Nejstarší zprávy o Veselé pocházejí z roku 1376. Veselá patřila v minulosti k chudobnějším obcím. Historik Eduard Domluvil v roce 1914 zaznamenal: „Obec návsi nemá. Domy jsou podél potůčku roztroušeny bez ladu a skladu. Do vesnice vede velmi chatrná cesta, místy potokem. Žleb horský, v němž dědina leží, nedává místo zahrádkám před domy, toliko u fary a školy na nanesených rukou lidskou terasích.“
V současnosti je Veselá moderní obcí, má výstavné rodinné domky a více jak 400 obyvatel. K 1. 1. 1985 byla Veselá připojená k Zašové jako její místní část.
Původní kostel, zasvěcený sv. Martinovi, stál údajně před rokem 1396 směrem ke Stříteži, v místě zvaném na Kostelisku. K faře Veselské tehdy náležela také Střítež a Hrachovec. Nový veselský kostel byl vystavěn nad vsí Veselou roku 1586. Se stavbou nového dřevěného kostela s věží, na místě předešlého, bylo započato v červnu 1728, po vysvěcení následujícího roku a stal se filiálním kostelem rožnovské fary. Sloužil téměř sto let, když bylo rozhodnuto „…již velmi sešlý starý dřevěný kostel rozebrat a vystavět na jeho místě nový zděný kostel.“
Od té doby byl kostel renovován v letech 1820, 1869 a 1965, jak je zaznamenáno nad vstupními dveřmi. V posledních dvou letech se o jeho záchranu zasloužil P. Jiří Polášek (1. 9. 2011 jmenovaný jako duchovní správce zašovské farnosti), který již předešlé dva roky o opravu veselského kostela usiloval.
Kostel sv. Martina ve Veselé je zapsaný do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.
Charakteristická je pro Veselou písnička: „Ten veselský kostelíček, kolem něho hustý les…“ Až donedávna kostel skutečně skrývaly staleté lípy a okolní les. Po poslední rekonstrukci kostela, farní budovy, hřbitova, přístupového schodiště a aleje, je veselský kostelíček zdaleka viditelný.
P. Vojtěch Zapletal, kostelník Baltazar Švajoter, ministranti z Veselé a Velké Lhoty. 
Od roku 1758 do roku 1947 se vystřídalo ve Veselé celkem 16 farářů. Nejdéle zde působil P. Alfréd Pchálek (1956-1987) a právě díky jemu prošel kostel sv. Martina rozsáhlou rekonstrukcí. Životní pouť Alfreda Pchalka se uzavřela 22. 11. 1987 ve Veselé, kde působil dlouhých 31 let. Pochován byl podle svého přání mezi svými farníky na místním hřbitově.
Že kněží neměli ve veselské farnosti snadnou službu zaznamenal roku 1898 P. Petr Lubojacký:
„… pracuji již sedmý rok na jedné z nejobtížnějších štací v diecézi. Neschůdné cesty, veliká vzdálenost, samé kopce a hory, v zimě náledí a děsné vichřice stěžují duchovní správu náramně. V zimě, v létě, ve dne v noci všade se musí jít pěšky. Není tudíž divu, že při takových poměrech i sebesilnější se brzy strhá. I nížepsaný utrpěl ve Veselé na zdraví velice. … 4. února 1898 jda do Brňova do školy na náledí upadl a levou nohu strašně si pochroumal.“
Roku 1927 si postěžoval místní farář na problémy s vodou: „Ve studni na dvoře se voda velmi dobrá zkazila tím, že do vody postavena pumpa ze sprostého nepozinkovaného železa, která svojí rzí nedovolila vody ani ku vaření a ještě méně ku praní upotřebiti. Proto dostala konečně železná, silnou vrstvou rzi obalená pumpa zasloužený vyhazov. Voda čerpaná novou pumpou nabyla své bývalé znamenité jakosti. Tak konečně mizérii s vodou udělán konec.“
V noci 26. 5. 1929 bylo opětovné již 3. vloupání do fary světlíkem nad zadními dveřmi. Lupiči byli spatřeni již ve svatodušní pondělí na dopoledních bohoslužbách u fary. Takže v den loupeže před i po mši svaté ano dokonce před požehnáním je lidé z Veselé viděli, ale nedali faráři žádné výstrahy.
Dne 9. července 1944 se konaly ve veselském kostele primice novokněze P. Benedikta Františka Baránka z Malé Lhoty. Průvod vyšel z domu příbuzných primicianta od Kozáků na Úlehlách č. 44. Při primiční mši asistoval i bohoslovec Nohavica ze Zašové. Přítomno bylo veliké množství lidu z farnosti a okolí. František Baránek ztratil rodiče hned v útlém věku. Jeho sestra Anděla Baránková pak zůstala u něho hospodyní.
Dne 18. září 1910 byl posvěcen nový hřbitov ve Veselé. Pochovávat se začali dospělí na straně jižní od dolního konce, dítky pak na straně západní od jižního konce. První na Novém hřbitově byla pochována Marie Křenková z Veselé číslo 56 dne 29. září 1910.
Na hřbitově je také neoznačený hrob „valašského pánbíčka“ JUDr. Aloise Mikyšky (10. 3. 1831 Olbramovice u Moravského Krumlova – 4. 9. 1903 Valašské Meziříčí – Brňov), Působil jako starosta Valašského Meziříčí, kde kromě mnoha jiných spolků založil také Občanskou záložnu, po jejímž krachu byla ožebračena většina valašských střádalů a sám Alois Mikyška se zastřelil.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka
Foto Veselé © Jakub Sobotka