Teplý květnový den. Celá zahrada v květu, stromy i keře. Na louce už se kulatí palice kopretin, jejich sláva přijde až za několik dalších dnů.
Povětřím se krkolomnou klikatinou letové dráhy míhají motýli.
Vlajkovou lodí každého jara je žluťásek.
Za teplých jarních dnů začínají váhavě opouštět nocležiště uvnitř dřevěné chalupy, kde zimovali někde na trámu, babočky. Nejčastěji babočka paví oko.
Pokud je člověku štěstí nakloněno pak se v celé své nádheře ukáže i babočka admirál. A když je toho štěstí přemíra, pak i babočka osiková.
Kolem rozkvetlého šeříku skotačí pět motýlů – všechno babočky admirál. Jásavé barvy, jako kdyby motýli právě sjeli z výrobní linky a ještě jim na křídlech neoschl čerstvě nanesený lak.
Pohled na ně potěší.
Pět admirálských baboček tancovalo kolem rozkvetlého šeříku od rána až do západu slunce. Druhého dne zmizely, jakoby je odfoukl vítr.
Motýli jsou nejen nejkrásnější, ale i pozoruhodně mnohotvárný řád hmyzu. Na našem území žije asi 2700 druhů motýlů, z nichž jen malá část (175 druhů) patří do skupiny motýlů denních. Mezi nejznámější patří čeleď babočkovití. Jsou velmi nápadní pestrým zbarvením. Některé druhy u nás přezimují ve stadiu motýla, proto je v přírodě zastihneme už brzy na jaře, zpravidla v březnu.
Babočky jsou rozšířeny po celém světě. Některé vystupují do značných nadmořských výšek. U nás byl prokázán výskyt 44 druhů.
Babočka admirál (Vanessa atalanta) je nápadná úhledným zbarvením. Na tmavém podkladu má bílé skvrny a červeně oranžovou pásku. Poletuje při krajích lesů a v zahradách. Motýl sedá s oblibou na přezrálé ovoce a saje sladké šťávy.
Babočka paví oko (Inachis io) je známý druh, rozšířený po celém našem území. Motýl sedá na květy rostlin, zejména v blízkosti horských potoků a bystřin, podle nichž vystupuje i nad hranici lesa. Jejich tmavě zbarvené housenky žijí pospolitě na kopřivách, na chmelu a jiných rostlinách.
Babočka bodláková (Vanesa cardui). V jednom roce mají babočky dvě generace, první housenky se vyskytují od června do července a druhé od srpna do září. potrava housenek se skládá hlavně z kopřiv a bodláku. Rozpětí křídel 6 – 8 cm. Na dolní straně křídel jsou typická oka. Na horní straně křídel jsou žluté a oranžové skvrny. Na konci předních křídel skvrny bílé. Jedná se o tažného motýla, shlukuje se ve velkých hejnech a může se při migraci dostat až do Skandinávie, Skotska a na Island. Dokáže letět ve výškách kolem 2000 m n. m. Nechává se unášet vzdušnými proudy rychlostí 80 až 120 km za hodinu a takto snadno přeletí dlouhé vzdálenosti za velice krátkou dobu. V průběhu roku se motýli přesouvají směrem za potravou od jihu na sever a takto s pásem kvetoucích rostlin následují léto.
Babočka osiková ((Nynphalis antiopa) obývá listnaté lesy, zahrady a aleje. Její housenky žijí pospolitě na vrbách, břízách, topolech a na osikách. Délka předního křídla až 4 cm. Velká, nápadná, tmavě vínová babočka s nezaměnitelným krémovým lemem křídel. Rub křídel je černý, proto její lidový název černopláštík.
Zároveň s nástupem jara nastává na loukách, v sadech a zahradách tato každoroční nejkrásnější letecká přehlídka nádherných motýlů.
Text a foto © Richard Sobotka