Jako moto výstavy byl použit citát Charlie Chaplina: „Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.“
K tomu při uvedení výstavy dodal ředitel Valašského muzea v přírodě Ing. Jindřich Ondruš: „Každý z nás rád vzpomíná na svou nejmilejší hračku z dětství a kdo se chce alespoň na chvíli přenést do dětství a pocítit závan bezstarostných let je právě tady na správném místě a třeba mezi vystavenými hračkami objeví tu svou nejmilejší.“
Sbírka Valašského muzea v přírodě čítá okolo 700 druhů různorodých hraček a dalších herních předmětů, které jsou v ucelené kolekci vystavovány vůbec poprvé.
Součástí Valašského muzea v přírodě byla od roku 1967 dílna lidové umělecké výroby, založená tehdejším ředitelem Janem Rudolfem Bečákem. Významnými postavami byl výtvarník a vynikající znalec lidové kultury Valašska Karel Langer, vůbec prvním pracovníkem dílny a později jejím dlouholetým vedoucím Václav Žitník. V dílně vznikaly specifické upomínkové předměty, charakteristické pro Valašské muzeum v přírodě: miniatury chalup a nábytku, hole – valašky, servírovací destičky s vypalovaným dekorem, soustružené misky, dózy, kořenky, svícny, malované hračky, dřevěná bižuterie, hlavolamy, lucerny, a od 90. let 20. stol. také plastiky madon a svatých. Dílna byla také vnímána jako vývojové středisko lidové umělecké výroby. Poskytovala metodickou pomoc výrobcům v regionu, vytvářela řadu nových prototypů a jejich sériovou produkci předávala dalším tvůrcům. V průběhu 50 let tak vzniklo více jak sto druhů upomínkových i užitkových předmětů.
Sbírka uměleckých předmětů je v samostatné expozici součástí výstavy o hračkách, které dominují panenky, jejichž nálezy jsou staré více jak 4000 let, do Evropy se dostaly kolem roku 1400 a do současnosti zaznamenaly řadu doslova zázračných proměn.
Jsou to také zakuřované hračky z Valašska na jejichž výrobě ve 2. polovině 19. století se specializovala především rodina Štefelů z Valašské Bystřice. Návštěvníka upoutá houpací kůň, který byl v dětství oblíbeným souputníkem každého dítěte. První zmínky o něm pocházejí ze 17. století z USA, ve druhé polovině 19. století se dostal do Evropy a téměř okamžitě se stal velmi populární hračkou. Ve 20. století zažil houpací kůň renesanci a vedle klasického dřeva, textilie, kůže a žíní se při jeho výrobě objevil také kov a papírmašé, později sololit a především plast.
Výstavu hraček nejmilejších doplňuje tisk „Jak jsme si hráli“, který vyšel v edici Milé tisky v roce 2017 v rámci projektu tvůrčí skupiny seniorů „Město v mé paměti“ při Městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm, kde je možné publikaci zakoupit.
Výstavu doplňují vynikající fotografie Karla Otto Hrubého (15. 5. 1916 Vídeň – 19. 7. 1998 Senotín) s náměty z Velkých Karlovic z 50. let 20. století. Český fotograf K. O. Hrubý studoval práva na Karlově univerzitě v Praze, studia však nedokončil z důvodu uzavření českých vysokých škol během německé okupace v roce 1939. Pracoval jako hudebník do roku 1943, kdy byl totálně nasazen. Po válce se stal fotoreportérem v Rovnosti. V roce 1947 byl kameramanem dokumentárních a reklamních filmů, pak pracoval v redakci Květů a jako divadelní fotograf. V letech 1952-1977 vyučoval na Škole uměleckých řemesel v Brně a nadále fotografoval. Poslední léta svého života strávil v jižních Čechách, kde se věnoval malířství.
Autory výstavy „Hračky nejmilejší, aneb jak jsme si hráli“ jsou Ing. Šárka Kramolišová a Mgr. Petr Liďák. Sbírkové předměty jsou Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Výstava byla otevřena 24. 5. 2018 v prostorách budovy Sušáku 1. patro a potrvá do srpna 2018.
Text a foto © Richard Sobotka