Při připomínce stého výročí vzniku československé republiky nelze opomenout skutečnost, že kromě neobyčejného úsilí T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika se o naší samostatnost zasloužily také Československé legie z let 1914-1920. Tyto vojenské jednotky a útvary vznikly za 1. světové války ve státech dohody jako ozbrojená moc československého zahraničního odboje. Ve Francii, Itálii a Rusku v té době působilo 78 209 legionářů a po jejich významných úspěších na bojištích uznaly vlády Dohody právo Čechoslováků na samostatnost.
V severní části zašovského hřbitova se nachází hrob Ludvíka Jaroně (1874-1935), zašovského rodáka, krejčovského mistra a francouzského legionáře.
Zašovský kronikář o něm zaznamenal: „Dne 12. srpna 1935 pochován byl v Zašové zdejší rodák, francouzský legionář pan Ludvík Jaroň. Jako čtrnáctiletý synek jedné z nejchudších rodin zašovských šel do světa. Vyučil se krejčím a pracoval v Moravské Ostravě, Praze, Vídni, Berlíně, Londýně a v Paříži. Ovládal dokonale jazyky český, německý, anglický, francouzský. Trvale se usadil v Paříži, kde pobyl 30 let. Bohatou znalostí jazykovou a přičinlivostí svou dopracoval se krásného hmotného postavení a tak Zašovjan, příslušník zdejší, stal se majitelem jednoho z velkých a dobře prosperujících závodů konfekčních v Paříži.
Byl jedním z prvých vojáků české revoluce, který se zbraní stál na frontě proti Rakousku. Od 22. srpna 1914 byl účasten bojů v cizinecké legii francouzské, kde byl přidělen k 22. pluku. Účastnil se mnoha bojů a měl četná vyznamenání. Ze svého pobytu pařížského znal se osobně s prezidentem Masarykem a ministrem Ed. Benešem. Hle, jeden ze synů, na něž může být rodná Zašová hrdá! Jakoby tušil konec svůj, přijel navštívit Vlasť a v Kroměříži zemřel. Na své výslovné přání pochován byl v půdě své rodné obce. Pohřbu jeho účastně byla čestná četa ppl. 40 z Val. Meziříčí s vojenskou hudbou, legionářstvo. Sokolstvo v krojích i civilu z celého kraje. Nesčetné občanstvo končilo mohutný pohřební průvod, jakého kraj zdejší dosud málokdy viděl. Nad hrobem se rozloučil se zesnulým nadporučík italské legie v záloze zdejší řídící učitel Ferdinand Wimmer.“
V Zašové byla výnosem Zemské správy v Brně zřízena dne 11. března 1922 Místní jednota Čs. obce legionářské pro Zašovou a okolí se sídlem v Zašové. Zahrnovala Zašovou, Zubří, Vidče a Střítež nad Bečvou a měla 51 členů. Jednota pořádala přednášky, oslavy, účastnila se veřejných projevů, uspořádala výstavku, pořádala taneční zábavy a plesy.
Po obsazení Československa se dne 31. července 1939 místní odbočka Národního sjednocení legionářského v Zašové formálně sloučila s místní ČSOL pro Zašovou a okolí, ve skutečnosti se stal výbor místní jednoty ČSOL výborem odbočky Národního sjednocení legionářského. Na základě výnosu říšského protektora pro Čechy a Moravu ze dne 25. srpna 1939 byl tento spolek rozpuštěn, stejně jako jiné legionářské organizace. Po skončení 2. světové války spolek již činnost neobnovil.
Text a foto © Richard Sobotka