Hukvaldy – hrad mohutný a nikdy nepokořený. Jeho návštěva je neobyčejným zážitkem. Je to jeden z našich nejstarších a nejrozlehlejších hradů. Kolem roku 1240 ho založil Arnold z Hückeswagenu, bohatý šlechtic ve službách Přemysla Otakara I. Hrad se pak dostal na několik století do majetku olomouckých biskupů. V 18. století však ztratil na vojenském významu, dílo zkázy chátrajícího hradu dokončil požár roku 1762.
Pestrá minulost hradu vypráví, že v 16. století sloužil jako vězení provinilých kněží. V letech 1642 a 1645 byl marně dobýván švédskými vojsky.
Liška v obležení polských turistů. 
Nejnovější historie hovoří o geniálním hudebním skladateli Leoši Janáčkovi, který se narodil 3. 7. 1854 chudému hukvaldskému kantorovi jako deváté ze třinácti dětí. Leoš Janáček, jehož hudba byla tak originální, že vzbuzovala odpor konzervativců, měl hrad v oblibě. Na přilehlých bastionech rád sedával a nechával se inspirovat překrásným výhledem.
Podnes Leoše Janáčka připomíná plastika Lišky Bystroušky, kterou na paměť prvního uvedení stejnojmenné opery na Hukvaldech 20. 6. 1959 věnovali myslivci a lesníci.
V Hukvaldech je na rodném domě Leoš Janáčka umístěna pamětní deska.
Hradní Motta je okrouhlá stavba na začátku hradu. Původně předsunuté opevnění, vybudované v 15. století, ve sklepeních se nacházelo poddanské vězení. V současnosti slouží pro kulturní účely, pořádá se zde festival Janáčkovy Hukvaldy.
Hradní vrch Hukvaldy byl v roce 1999 vyhlášen na ploše 77 ha přírodní památkou. Je zde komplex bukových porostů. Převažují staré bučiny ve věku 160 – 240 let v různém stadiu přirozené obnovy. V důsledku hromadění nerozloženého listí se vytvářejí také tak zvané nahé bučiny postrádající bylinný podrost. Některé stromy dosahují výšky až 40 metrů. Jejich torza jsou ponechány na místě. Vydoutnalé kmeny vytvářejí neobyčejné scenérie.
Stromy v celé oboře udivují svou mohutností a stářím. Ve stromořadí u spodní cesty oborou je javor s obvodem kmene 380 cm a nedaleko něj lípa s obvodem kmene 640 cm, s kmenem dutým o prostoru připomínající malou komůrku. Není nijak nesnadné objevit vitální lípu, které chybí víc jak polovina kmene, nebo lípu ze které zůstalo stářím povětrnostními vlivy jen rozvalené torzo a přece na zbytku dřeviny s kůrou raší nové větve a ty vytvářejí košatou korunu.
Odumřené kmeny stromů jsou ponechány v místech, kam padly, slouží hmyzu a ptákům.
Za památné stromy bylo vyhlášeno sedm buků lesních (Fagus sylvatica) o obvodu kmene 335-465 cm, stromy vysoké 25-30 m jejich koruny dosahují průměru od 18 do 25 m.
Buky byly na původně holém hradním vrchu vysázeny po roce 1730. Stromy si pro udržení stability v příkrém svahu vytvořily mohutný kořenový systém, u některých stromů jsou vlivem eroze kořeny obnaženy a vytvářejí propletence, zduřeniny a nadzemní smyčky pokryté šedou kůrou a takto tvoří neobyčejné obrazy a uchvacují svou krásou.
V roce 2017 uplynulo 450 let od založení Obory Hukvaldy. Strážci obory s vděčností poděkovali Bohu za tento dar přírody a „Na památku zakladatele biskupa Viléma Prusinovského a všech, kteří o oboru v letech 1567-2017 pečovali“ umístili v oboře pamětní desku na masivním kamenu.
Hukvaldská obora pro jelení a dančí zvěř patří k nejstarším v našich zemích. Založena byla roku 1567 v podhradí na rozloze 77 ha. Tehdy držel Hukvaldy biskup Vilém Prusinovský z Vickova. Dostal od císaře Maxmiliána darem 20 daňků a dal proto ohradit kus lesa. V letech 1730-1736 dali hukvaldští páni postavit kamennou zeď, aby v hladových letech dostali poddaní práci. Ohrazeno bylo 200 ha lesa a přestěhována tam zvěř.
Obora je součástí unikátního komplexu staletých bukových porostů, věk nejstarších bučin je přes 200 let a některé stromy dosahují až 40 m výšky. Z bylin lze vidět celou řadu druhů, například ostřici třeslicovitou, jestřábník lesní, také jedovatý lýkovec, rulík zlomocný, potměchuť. Z ptáků to je lejsek bělokrký, strakapoud, kavka, holub hřivnáč a další.
Hradní vrch Hukvaldy je od roku 1999 přírodní památkou.
Text a foto © Richard Sobotka