Podzim láká k toulkám do přírody. Ten čas mezidobí mezi létem a zimou má svůj půvab v chladných ránech a mlžně teplém poledni. Den se krátí, nachyluje k večeru a brzy pomžurkává na dobrou noc. Povětří voní o podzimu jinak, ale především barevností uchvacuje ten čas, malíře vyhání do plenéru lípat barvičky na plátno, jak chtějí zaznamenat tu chvíli, ten pomíjivý okamžik.
Časný podzim je ta nejlepší chvíle k toulání. Nečekaně pěkné výhledy do krajiny nabízí Zašovská vrchovina.
Zpravidla u každého lidského sídla je dominantou kostel. Ten zašovský, zasvěcený Navštívení Panny Marie nechal vybudovat majitel panství Karel Jindřich ze Žerotína, posvěcený byl 29. července 1742. Netřeba připomínat, že se jedná o známé poutní místo a k nejcennějším památkám patří středověky obraz Panny Marie Zašovské. Součástí areálu je původně sirotčí Ústav sv. Josefa a klášterní škola, kterým se po rekonstrukci vrací jejich původní podoba.
Na konci akátové aleje má své místo hřbitov, střežený staletou lípou. Je odtamtud neobyčejný výhled na Veřovické vrchy, Vsetínskou hornatinu a také na někdejší okresní město Valašské Meziříčí.
Západním směrem lze uprostřed lánů zahlédnout kapličku u Alžběty, před lety rekonstruovanou, která spolu se vzrostlou lípou vytváří uprostřed polí pěkné a zajímavé místo.
Touto dobou už se tažní ptáci houfují a chystají k odletu do teplých krajin. K odpočinku jim slouží dráty elektrického
vedení.
Nedaleko na stožáru vyhlíží dravec kořist, třebaže je téměř na dosah, ulovit některého z účastníků dálkových tras není snadné.
Kromě výhledů na pahorkatinu v okolí Rožnova můžeme, pokud budeme mít štěstí, potkat v zářivém dnu i jezdce na koních.
Zašovský kostel, považovaný za nejkrásnější na Valašsku, nepatří k nejmenším, přesto je z něj vidět z okolních terénů jen báně věží, někdy i v zajímavé konfigurací s Radhoštěm na obzoru a houfem tažných ptáků v prostoru.
V protilehlých svazích, cestou kolem Dětského domova a fotbalového hřiště, vybudovaném v místě někdejší Farářenky, neunikne pozornosti Plandorův kříž, postavený na památku události, kdy se jeden z členů rodiny dal na kněžskou dráhu.
Nedaleko je stranou cesty jeden z turistických bodů, který nápaditou formou nabízí to nejlepší z okolní krajiny i z Valašska. Jde o přívětivé místo k odpočinku s výhledem do vlnění rozlehlých polností.
Přívětivá a pohodlná cesta pod hřebenem Pohoře, s nápadným a vyhledávaným Čertovým kamenem, nás zavede k Srní studánce. Je to pěkné místo uprostřed lesa, kde je potěšení usednout a naslouchat tichu.
Kousek dál cesta odbočí vpravo a v lesní sníženině můžeme zahlédnout krmelec. Zatím je prázdný, ale s prvým sněhem se určitě stane dobře zásobeným bufetem pro početnou srnčí zvěř.
Už na dosah rozhraní zašovského a zuberského katastru je napravo v lesíku závěsná kaplička U Prachovny. Obrázek Panny Marie Něžné a barevná kytice, lavička k usednutí, klid, dech luk a lesa je příhodným místem k odpočinku.
Město Zubří už je na dosah, zřetelně je vidět zuberský kostel. Tudy chodívala do Zašové procesí poutníků, těmito cestami si chodili zašovští šohaji namlouvat zuberské nevěsty.
Pokud vezmeme na procházku okolím Zašové v čase začínajícího podzimu společníka, určitě neprohloupíme. Rodem bavorský barvář, fenka Tina, si také vycházku vychutnávala.
Krásné dny v čase začínajícího podzimu.
Text a foto © Richard Sobotka