Podzim už lehkým krokem vstupuje také do Českého Švýcarska, přikrášlit Pravčickou bránu, skalní soutěsky, Jetřichovické stěny, Dolský mlýn. Není nad pěkné podívání na celé to romantické skalní uskupení z Mariiny vyhlídky, nebo odkudkoliv, třeba na Růžový vrch, který dotváří půvab kompozice už tak půvabné a malebné krajiny. Pozdrav trampům a turistům poslal ze severních končin naší vlasti Jan Masař.
Dobrý den!
Moc po okolí, díky nespolehlivým nohám nechodím a tak ani nefotím. Ale díky své motorové kolobrndě jsem v létě občas vyrazil na okružní cestu po okolí. Vždy jsem ujel okruh kolem 50 – 60 kilometrů. Navštívil jsem tak hrad Tolštejn nad Jiřetínem pod Jedlovou a také při další vyjížďce jsem navštívil zbytky hradu Milštejna a přehradu Naději nedaleko městečka Svoru (ta přehrada byla vybudována ve 30 letech hlavně pro zásobování pitnou vodou našich vojáků v okolních bunkrech nárazového pásma SOS – což je zkratka „Stráže obrany státu“). A také jsem projel Šluknovský výběžek až po městečko Mikulášovice a odtud po České silnici jsem se vrátil přes část Labských pískovců zpátky domů! Fotoaparát jsem nebral, protože mně v něm došly baterky a já jsem se ještě nedostal k tomu abych si je koupil. Budu si je muset objednat na internetu, protože tento typ baterií tady v Rumburku nemají! Všude jsem na těchto mých cestách okolní krajinou potkával spousty hlavně německy hovořících lidí a občas jsem tak musel shledávat své chabé znalosti němčiny, abych jim dokázal odpovědět na jejich dotazy.
Už jsou pryč ty doby, kdy jsem například v Labských pískovcích nepotkal celý den ani človíčka a kdy jsem se chvílemi musel schovat před procházející hlídkou pohraničníků jak českých tak i německých Grenčáků, tedy příslušníků Grenz polizai.
Jednou jsme s kamarádem byly chyceni v pohraničním zakázaném pásmu a skončili jsme na Děčínském zámku, kde před příchodem Rusáků bylo hlavní velitelství PS (Pohraniční stráže) pro okres Děčín. Tam jsme si v posádkovém vězení pobyli 48 hodin! Dokonce nám tehdy vyhrožovali prokurátorem za pokus o překročení hranice. Já bych to měl spočítané, protože jsem za pokus překročení západní státní hranice už jednou seděl na Mírově a tak bych si tu dovolenou jistě zopakoval za pokus o překročení hranice, tentokrát do NDR, tenkrát totiž hodně lidí utíkalo z východní zóny Berlína do západní! Naštěstí to byly jenom vyhrůžky a tak nás po 48 hodinách pobytu v cele pustili.
No jo – byly to krásné doby ze kterých mám spoust zážitků dobrých i horších. O těch dobách jsem sepsal dvě knihy, jedna je o mém dětství a dospívání až po dobu, kdy mne chytili na hranici. Ta druhá se jmenuje „Kronika trampské osady Orel“ a zachycuje období asi 4 let – dobu kdy jsem aktivně vandroval, až do doby takzvané normalizace, kdy jsem se oženil a na vandry mi tak už mnoho času nezbývalo. Tyto knihy jsem dal dohromady pro své potomky, aby se tak dozvěděli něco o svém původu a také o době ve které jsme žili a vyrůstali.
Hezký den!
Hanis Masar
Reprofoto sb, zdroj: České Švýcarsko – obrázky z procházky, Vydavatelství Julius Pufler, Praha, 2017.