Nová knížka Richarda Sobotky „Bohyně a božci v Beskydech“ vypráví o tom, jak v lidovém léčitelství napomáhala nejen síla přírody, ale také magie.
Všelijaké potvorné příhody lidi v minulosti trápívaly. Studovaní doktoři víc tápali v umění nepoznaném než se orientovali v umění poznaném. Od chorých a těch nejpotřebnějších kdesi na horských samotách byli lékaři zpravidla daleko a horalé na zaplacení doktorské rady a léků beztak peníze neměli. Většinou si pomáhali sami. Pomáhali si jak to šlo a a také podle toho, co jim zůstalo v paměti po předcích a prapředcích. Když už nebylo pomoci, obraceli se na bylinkáře, kteří se vyznali v přírodní léčbě a kteří, třeba jen podle donesené moči rozpoznali chorobu a jaká bylina od ní pomůže. Pokud ani tady nebylo pomoci, přišla na řadu magie, všelijací božci, bohyně, zaříkávači a černokněžníci.
Napovídaly také výklady všelijakých znamení a symbolů. Hodiny jsou symbolem času, jejich nehybné ručičky pak symbolem smrti. Ibis znamená moudrost, jezevec lstivost a klam, ještěrka agama přivolává déšť, kamélie znamená náhlou smrt. Kočka je symbolem hbitosti, krásy, tajemství a také ženské prohnanosti. Kondor symbolizuje slunce, kdežto kolo od vozu je symbolem osudu. Čtyřlístek bývá spojován se štěstím, dívka v červeném symbolizuje vášeň, sepjaté ruce znamenají pozdrav i usmíření, bílý jednorožec je symbolem moudré vlády. Buddhistický modlitební mlýnek, popsaný posvátnými texty, vysílá automaticky modlitby k nejvyšší duchovní instanci, aniž by prosbu bylo třeba vyslovit nebo na ni i jen pomyslet. Dveře mohou znamenat vstup do jiného světa, blesk představuje životní sílu přírodní energie, obrázek čarodějnice na koštěti ženskou sílu v dobré i zlé podobě. Ovšem také mág, zaříkávač, věštec a kouzelník může být se svým uměním v koncích. Když ani lektvary z léčivých bylin, ani jak žluč hořký nápoj či dusivě páchnoucí okuřovadlo nepomůže, konečně ani sebenaléhavější zaříkávání, pak přijdou na řadu karty, a jakmile po jejich vyložení ani ty nedávají naději, pak nejposlednější instancí bývá panáček s posledním pomazáním. Pravdou ovšem je, že choří, ať dobře či špatně léčeni, nakonec vždy umřeli, někteří dřív, jiní o něco později. Kde skončí jejich tělo víme, ale kde nakonec skončí jejich duše netušíme.
Takže – jak se za starých časů léčivalo? Všelijak. A právě o tom vypráví tato knížka.
Knížku „Bohyně a božci v Beskydech“ vydalo Vydavatelství Víkend s. r. o. v roce 2018. www.vydavatelstvivikend.cz