V letošním roce 2018 je zimní slunovrat zaznamenám v kalendáři na 21. prosince. Svátek má Natálie. Tímto dnem vstupujeme do znamení Kozoroha, které skončí 19. ledna 2019. Dnem 21. prosince letošního roku začíná zimní období, které skončí ve středu 20. března 2019 v den, kdy bude mít svátek Světlana.
Dne 21. prosince v čase zimního slunovratu vyjde slunce v 7 hodin a 40 minut, zapadne v 15 hodin a 50 minut, délka dne bude 8 hodin a 10 minut.
Jedno pořekadlo uvádí, že Na Vánoce jsou dlouhé noce. Dne 13. prosince Lucie sice Noci upije, ale dne nepřidá, zato na Štědrý den 24. prosince je den skutečně velmi krátký, trvá pouhých 8 hodin a 7 minut. Ovšem 1. ledna na Nový rok o slepičí krok, se už den prodlouží na 8 hodin a 12 minut, je tedy delší o celých 5 minut.
Za všechno může hvězdná sestava Slunce a planeta Země. Slunce obíhá okolo středu Mléčné dráhy ve vzdálenosti od 25 000 do 28 000 světelných let a tento oběh trvá přibližně 226 milionů let. Slunce je údajně ve středním hvězdném věku, tedy přibližně 4,6 miliardy let staré.
Od planety Země je Slunce vzdálené asi 150 milionů km.
Slunovrat má vztah k náklonu zemské osy od roviny oběhu Země okolo Slunce, nejde tedy o vzdálenost Země od Slunce.
Slunovraty byly už v dávné minulosti předmětem oslav po celém světě, a to nezávisle na kulturách té které oblasti. Důvodem těchto oslav bylo vítání delšího dne, tedy doby po kterou svítí Slunce, ústupu zimy a sněhu, příchod tepla a lepších podmínek pro růst zemědělských plodin, tedy pro více úrody a více jídla. Jedná se v podstatě o záležitost nebeské mechaniky, nikoliv o přízeň bohů.
Tolik stručně opsáno z odborné literatury.
Oproti tomu je mé osobní a tedy neodborné vysvětlení zimního slunovratu malounko odlišné.
Slunce, tato činorodá hvězda, unavená zimním lenošením, kdy větší část dne prospí a prodřímá, už chce mít zase louky zelené a stromy v květu, přivolat ptačí tuláky z dalekých krajin zpátky do jejich domovů, namísto sněhových vloček a mrazu zatouží po vlahém dešti, po dnech teplých a plných květů a barevných motýlů, po dnech zvučících ptačím zpěvem a hlomozících činorodou prací.
Z odborných leč nudných pasáží mne nejvíc zaujalo tvrzení, že Slunce bude naši planetu Zemi milostivě ozařovat ještě dalších pět až sedm miliard let. To je dost dlouhá doba na to, abychom domovskou planetu Zemi jaksepatří ošetřovali a zušlechťovali, a také my abychom byli v tom čase moudřejší, laskavější a lepší.
Následné fotografie prezentují Slunce v různých dobách denních i ročních, nejsou tedy vůbec profesně odborné, ale spíš naivisticky milé. Vycházejí z předpokladu, že máme rádi svou planetu Zemi a tedy i Slunce a že si přejeme, aby vzájemný přátelský vztah trval pokud možno co nejdéle.
Text a foto © Richard Sobotka