Zpravidla špatné zkušenosti s nástupem každého jara vyvolávají otázku, kdy vlastně nastane v naší zeměpisné oblasti léto. Naši předkové v tom měli jasno, alespoň co se pranostik týká.
Pranostiky vyjadřují lidovou zkušenost s přírodou, počasím a zemědělskými pracemi v průběhu roku. Pro celý rok jich údajně je 4093!
A co se léta týká…
V polovině května přicházejí ledoví muži Pankrác, Servác a Bonifác. V Hned pak se hlásí Žofie, která má špatnou dešťovou pověst. Letnice připadají na druhou polovinu měsíce května a platí o nich: O svatém Duše choď ještě v kožuše.
V červnu se v prvé dekádě hlásí Medard a: „Medardova kápě čtyřicet dnů kape!“ Měla by tedy kapat až do poloviny července. To už se hlásí: „Svatá Anna, chladna z rána.“
Pokud míníme, že alespoň srpen nás zahřeje, pak: „Počátkem srpna studený vítr ze strnišť fouká.“
Září bývá už jen vzdálenou ozvěnou léta: „Po svatém Matouši čepici na uši.“
Co lze potom čekat od následujícího měsíce? „Do svatého Lukáše, kde chceš, ruce měj; po svatém Lukáši za ňadra je dej.“
Listopad je měsíc zcela prozaický: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni.“ A pak: „Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu.“
O prosinci pak už nemějme žádné iluze, neboť: „Lepší vánoce třeskuté, nežli tekuté.“
Kdy vlastně přijde léto? Je o něm zmínka v jediné pranostice: „Na svatého Eliáše dopoledne léto a odpoledne podzim.“ Takže opravdové léto v naší geografické poloze nastane 20. července během dopoledne – pokud se ovšem vydaří počasí.
Text a foto © Richard Sobotka