Počátek června a celý měsíc červen je považován za den či měsíc dětí všeobecně. U lidských mláďat bývá chápán jako svátek nevinnosti, očekávání a nadějí. Je takto zároveň oslavou budoucnosti lidstva, neboť kdo nebyl dítětem, nemohl být ani dospělým.
V České republice se Mezinárodní Den dětí slaví každoročně 1. června, kdy jsou pro děti připravovány různé společenské a sportovní akce. A nejinak tomu bylo o prvém červnovém víkendu i v městském parku v Rožnově pod Radhoštěm.
Měsíc červen je všeobecně považován za měsíc mláďat všeho druhu. V hnízdních dutinách a v ptačích budkách, v dobře utajených hnízdech, umně vpletených v houštině nad zemí, také v ledabyle postaveném kosím hnízdě, kde je jako stavební materiál použito kde co, co právě staviteli padlo do zobáku, třeba i kousek igelitu. Nebo v pečlivě blátivou omítkou vytřeném interiéru drozdího hnízda. Také v neobyčejně dovedně spleteném hnízdě do jakési kapsičky, zavěšené mezi větévky, našeho nejmenšího ptáčka střízlíka. Všude tam se rodí mláďata. A právě v měsíci červnu poprvé opouštějí hnízdo a vydávají se do světa.
I takto je červen měsícem naděje, že svět i nadále zůstane tak rozmanitý a pěkný, jaký ho máme v současnosti.
Budoucí cyklisté si v městském parku vyzkoušeli jízdu na prozatím úměrně menších strojích.
Na levém snímku uprostřed kmene vysokánského smrku není propagační panáček, ale budoucí horolezec, šplhající po umělých stupech do značné výšky k provazu, po kterém přechází ke druhému smrku, jak je patrném na dalším obrázku. Obdivuhodný výkon i nervy drásající podívaná měla šťastný konec, malý sportovec byl během celého výkonu jištěný lanem.
Další odvážlivci překonávali jezírko v parku na zavěšeném laně. I zde všichni úspěšně, i když si někteří během výkonu umyli nohy. Neutuchající zájem byl také o herní prvky na dětském hřišti.
Divoká kachna se pochlubila na řece Bečvě čtyřmi mladými kačenkami, vše za dohledu táty kačera. Na snímku vpravo sýkorka koňadra na vůbec prvém proletu mimo hnízdní budku se dožaduje přesnídávky: „Kde to vázne?“
Muzikanti čekají jen na příchod kapelníka. 
Text a foto © Richard Sobotka