Akademický malíř Alois Juříček (2. 12. 1892 – 23. 9. 1967) byl za svého života členem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně, Syndikátu výtvarných umělců československých v Praze, Svazu Československých umělců a Svazu Českých umělců v Praze, Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně.
Vystavoval v Dánsku a Belgii a na desítkách míst v Československu, ale ve své domovině na Valašsku byl opomíjen a málem zapomenut.
Narodil se v Zubří manželům Janovi a Anně Juříčkovým, měl 12 sourozenců. Prožil nelehké dětství a mládí. Jako desetiletému mu zemřel otec. Matka se odstěhovala s dětmi do Rožnova pod Radhoštěm, takže od nejútlejšího dětství vyrůstal v tomto kraji. Ve čtrnácti letech mu zemřela i matka. Velmi mladý odešel studovat do Vídně. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole musel narukovat do zákopů první světové války. Vrátil se s podlomeným zdravím. Právě tehdy se začal vážně zabývat malbou obrazů. Ve své krajinomalbě jsou to téměř vždy jeho pohledy do dálek a také je v odborné literatuře uváděn jako malíř dálek.
Po skončení války se jako válečný invalida vrátil do Rožnova pod Radhoštěm, kde pracoval v keramické a gobelínové dílně sourozenců Jaroňkových, která právě v té době zažívala největší rozkvět. Od 20. let minulého století se věnoval krajinomalbě, především s tématy beskydských hor.
Alois Juříček neměl vlastní vyhovující ateliér. Maloval krajiny v různých ročních obdobích, nejčastěji na podzim a přímo na místě. Po roce 1950 se jen těžce prosazoval a protože nebyl přizpůsobivý požadavkům doby, nebylo mu umožněno vystavovat. Po roce 1956 se s ohledem na zdravotní stav zaměřil na malování postav, květin a zátiší. Maloval ponejvíce ve svém bytě nebo v bytě manželky na Českomoravské vysočině.
Svou poslední výstavu uspořádal v červenci 1967 a věnoval ji městu Rožnovu u příležitosti jeho 700-letého založení. Vlastně se takto loučil. Už 23. září téhož roku tiše odešel do uměleckého nebe.
Nezapomněli na svého „malíře hor a dálek“ jeho přátelé. Muzejní rada města Zubří uspořádala v květnu 2009 obsáhlou výstavu obrazů ak. malíře Aloise Juříčka z rodinných archivů a z pozůstalosti, tématicky především spojených s Beskydami. Výstavy se účastnila malířova neteř paní Anna Stříbrná, její manžel a syn.
Všichni ak. malíře Aloise Juříčka znali jako neobyčejně skromného člověka. Svůj věčný sen spí na starém rožnovském hřbitově. Je zapsaný do Knihy paměti kraje ve Valašském muzeu v přírodě. Zůstalo po něm hodnotné umělecké dílo.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka