Jen s malou nadsázkou lze tvrdit, že prožíváme čas splněných přání. Tak dlouho jsme si přáli, aby zimy byly mírnější, až nejsou skoro žádné. A prázdninové měsíce jsme chtěli mít méně deštivé a více slunečné. Stalo se. V zimě postačí nazouvat parisky a letní vedra u nás zdomácněla, takže se netřeba vypravovat kvůli bronzu na kůži za drahé peníze k moři, stačí rozložit na zahradě lehátko.
Jako všechno, má i toto novodobé uspořádání malý háček. V zimním období je třeba vypravit se za lyžovačkou do italských nebo rakouských Alp. A v letních vedrech zase chybí voda.
Zatím co v červencových a srpnových hicech lze škvařit i hubené komáry na škvarky a sádlo, v tradičních letních destinacích zuří požáry a příroda rozmařile plýtvá vodou do té míry, že vodní záplavy bortí silnice, odnášejí auta, mračna rozpustile vylévají vodu po kbelících a házejí po všem dole sněhové kroupy velikosti golfových míčků.
Naše léto nosí mini mini a směje se trampotám, které jsme si vykoledovali.
Text © Richard Sobotka
Kresba © Vladimír Bartošek