Babí léto o letošním podzimu se vydařilo, příroda doslova hýří barvami. Je to příhodný čas navštívit Hukvaldy – hrad mohutný a nikdy nepokořený.
Neobyčejným zážitkem je návštěva mohutných ruin jednoho z našich nejstarších a nejrozlehlejších hradů Hukvaldy. Kolem roku 1240 hrad založil Arnold Huckeswagenu, bohatý šlechtic ve službách Přemysla Otakara I. Hrad se pak dostal na několik století do majetku olomouckých biskupů. V 18. století však pozbyl na vojenském významu, dílo zkázy chátrajícího hradu dokončil požár roku 1762.
Hradní jádro je nejstarší část hradu, byla zde hradní kaple, rytířský sál, místnosti pro olomoucké biskupy, kanceláře, ve sklepeních se uchovávaly potraviny, na nádvoří je vyhloubena cisterna na dešťovou vodu.
Pestrá minulost hradu vypráví, že v 16. století sloužil jako vězení provinilých kněží. V letech 1642 a 1645 byl marně dobýván švédskými vojsky. Nejnovější historie hovoří o geniálním hudebním skladateli Leoši Janáčkovi, který se narodil 3. 7. 1854 jako deváté ze třinácti dětí chudého hukvaldského kantora. Janáček měl hrad v oblibě. Jeho hudba byla tak originální, že vzbuzovala odpor konzervativců. Podnes Leoše Janáčka připomíná plastika Lišky Bystroušky, kterou na paměť prvního uvedení stejnojmenné opery na Hukvaldech 20. 6. 1959 věnovali myslivci a lesníci.
Roku 1567 byla olomouckým biskupem Vilémem Prusinovským z Vickova založena v podhradí obora jelení a dančí zvěře, ta je dodnes součástí unikátního komplexu staletých bukových porostů.
Hrad Hukvaldy svou mohutností, malebností a poklidem je uprostřed zalesněné vrchoviny přívětivým místem.
Text a foto © Richard Sobotka