Čeněk Kramoliš – spisovatel, historik a vlastivědný pracovník se narodil 7. prosince 1862 v Rožnově pod Radhoštěm. Zemřel 16. června 1949 v Brně ve věku 87 let. Ačkoliv dlouhá léta působil jako učitel a školní inspektor na Vyškovsku a v Hranicích, uchoval si vřelý vztah k hornatému Valašsku a jeho historii, stejně jako k rodnému městu Rožnovu.
Za časů Čeňka Kramoliše byl Rožnov věhlasné lázeňské městečko a klimatické lázně byly v té době na vrcholu slávy.
Všeobecné vzdělání nebylo v Rožnově příliš valné, roku 1890 neumělo číst a psát 24% obyvatel. Ovšem pokud jde o nářečí, zaznamenal František Bartoš: „Nářečí valašské je nejzachovalejší, nejpřesnější a nejpěknější ze všech dialektů českomoravských; tak plynně a tak lahodně nezní nikde naše řeč česká.“
V čase dětství a dospívání formovalo Čeňka Kramoliše ryzí Valašsko svými bájemi a pověstmi, i neobyčejnou historií zbojníků a portášů, předávanou z generace na generaci. Také však nesnadnou obživou horského lidu, kdy kromě pastevectví a obdělávání horských políček patřila k přivýdělku rozvinutá textilní manufaktura. Sta a sta tkalců od rozednění do setmění tkalo za nuzný peníz plátno a nebylo výjimkou, když v domě rachotily tkalcovské stavy dva nebo i tři, aby byly nějaké peníze na jakous takous obživu.
Na místě rodného domku Čeňka Kramoliše v městské části Kramolišov je socha „Čtenář“ od Igora Kitzbergera.
Nejvýrazněji však dospívajícího Čeňka formoval bezprostřední kontakt s babičkou, či jak se na Valašsku správně říkalo – stařenkou Rozinou, která na stáří alespoň vlákno soukala, většinou s nezbytnou fajfkou v puse, aby byla alespoň nějak k užitku.
Obraz starého Valašska, jeho zvyky a život vykreslil Čeněk Kramoliš na životním osudu právě stařenky Roziny.
Když ve třiasedmdesáti letech umírala, položila Čeňkovi obě ruce na hlavu šeptajíc při tom krátkou jakousi modlitbu. Pak do večera tiše skonala.
A Čeněk Kramoliš v závěru své knížky „Moravská babička“ uvádí: „Zemřela ta drahá duše, dobrá stařenka, milovaná celou rodinou a ode všech občanů ctěná a vážená.“
Knížka Čeňka Kramoliše „Moravská babička“ vyšla v roce 1926 u nakladatele Prombergra v Olomouci a stala se jakousi „Moravskou babičkou“ na způsob „Babičky“ Boženy Němcové, kde jsou připomínány zvyky, tradice, báje a pověsti, a také tradiční život na Valašsku ve druhé polovině 19. století.
Literární tvorbu Čeňka Kramoliše lze rozdělit na dvě části. V prvé z nich jsou literární práce týkající se historie Valašska.
Debutoval románem o rebeliích v Zubří „Bratři Doliňáci“ (1894), který patří k nejznámějším a velmi dobře vyobrazuje dobu panské nadvlády i vzdor poddaných. Významným literárním dílem je i jeho již zmíněná kniha „Moravská babička“ (1926; reedice jako Rožnovské malé tisky 2004)), ve které věrně vylíčil běžný život v Rožnově ve druhé polovině 19. století. Následovaly romány „Valašská vojna“ (1929), „Za bouře a blesku“ (1931), „Vězením a vyhnanstvím“ (1932), inspirované Valašskými rebeliemi a selskými bouřemi na Rožnovsku v letech 1736 -1755, kdy poddaní povstali proti panské zvůli.
Byly to také romány „Život na horách“ (1932), „Za přelomu“ (1945), „Dvě královské vdovy“ (1946), „Z pěti století“ (1947). A také tituly „Dějepisné čtyřlístky“ (1947), „Vzpomínky z učitelského a spisovatelského života“ (1948). A znovu odboj a vzpoury v knihách, vydaných posmrtně „Strážcové hor“ (1960), „Valašská vojna“ (1962), „Laskavec a rváč“ (1963).
Druhá část jeho literární tvorby je oblast faktografická, dotýkající se především historie města Rožnova a přilehlých osad. Z oblasti národopisu a historie to byly knihy „Rožnovský okres“ (1907), „Ročenka města Rožnova pod Radh. a osad v okrese“ (1931), „Z kroniky města Rožnova p. Radh.“ (1920), a další.
S malou nadsázkou lze uvést, že právě Čeněk Kramoliš napověděl Rožnovanům kdo jsou a odkud pocházejí.
Kramolišovo dílo, čítající na čtyřicet svazků, bylo oceněno deseti literárními cenami, včetně Ceny Moravského zemského výboru (1905), a významné Ceny České akademie v Praze (1932).
O tom, že měl Čeněk Kramoliš svůj Rožnov rád dokazují dedikace uvedené u některých titulů. Tuto knížku, které jsem věnoval nejvíce práce a času ze všech knih, jež jsem napsal, věnuji z lásky městu Rožnovu. Spisovatel. (Kroniky města Rožnova pod Radhoštěm. Vydáno nákladem města Rožnova p. R. 1920.) I tuto druhou knihu věnuji z lásky svému rodnému MĚSTU ROŽNOVU. Spisovatel. (Ročenka města Rožnova pod Radh. a osad v okrese. 1931.)
Čeněk Kramoliš zemřel 16. června 1949 v Brně. Jeho ostatky (jako jediný byl na čestném hřbitově Valašského Slavína uložen do země, u všech ostatních jen urna s ostatky po zpopelnění) jsou uloženy na čestném místě Valašského Slavína v Dřevěném městečku Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Text a foto © Richard Sobotka