Opět je tu konec týdne a na mne přichází „toulavá“, proto vyrážím do hor „Krušných“. Vlak se vyšplhal do zastávky Sejby, která je uprostřed lesů a můj cíl. Mám dnes namířeno do svého oblíbeného místa u Limnice, abych si zde srovnal své myšlenky. Jak jdu lesem, najednou mne upoutal šramot na nedalekém smrku. Zůstávám stát. To už jsem objevil příčinu toho šramotu. Mladé veverky se spirálovitě prohání po kmenu smrku. Ani nevím, jak dlouho jsem pozoroval toto lesní divadlo dovádivých mládežníků. Najednou je konec, všechny bleskově mizí v korunách stromů.
Pokračuji dále. Těsně u potoka mě jako blesk přeběhl přes cestu jelen s mohutným parožím. Při jeho rychlosti jsem nestačil vůbec spočítat výsady na jeho paroží – ale i tak to byl zážitek pohledu na krále hor.
Ještě chvíli chůze a jsem na svém fleku, kde si připadám jako někde v Kanadě. No co – mně musí stačit ta krušnohorská „Kanada“.
Text a kresby © Jaroslav Holler