V areálu města Hranice se nachází zaniklý hrad Svrčov. Dosažitelný je zeleně značenou pohodlnou a pěkně upravenou turistickou cestou od Hranické propasti směrem k městu Hranice, kterou lze projít až k malebnému poutnímu místu U kostelíčka. Po cca jednom kilometru chůze od hranické propasti nelze minout nepatrné zbytky zaniklého hradu Svrčov a nedaleko pak ani vyhlídku u Janka.
Hrad Svrčov (325 m n. m.) byl vybudován patrně v prvé čtvrtině 14. století. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně Hereč Svrč ze Zdounek, od jehož rodového jména je odvozen i název hradu. V roce 1342 jej měl v držení Mikuláš Kladrubský ze Svrčova.
Pravděpodobný vzhled zaniklého hradu Svrčov.
Hrad Svrčov měl sloužit k ochraně statků olomouckého biskupa. V roce 1386 jej od Oldřicha z Mydlovar získali páni z Kravař. Od počátku 15. století hrad náležel Kladorubským ze Svrčova. Na konci 15. století získali hrad Svrčov Pernštejnové a nechali ho zpustnout.
Zánik hradu je dáván do souvislosti s česko-uherskými válkami v 70. letech 15. století. V roce 1548 se hrad Svrčov uvádí již jako pustý. Rozsáhlé zříceniny se dochovaly až do poloviny 18. století, kdy bylo hradní zdivo v letech 1754-1763 využito jako stavební materiál při stavbě farního kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hranicích na dnešním Masarykově náměstí.
Do současnosti se zachovaly zbytky obytné budovy, hradní příkop a val na severovýchodě, skromné zbytky hradeb a základní zdi věže. Vstup do hradu se nacházel na jihovýchodní straně. Hrad byl údajně sídlem loupeživých rytířů.
Hranická propast v kresbě J. H. A. Gallaše z roku 1816 a současný pohled na propast – její dosud naměřená hloubka je 435,5 m, je nejhlubší propastí v ČR a druhou nejhlubší zatopenou propastí na světě.
V prostoru mezi Hranickou propastí a zaniklým hradem Svrčovem se nacházel skalní útvar zvaný Čertova kazatelna, avšak na počátku 19. století byl zničen při těžbě vápence.
Nedaleko ruin hradu Svrčova směrem k Hranicím se nachází vyhlídka u Janka (308 m n. m.). Tady na svatojánské skále stojí od 70. let 18. století vysoko nad údolím, jímž se vine řeka Bečva, socha sv. Jana Nepomuckého. Světec je ztvárněn jako postava klečící na oblaku. V roce 1708 ji vytvořil Ferdinand Gross na zakázku majitele hranického panství Leopolda z Dietrichsteina. Socha byla původně určena pro hlavní hranické náměstí, kolem roku 1770 však skončila na skalní vyhlídce.
Z hradiště je výhled na Teplice s Kelečským Javorníkem v pozadí i na část Hranic s výsekem krajiny Moravské brány.
Současný přístup k někdejším ruinám hradu Svrčov.
Podle hranického lékaře a spisovatele Josefa Heřmana Agapita Gallaše byla v polovině 18. století objevena pod podlahou starého kostela hrobka s pěti rakvemi. Ve dvou byli muži v honosném oblečení, v dalších dvě ženy a dítě. Jeden z mužů měl useknutou hlavu. Podle J. H. A. Gallaše šlo o hradního pána ze Svrčova, který podle pověstí olupoval a vraždil pocestné a kupce, jejich těla házel do nedaleké Hranické propasti. Konec jeho řádění nastal až za krále Jana Lucemburského.
Podle pověsti obýval Svrčov v 15. století bohatý a svobodný rytíř Michal, který se zamiloval do manželky svého souseda, zemana z tvrze v Ústí. Rytíř pozval jednou zemana na lov divočáků, z něhož se jeho společník a sok v lásce již nevrátil. Vdova se brzy provdala za pána svrčovského hradu. Když se však novomanželé vraceli v kočáře z obřadu, propadla se s nimi zem a oba i s koňmi se zřítili do propasti a skončili snad až v samotném pekle.
Zájem o Hranickou propast je velký. Pěkným chodníkem a lesnatým terénem lze kolem zaniklého hradu Svrčov doputovat až k někdejšímu poutnímu místu U kostelíčka.
Zaniklý hrad Svrčov i nedaleká vyhlídka u Janka se nacházejí na okraji strmého, téměř kolmého srázu nad údolím, kterým protéká řeka Bečva. Vede tudy frekventovaná silnice a neméně frekventovaná železniční trať. Od zaniklého hradu je pěkný výhled na lázeňské město Teplice nad Bečvou, zalesněné svahy a malebné údolí.
Ve středověku střežil hrad Svrčov přístup do města Hranice a Moravské brány, dnes je pěkným cílem pěší turistiky.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka