Jméno Radegast, boha dávných Slovanů, má údajně původ v mocném vojevůdci Radegaistovi, který se roku 405 vydal v čele čtyř set tisícové armády dobýt Řím. Byl však poražen, zajat a popraven a posléze přijat pohanskými Slovany mezi božstvo.
Po dnešní dny je Radegast ověnčen mýty a tajemstvím. Jeho jméno bylo různě komoleno, až s příchodem nových časů se ustálilo jako Radegast.
Radegast má spojitost s kultem Radhoště sahajícím do dávnověku. Radegastova modla byla údajně z páleného zlata, stála na Starém Radhošti a pro vysoký lesk ji bylo vidět už z velké dálky.
Také Radegastova podoba se v pověstech různí. V načechraných vlasech měl prý korunu, hruď mu zdobila býčí hlava a v ruce třímal dvojsečnou válečnou sekeru. Jinde je vyobrazen s okřídlenou přilbou na hlavě a v pravé ruce drží roh hojnosti.
Vášnivý ctitel Beskyd, hranický ranhojič, lidumil, kreslíř a spisovatel J. H. A. Gallaš (1756-1840) zanechal popis sochy Radegastovy: „…hlava kudrnatá muže dospělého s velebnou a příjemnou tváří, korunou špidlatou zdobená po jejíchžto stranách dva velké beraní rohy visely, mezi nimiž uši též beraní odtrčené se nacházely. Bradu měl kučeravou a mezi rty podobu květného zvonečka nebo tulipánku. Prsa nahá, ženská, velmi odutá a břicho těhotnému podobné. Ostatní oudové, ruce a nohy scházely, než modla skončovala se dolů pod břichem v způsob egyptské Hermy.“
Radegastova socha podle J. H. A. Gallaše. 
Ve své pozůstalosti pak uvádí, že jeho otec Radegastovu sochu viděl a „…vlastní rukou ji narejsoval.“
Pod sochou Radegasta se údajně nacházela chodba, kterou pohanští kněží vstupovali do sochy a z ní promlouvali k lidu.
Poblíž Radegastovy sochy prý stával chrám a v blízkosti se nacházel posvátný háj s věštírnou. Radegast byl uctíván jako Bůh Slunce, války a vítězství, od pradávna měl sídlo na Radhošti. V minulosti přinášeli lidé Radegastovi obětní dary. Koncem jara pak staří Slované slavili na Radhošti letní slunovrat. V noci se rozzářily vatry, lidé zpívali a tančili, odbývaly se tam freje a prostopášnosti.
Po příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Moravu v 9. století (na Radhošť údajně zavítali 23. června 866) prý lid Radegastovu modlu rozbil a na jejím místě postavil kříž.
Báje o Radegastovi přetrvaly až do dnešních dnů.
Po svém Radegasta ztvárnil frenštátský sochař Albín Polášek. Jeho Radegast má mohutnou postavu, hlavu zdobenou býčí čelenkou, v levé ruce drží obušek a v pravé roh hojnosti.
Akademický sochař Albín Polášek působil jako profesor umělecké školy v Chicagu, narodil se 14. 2. 1879 ve Frenštátě pod Radhoštěm a zemřel 20. 5. 1965 ve Winter Park na Floridě, USA.
Socha Radegasta stojí na Radhošťském hřebenu od 18. července 1931, kdy byla slavnostně odhalena, stejně jako sousoší Cyrila a Metoděje u kaple na Radhošti. Obě sochy jsou darem amerických Čechů staré vlasti.
Radegastova socha o váze 20 metrických centů, měřila včetně podstavce 3,20 m, byla z umělého kamene se železnou vložkou a s přísadou žulové drti. Dne 4. dubna 1938 při první jarní bouřce udeřil do sochy blesk, posunul ji a poškodil. O její opravu se postaral Albín Polášek.
V roce 1982 byla socha důkladně restaurována. Původní materiál ze kterého byla socha zhotovena se však začal postupem času drolit, proto bylo rozhodnuto vytvořit repliku.
Začátkem roku 1997 zahájili kameníci z Leskovce na Vsetínsku práci na kopii Radegasta. Ta byla zhotovena z přírodní žuly. Z 16,5 tuny vážícího a 4 m velkého bloku žuly ubrali kameníci přebytečné dvě tuny kamene. Socha byla dokončena a instalována na původní místo 30. 6. 1998.
Veškeré náklady na zhotovení repliky nesl pivovar Radegast Nošovice, který má Radegasta v názvu firmy.
Kdo položí ruku na Radegastovu nohu, a pomyslí při tom na tajné přání, bude mu údajně splněno. Místo se sochou Radegasta je po celý rok velmi frekventované.
Pověsti o tajemství vrcholu Radhoště se dochovaly do dnešních dnů. Na Starém Radhošti, kde se údajně propadl pohanský chrám, jsou prý v nitru hory chodby a rozsáhlé jeskyně plné zlata, stříbra a drahého kamení. I studna prý tam byla. Bylo prý možné projet podzemím Radhoště koňským povozem z Rožnovské až na Frenštátskou stranu. Odvážlivci se vydali podzemí Radhoště zkoumat, někteří se však už nevrátili.
Ačkoliv Radhošť není v pohoří Beskyd nejvyšší, jeho tajemný mýtus se dochoval až do dnešních dnů.
Text a foto © Richard Sobotka
Pramen: Jiří Tichánek: Tajuplný Radegast. Nedatováno.