Vladislav Chmelař pochází z města Telč, ale pracovní kariéru prožil v Tesle Rožnov od dělníka po vedoucího technické kanceláře výrobního úseku. Po roce 1990 organizoval privatizaci polovodičové výroby, která byla završena v roce 1997. Do roku 2006 působil jako generální ředitel ON Semiconductor ČR, pak jako viceprezident ON Semiconductor.
Byla mu udělena Medaile SVŠT Bratislava a VUT Brno za rozvoj vysokoškolského školství. Byl vyhodnocen jako Úspěšný manažer roku 1997.
Vladislav Chmelař
V roce 2012 inicioval a vydal publikaci „Sborník 1949 – 2012 Tesla Rožnov“.
Je zákládajícím členem společnosti „Sdružení pro rozvoj Soláně“.
Má osobní podíl na vzniku společností MYONIC (původně RMB), Trasko, MEROS.
Po roce 1990 se zasadil o vznik Společnosti „Polovodiče“ neboli Tesla Sezam, s.r.o., která se stala součástí silné nadnárodní korporace ON Semiconductor.
V Rožnově dnes kromě výroby působí Návrhové centrum, vývoj technologie a podpora IT a finančních služeb nejen pro Evropský region společnosti ON Semiconductor.
Kromě jiného uznání společnost získala Národní cenu za jakost pro rok 1997, cenu mezinárodního sdružení architektů IFMA za rekonstrukce průmyslových objektů, národní cenu za ekologické procesy pořádané pod záštitou Britského velvyslanectví.
Ocenění v projektu mezinárodní instituce CERN Ženeva průmyslovou cenou za dodávky unikátních polovodičových detektorů v projektu ATLAS.
Zastupitelstvo města Rožnov pod Radhoštěm svým usnesením 22/V. ze dne 18. června 2019 uděluje Cenu města Rožnov pod Radhoštěm pro rok 2019 panu Vladislavu Chmelařovi.
Mistostarostka Mgr. Kristýna Kosová a starosta Ing. Radim Holiš.
Slavnostní předání Ceny města Rožnov pod Radhoštěm za rok 2019 se uskutečnilo 7. listopadu 2019 v objektu někdejší Tesly a ne náhodou právě ve Vrátnici, kde v minulých letech tisíce zaměstnanců denně procházely do práce a po skončení směny zase zpět do města a svých domovů.
Slavnostního setkání se účastnili představitelé města starosta Ing. Radim Holiš a místostarostka Mgr. Kristýna Kosová. Také významní zaměstnanci někdejšího n. p. Tesla Rožnov.
V koncipovaném pořadu přečetl student dramatického oboru ZUŠ Jakub Telčer povídku Jana Surého „Ve vrátnici“ a také povídku Františka Drápaly „Ano“. Zařazený byl i interwiev Petra Kunčického a Richarda Sobotky s Vladislavem Chmelařem na téma – jak také jinak – Tesla. Pořad doplnil exkurs Richarda Sobotky do historie pronikání průmyslu na Rožnovsko „Od dřevěné lžíce po barevnou obrazovku a integrované obvody.“ Nescházel ani medailon Vladislava Chmelaře připravený TV Beskyd a podvečer završilo slavnostní předání ocenění „Osobnost Rožnova pod Radhoštěm za rok 2019“ starostou města Ing. Radimem Holišem panu Vladislavu Chmelařovi.
Slavnostní předání „Ceny města Rožnova pod Radhoštěm za rok 2019“ bylo neformálně spojeno s připomínkou 70. výročí vzniku Tesly Rožnov.
Zleva Ing. Petr Kunčický, Vladislav Chmelař, Richard Sobotka. 
Interwiev s Vladislavem Chmelařem
(výběr, kráceno)
Ing. Petr Kunčický: V roce 1965 jsme dokončili průmyslovou školu maturitou. Co jsi pak dělal a kde se potuloval.
Chmelař Vladislav: Do tohoto období spadá ne všechno krásné konání. Měl jsem kombinované studium na vysoké škole technické v Bratislavě, stihnul jsem se v roce 1965 oženit se spolužačkou. V roce 1968 jsem studium přerušil, vrátil se do Tesly, nastoupil do dělnického povolání. Pak jsem musel absolvovat dvouletou povinnou vojnu. Po vojně jsem se vrátil v Tesle do výroby jako seřizovač. Krátce na to jsem se stal směnovým mistrem a tak dále.
Ing. Petr Kunčický: V podstatě jsme byli vychováni na elektronkách, pak přišly polovodiče, od tranzistorů k integrovaným obvodům, byl to velký skok, podle mne výrazně velký technický pokrok . Jak ses s tím vyrovnal ty?
Chmelař Vladislav: Jako kutilové jsme museli zvládnout opravy televizorů a dokázali jsme postavit jednodušší přístroje. V té době byl při Svazarmu Hi-Fi klub a díky tomu, že jsme s polovodiči zacházeli dnes a denně, daly se tam stavět docela solidní technické věci z hlediska ozvučení a podobně. V pracovní oblasti jsem se v 70. letech věnoval problematice výkonových tranzistorů jako vedoucí dílny, pak jako technolog na montáži integrovaných obvodů a v roce 1989 jako vedoucí provozu montáží, pak i výroby čipů, pak jako vedoucí technické kanceláře výrobního úseku.
Ing. Petr Kunčický: V roce 1989 co ti přišlo na mysl, když sis uvědomil, že mohlo dojít k průšvihu.
Chmelař Vladislav: Byla to pro mne poměrně komplikovaná historie. Bylo jasné, že se něco musí udělat, protože se všecko nějak rozkližovalo. Na jedné straně se chtělo vyrábět více a více a na druhé straně nebylo vlastně pro koho. Tehdy se ing. Stach z generálního ředitelství vrátil z jednání VHJ v Praze s vyjádřením: S tím už si chlapci musíte poradit sami, tady už vám nikdo nedá rozum. V roce 1989 byla Tesla rozdělena na různé podnikatelské jednotky. Jednou z nich byly polovodiče, tu nikdo nechtěl. Spolu s lidmi převážně z vývoje jsme přemýšleli co s tím. Padly návrhy, že by se s tím mělo radši skončit, protože to, co Tesla vyrábí, vlastně vůbec není potřeba. My jsme ovšem byli jiného názoru a domnívali jsme se, že polovodiče je to jediné, co Tesla vlastně umí. V poslední chvíli se mi podařilo vymyslet, že část těch polovodičů byla rozdělena na společnost Tesla – Sezam, z které se později oddělil Terasil (výroba křemíku), ale také se zdařilo založit společnost Tesla TTL, kam se podařilo přesunout majetek, který byl k ničemu. V privatizačním procesu byly polovodiče hodnoceny jako zastaralé, nepotřebné, tím byla tato společnost určena k likvidaci. Tesla Sezam zůstala s 1300 zaměstnanci, ze základního jmění kolem 600 mil. Kč bylo 350 mil. Kč dluhu. A byla koruna na účtu. Takže to byl začátek se kterým jsme začali hospodařit. Už bych neuměl vyjmenovat všechny, kteří dokázali udržet provoz v chodu. Nakonec nás zůstalo pouhopouhých 300, z toho 100 děvčat šilo boty, zbytek se dílem staral o likvidaci majetku, který jsme měli a byl nepotřebný, ten jsme se snažili odbýt.
Ing. Petr Kunčický: V té době jsi vyvinul mimořádné úsilí k záchraně výroby Tesly. Měl jsi nějaké konkrétní plány? A jak se na tom podílel vliv firmy Motorola se kterou jste začali spolupracovat.
Chmelař Vladislav: No, ona Motorola sama nepřišla. Plány byly mnohé, některé velmi naivní, třeba najít partnera jehož prostřednictvím bychom mohli dostat na trh naše výrobky. To bylo období střízlivění, protože jsme mysleli, že se dalo něco udělat za pár šestek a vyrábět za náklady, které jsou na západě. Prostřednictvím různých organizací jsme hledali partnera. Oslovili jsme a s mnohými zahájili jednání, takových bylo asi 140. S některými se dokonce zahájila výrobní spolupráce. Bohužel jsme byli naivní a neměli jsme spolupráci podvázanou právními smlouvami. Takže ty spolupráce přinesly sem tam nějaký peníz, ale nic moc. Mezi těmi, kteří o nás neprojevili zájem byla i Motorola, ale my jsme se na jednom veletrhu náhodně setkali s lidmi, kteří u Motoroly pracovali a byli původem z této země. Jeden z nich nám pomohl navázat kontakt s firmou, dokonce jsme se do firmy Motorola se sídlem v Toulouse v jižní Francii dostali – ve vypůjčeném autě. Tehdy to byla největší motorolácká fabrika v té době a tam jsme prezentovali co všecko umíme a oni nám to stejně nevěřili, protože jsme předváděli technologie o kterých si mysleli, že v podmínkách ve kterých žijeme něco podobného nemůžeme vůbec zvládnout. Pak jsme po nějakých jednáních dostali takový krásný papír, bylo tam kolem 12 bodů, a jeden z těch bodů byl, že když budeme pracovat ve stejné kvalitě, stejném množství a stejné produktivitě jako Motorola, nebo lepší, tak že jsou ochotni spolupracovat. Toho všeho by nebylo možné dosáhnout bez sevřené party několika lidí, kteří zůstali z tehdejšího výzkumu a vývoje, kteří měli na bedrech schopnost vyrábět a udržet kulturu práce, bez nich by to zkrátka nešlo. To všechno bylo v době určitého zoufalství a nejistoty. Mnoho lidí tehdy odešlo pracovat do Singapuru a jinde na světě, protože měli pocit, že pšenka nám tady nepokvete. Bylo to období velice složité. Nakonec po různých peripetiích jsme dosáhli toho, že jsme dostali úvěr na rozběh výroby. Muselo se té náhodě nebo štěstí trošku pomoct, ale to jsou věci o kterých by se dalo vyprávět hodiny a hodiny.
Zleva Vladislav Chmelař a ing. Petr Kunčický. 
Ing. Petr Kunčický: Máš dobrý pocit z toho, co jsi za svůj život udělal? Jsi spokojen se svým profesním životem?
Chmelař Vladislav: Myslím, že nejlepší pocit je z toho, že s tou partou lidí jsme dokázali postavit výrobu natolik na nohy, že i po mém odchodu do důchodu pokračuje, že se rozvíjí, že dosáhla skutečně špičkové světové úrovně, že rožnovský podíl na firmě ON Semiconductor se stal alespoň pro nejbližší léta určitě nevymazatelným z mapy. Totiž řada firem v ON Semicionductor také zanikla, protože nezvládli to tempo. Nám se podařilo nastavit, alespoň si myslím, že to byla má zásluha, takovou úroveň kultury té práce a takovou úroveň kultury ve firmě, že právě v tomto duchu úspěšně pokračuje a že se může směle poměřovat se světovými výrobci, kteří v této době působí. Takže pocit dobrý.
Sobotka Richard: V rámci pomoci postkomunistickým zemím přijel po roce 1990 do Rožnova důchodce konstruktér z USA, že bude radit, jak pracovat racionálně, např. jak naklánět rýsovací prkno, aby se jim lépe pracovalo. Po návštěvě konstrukce žasl, jak složité výrobky se tady dělají a co vše umíme a že k tomu nemá co říct. Jak by jste porovnal Teslu před rokem 1990 s okolním světem?
Chmelař Vladislav: To se špatně srovnává, protože sice zlaté ruce valašských lidí dokázaly udělat cokoliv, ale ne vlastně za kolik, a v jakém množství. Ovládali jsme technologii v tu dobu velmi podobně jako Motorola, ale rozdíl byl především v produktivitě práce a tím pádem i v nákladech. Dá se říct, že jsme k tomu měli znalostní potenciál dostatečný, ale naprosto neekonomický v tom, že jsme nebyli schopni výrobu vybavit tím, co bylo potřeba pro srovnatelnou úroveň výroby z hlediska nákladů. Čili – špatně se to srovnává, protože ten koncept tehdejší ekonomiky československé byl úplně jiný, kdy mnohdy nezáleželo na nákladech, takže ten výrobek byl drahý. Nebyli jsme konkurenceschopní.
Sobotka Richard: A jak tomu je po roce 1990, jak to vypadá dnes?
Chmelař Vladislav: Je to docela špatná otázka, protože srovnávat úroveň jestli je světová nebo nesvětová v této branži je zpozdilé, protože kdyby nebyla světová, tak neexistuje.
Sobotka Richard: Pracujete v technice téměř od narození. Takže otázka zní: 19. století bylo stoletím páry, 20. stoletím elektroniky a 21. je stoletím informatiky – co bude následovat?
Chmelař Vladislav: Na to si absolutně netroufám odpovědět. Totiž původně jsem chtěl jít studovat archeologii, takže víceméně z nutnosti jsem si elektroniku sice zamiloval, ale předvídat co bude v příštích dvaceti nebo třiceti letech si myslím, že není vůbec jednoduché, protože – zkuste se ohlédnout jen o deset let zpátky, co se změnilo třeba jenom v té naší branži. Jsou to neskutečné věci o kterých se nám ani nesnilo, o kterých jsme nebyli schopni uvažovat, že by je bylo vůbec možné vyrobit. I když mám zkušenosti je těžko říct, že budou obory takové nebo makové. Budou se určitě rozvíjet, ale jak a kudy to je těžko říct.
Sobotka Richard: Byl jste vždy srdcem Teslák – platí to i v současnosti?
Chmelař Vladislav: No, jak jsem řekl, zamiloval jsem se z donucení – a tento druh milenek se nedá střídat.
Od dřevěné lžíce po barevnou obrazovku a integrované obvody
V závěru 20. století poznamenal k fenoménu Tesly Rožnov trojanovický spisovatel Bohumír Četyna: „… všechny progresivní činy Valachů minulých pokolení měly význam …, ale všechny blednou a rozplývají se ve srovnání s naší přítomností. Rožnovská TESLA je dosud největším pokrokem a největší revolucí za posledních tři sta padesát let ...“
K plnému pochopení tohoto rčení, o pronikání pokroku a průmyslu do zdejšího hornatého regionu se musíme vrátit o několik století zpět do časů, kdy lidé osidlovali Beskydy.
Jedním z mála nástrojů tehdejších horalů byl obyčejný nožík. Dokázali jím vystrouhat nářadí, předměty potřebné pro život a potěšení. I dřevěnou lžíci.
Díky houževnatosti, píli a vynalézavosti se také oni účastnili pokroku, který se krkolomnými cestami prodíral i na hornaté Valašsko.
Základní podmínkou průmyslového pokroku je energie. Od starověku byla jejím prvotním zdrojem také voda. Již v 15. století byl vybudován v Rožnově na řece Bečvě umělý vodní náhon, který poháněl průmyslová zařízení, včetně rožnovské papírny, o které je zmínka již roku 1664. Papírna byla v nepřetržitém provozu po 346 let a definitivně skončila roku 2010. Struha, jak tento derivační kanál místní nazvali, také zásobovala vodou obyvatele města, zanikla až kolem roku 1970.
Na Káním potoce byla na rožnovských Horních Pasekách továrna na kůže Jana Kantorka. Jan Kantorek byl prozíravý a energický muž. Na vodním náhonu své pily na Dolní Bečvě postavil malou vodní elektrárnu a elektřinou poháněl nejen stroje ve své továrně, ale v roce 1922 vůbec prvně rozzářil elektrickým světlem i rožnovské náměstí.
Zdá se být k neuvěření, že poklid krajiny pod památným Radhoštěm rozčeřil také těžký průmysl. V letech 1531 a 1532 neúspěšně dobýval majitel rožnovského panství Jaroslav ze Šellenberka stříbrnou rudu v Šachetném na úpatí Hradiska. Roku 1740 byly za hraběnky Ludvíky Karoliny tamní šachty znovu otevřeny, ale pro malý výskyt špatné stříbrné rudy bylo od dolování upuštěno.
Zato hlad po všestranně zužitkovatelném železe přiměl majitele Rožnovského panství Karla Jindřicha z Žerotína vystavět roku 1712 na západním okraji Zubří železné hutě, zvané Hamry. Železná ruda byla dobývána v Zubří u potoka Olšovce, ve Vidči na úpatí kopce Svatoňku, také v Jasenici u Valašského Meziříčí.
Ke zpracování málo výnosné železné rudy bylo zapotřebí značného množství dříví, tehdy jediného energeticky dostupného zdroje, a brzy hrozilo, že celý kraj bude zcela odlesněn. Proto bylo roku 1755 rozhodnuto provoz zuberského Hamru ukončit.
K jednomu z nejstarších průmyslových odvětví patří tkalcovství. Na Rožnovsku v 19. a 20. století téměř v každém stavení klapal tkalcovský stav. Výdělek z klopotné práce od slunka do slunka stěží postačil na obživu.
Vynález ručních tkalcovských strojků a nástup produktivních tkalcovských strojů sice pracovní postup urychlil a usnadnil, avšak jen pozvolna omezil chudobu.
Na Rožnovsku se textilní průmysl dočkal největšího rozmachu na přelomu 19. a 20. století.
V prosinci roku 1889 expandovala do Rožnova firma Leo Brill. Ze skromných začátků vznikla prosperující textilní továrna. Její provoz neomezila první světová válka, ani celosvětová ekonomická krize, naopak v letech 1930-1931 byl vybudován nový moderní tovární objekt. Leo Brill dokonce zvažoval přemístit vedení firmy z Vídně do Rožnova.
Rožnov se mohl stát textiláckou velmocí, nebýt druhé světové války, kdy byly židovské majetky arizovány a jejich majitelé přemístěni do koncentračních táborů, kde na ně čekalo tak zvané „konečné řešení“.
Po skončení druhé světové války byla rožnovská textilní továrna předána do správy Československého státu a úspěšně provozována až do převratné doby v roce 1989. Po privatizaci byl provoz textilky v roce 2013 definitivně ukončen.
Bezesporu nejvýznamnějším počinem, pokud jde o průmysl na Rožnovsku, je ustavení národního podniku Tesla Rožnov. Stalo se tak 26. července 1949. Už v tomto roce byla v objektu, původně určeném textilní výrobě, zahájena výroba vakuových elektronek a následujícího roku jich bylo úspěšně vyráběno na 20 typů.
Výroba vakuových elektronek byla v Rožnově definitivně ukončena v roce 1980.
Do výrobního programu Tesly byla od roku 1950 zařazena výroba černobílých obrazovek. Už krátce na to se Rožnov stal „televizním“ městem, na střeše každého domu bylo hned několik televizních antén.
V roce 1956 dosáhla linková výroba 300 000 kusů za rok. Výroba několika typů černobílých obrazovek byla ukončena až v roce 1990.
V roce 1973 reagovala Tesla Rožnov na televizní vysílání v barvě výrobou barevných obrazovek. Začínalo se v roce 1980 výstavbou továrny na „zelené louce“, přesněji na tehdejším tesláckém fotbalovém stadionu. Již v roce 1987 dosáhla roční kapacita výroby 400 000 barevných obrazovek.
I zde po roce 2000 nastoupila nová technologie, bohužel už mimo Teslu Rožnov, kde výroba barevných obrazovek definitivně skončila v roce 2008.
Rok 1950 byl pro Teslu Rožnov ve znamení nástupu zcela nových technologií a nových výrobků – polovodičů na bázi germania. Kdo z pamětníků by s nostalgií nevzpomněl na první československý tranzistorový přijímač TESLA T58?
V roce 1958 se technici seznamovali s výrobou polovodičů na bázi křemíku.
Dalším důležitým předělem bylo roku 1966 zahájení výroby prvního rožnovského integrovaného obvodu – MAA 100 se 3 tranzistory.
I zde šel pokrok mílovými kroky a v roce 1975 obsahoval jeden integrovaný obvod už více jak 1000 součástek.
Výroba integrovaných obvodů rychle narůstala a v roce 1989 dosahovala kapacity 100 milionů kusů za rok.
Každá historie někdy končí. Závěr roku 1989 představoval radikální zlom nejen politickými a společenskými změnami, také restrukturalizací průmyslu a zánikem řady průmyslových závodů.
V převratném roce 1989 se pozapomnělo, že Tesla Rožnov existuje již celých 40 let! O dalších výročích v letech 1999 a 2009 si na založení Tesly už nikdo nevzpomněl.
Zavedená a dobře organizovaná výroba polovodičů byla tehdejším vedením Tesly určena k likvidaci.
Až v roce 2014 z iniciativy pana Vladislava Chmelaře byla k 65. výročí existence Tesly Rožnov uspořádána ve Valašském muzeu v přírodě reprezentativní výstava „(NE)zapomenutá TESLA“.
A nyní, v roce 2019, si tímto setkáním připomínáme také 70. výročí vzniku Tesly Rožnov.
V roce 1990 se při zániku Tesly projevila houževnatost, pracovitost a jakýsi vzdor – tedy vlastnosti zdejších horalů, geneticky děděné z generace na generaci.
Právě v tomto roce byla z iniciativy pana Vladislava Chmelaře založena společnost Polovodiče – Tesla Sezam. Byl to riskantní krok bez záruky na úspěch. Zázrak se sice nekonal, ale poctivou prací se firma sama a bez státní dotace vypořádala s dluhy a závazky a posléze, jako úspěšná a plnohodnotná se stala součástí nadnárodní společnosti ON Semiconductor.
To jsou vítězství, vydřená vlastní prací, pílí, houževnatostí, vynalézavostí a odvahou, tedy vlastnostmi, kterých si vážíme nejvíce.
To je ona cesta od dřevěné lžíce, zmíněné v úvodu, až ke zvládnutí vysoce specializované technologie výroby barevných obrazovek a integrovaných obvodů.
Vznik Tesly znamenal v roce 1949 pro Rožnov i pro zdejší region doslova revoluci v oblasti sociální, zaměstnaností obyvatel, bytovou výstavbou, rozvojem města Rožnova i celého regionu, také v oblasti zdravotnictví, školství, kultury a sportu.
Proto nelze toto ohlédnutí za pronikáním průmyslu na Rožnovsko a do regionu Valašska zakončit jinak, než opětovnou citací výroku spisovatele Bohumíra Četyny: „… všechny progresivní činy Valachů minulých pokolení měly význam … ale všechny blednou a rozplývají se ve srovnání s naší přítomností. Rožnovská TESLA je dosud největším pokrokem a největší revolucí za posledních tři sta padesát let ...“
Finální výrobky Tesla osazené elektronkami a polovodiči rožnovské Tesly.
TV Beskyd – Medailon Vladislava Chmelaře
Natáčení se odehrávalo v areálu Tesly, především na Vrátnici, kudy do roku 1990 denně procházelo na osm tisíc zaměstnanců do zaměstnání a která v současné době slouží kulturním účelům.
„Všechno je jinak,“ říká v TV medailonu pan Vladislav Chmelař mimo jiné. „Tady na Vrátnici v místě, kde je barpult, byl hlavní průchod do fabriky. Tady hlídali ozbrojení strážní aby zaměstnanci neodnesli nebo nepřinesli něco nežádoucího. Tudy jsem chodil do fabriky od roku 1964. V Tesle jsem prošel studijními i jinými zaměstnáními od seřizovače, směnového mistra, technologa, vedoucího dílny, vedoucího technické kanceláře výrobního úseku až do roku 1989 a pak jsem se zamotal do tehdejších správních orgánů akciové společnosti nově vznikající, a pak, protože nikdo nechtěl polovodiče, tak jsem musel pokusit se s tím něco udělat.
Myšlenka s Teslou Sezam se ukázala velmi odvážná a nerealizovatelná. Až pak se ukázalo, že jsem měl pravdu a dokázal ji realizovat.
Koníčky? Po celou dobu jsem je nosil v hlavě, ale nebyl čas realizovat je, až poslední dobou, kdy jsem v důchodu. Věnuji se fotografování a dřevořezbě.
Občas člověk musí dělat víc kompromisů, než by chtěl, a to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl využít velkorysé nabídky korporace a odejít do důchodu, abych se nemusel handrkovat o bytí či nebytí podle amerických pravidel nebo podle našich pravidel.
Vzpomínám na to všechno a mohu s klidem na to myslet, protože když jdu po městě, tak po mně nikdo nehází dlažební kostky. Naopak se setkávám s přívětivě nakloněnými lidmi…“
(Výňatky, kráceno.)
Pohled na Teslu Rožnov 70. léta 20. století.
Následoval vlastní ceremoniál
Držitelem Ceny města Rožnova pod Radhoštěm za rok 2019 se stává pan Vladislav Chmelař.
Starosta města Rožnova pod Radhoštěm ing. Radim Holiš.
Zleva Mgr. Martin Beníček, Mgr. Kristýna Kosová, Ing. Radim Holiš, Vladislav Chmelař. 
„Vždycky mne těší slyšet krásná slova moudrých lidí, které tady máme v Rožnově.
Poprvé v životě jsem měl možnost potkat pana Chmelaře, a to si budu pamatovat po celý život, při otevírání další části firmy ON Semiconductor. Aniž bychom se pořádně znali a předtím na podobné téma hovořili, řekl mi pan Vladislav Chmelař: Rožnov neživí žádný cestovní ruch, ale Tesla.
Dneska mohu v klidu říci, že Tesla je ta, která nám od svého založení až po současnou dobu pomohla k tomu, co vidíme kolem sebe. Když se podíváte do jiných měst, ať je to v České republice nebo jinde po Evropě, tak si myslím, že u nás v Rožnově se nemáme za co stydět. Lidé se tady mají dobře, to je vidět kolem těch domů o které se starají. Je to samozřejmě i díky tomu, že peníze, které Tesla a její nástupnické firmy tvoří jsou prostě vidět. Tesla pokračuje nejenom v duchu jak tady bylo dneska řečeno, ale i přístupem k práci. Za nás za všechny bych vám pane Chmelaři při předání Ceny města chtěl poděkovat. Pomyslně smeknout ten klobouk za to, co jste zatím všechno v životě udělal. A dovolte abych vám jménem celého vedení města předal Cenu města za rok 2019.
Blahopřeji vám, pane Chmelaři, přeji vám hodně štěstí a zdraví, a děkuji co jste pro Rožnov udělal.“
Předání Ceny města Rožnova pod Radhoštěm za rok 2019.
Vladislav Chmelař: „Chtěl bych touto cestou skutečně poděkovat všem svým kolegům, bývalým kolegům, kteří mne podporovali, kteří pomohli, protože to, co tady bylo dneska řečeno, to je moc krásné, ale není to dílo jednoho člověka, to by bez té party, která byla kolem nešlo.“
Zdravici zaslal i místostarosta Ing. Jan Kučera, který se slavnosti nemohl účastnit z pracovních důvodů.
„S panem Chmelařem jsem se setkal několikrát už jako úředník při spolupráci na plánu strategického rozvoje města a rozvoji průmyslového areálu. Vždy na mne působil jako člověk, který si zakládá na činu mnohem raději než na slovech. Je pro mne nositelem staré školy, kdy dohoda podáním rukou platí a je věcí ctí ji v principu dodržet. Také si pamatuji jednání, kdy neměl sebemenší potřebu nás na úřadě šetřit při nedokonalostech.
Měl vysoká měřítka v nároku na kvalitu práce a na rozvoj města. Myslím, že jeho přínosy nejsou jen v oblasti ekonomiky, zaměstnanosti, ale také inspirace pro okolí.
Tedy očekávat od sebe to nejlepší, a to nejlepší zarputile a odvážně dělat. Mou neúčastí jej dnes neohodnotím činem, ale slovem, snad mi to pan Chmelař promine.“
Následoval podpis Vladislava Chmelaře do pamětní knihy města.
Pak na přítomné čekalo ve Vrátnici občerstvení, setkání někdejších Tesláků a vzájemná diskuse.
Text, foto Jakub Sobotka, foto a reprofoto © Richard Sobotka