V zimním období lze v naší oblasti pozorovat především stálé opeřence a také ptáky potulné. Jsou to různé druhy sýkor, drozdovitých a pěnkavovitých, šplhavců a také dva až čtyři druhy zimních hostů.
V přírodě neovlivněné člověkem ptáky dříve nikdo nepřikrmoval a byli schopni přežít. Dnešní krajina však vypadá úplně jinak. Intenzívní zemědělství, lesní hospodářství, regulace toků, výstavba sídel, chemizace a další negativní zásahy měly velký vliv na snížení její rozmanitosti. Z lesů vymizely odumřelé rozpadající se stromy, které představovaly velké rezervoáry potravy – v každém z nich byly ukryty tisíce různých vývojových stádií bezobratlých živočichů. Byly zrušeny meze s porosty křovin na nichž se dlouho do zimy držely různé plody. Minulostí jsou úhory a travnaté pásy na okrajích polí, kde zůstávaly vysoké byliny a trávy, které nezakryl sníh a na jejíchž semena zalétávala po celou zimu hejna stehlíků, čečetek, zvonků, strnadů a živila se tam hejnka koroptví. Regulace říčních toků zase omezuje potravní základnu ptáků vázaných na vodu a její okolí.
Za této situace může krmítko, do kterého člověk pravidelně celou zimu doplňuje potravu, alespoň částečně nahradit přirozené zdroje.
Na krmítkách za okny nebo na zahrádce je možné ptáky vidět zblízka a učit se poznávat je. Krmítka pomohou přežít i slabším jedincům, kteří by za normálních okolností v zimě zahynuli.
Zima je pro všechny aktivní živočichy velmi náročným obdobím. Pták musí pro přežití denně získat nejméně tolik energie, kolik jí spotřebuje. A v zimě jí spotřebuje skutečně hodně. Navíc má během krátkých zimních dnů pro získání dostatku potravy k dispozici podstatně méně času, než v jarním a letním období.
Do krmítka dáváme především olejnatá semena s vysokým obsahem tuků (slunečnice, drcená jádra vlašských ořechů, semena lnu, mák), a hovězí lůj. Vhodné jsou i proso, pšenice, ovesné vločky, semena trav. Takto zásobené krmítko může během zimy navštívit až dvacet různých druhů ptáků.
Ptáci hnízdící v dutinách se v zimě uchylují na noc většinou do různých dutin stromů, ale také do rozvěšených budek. V jedné budce může přenocovat i větší množství jedinců, někdy i různých druhů, třeba sýkor. Ptáci nocují také v dalších dostupných dutinách vytvořených člověkem, například ve větracích otvorech staveb, poštovních schránkách nebo i v rouře klepače na koberce. Pták musí na noc vyhledat místo, kde je chráněný před útokem predátorů i před nepříznivým klimatem, především před větrem. Ptáci, kteří hnízdí volně na stromech, v keřích či na zemi, většinou během zimy ve svém hnízdním prostředí také nocují. I oni se snaží najít chráněná místa, třeba husté koruny jehličnatých stromů, keřů na závětrných místech, kupy roští, spleť kořenů pod podemletým břehem a podobně. Náš nejmenší pták králíček obecný, vážící pouhých 5 – 7 gramů, nocuje v zimě v hustých chomáčích jehličí na jehličnatých stromech, střízlík obvykle nocuje v uzavřených hnízdech, která si ve větším počtu vystavěl v hnízdním období.
Za první posly jara jsou z běžných ptáků považováni skřivani. Pranostika o vrzajícím skřivanovi na Hromnice není úplně přesná. Lidé si často skřivana pletou s podobně zbarveným chocholoušem obecným, který je na rozdíl od skřivana stálý, vytváří malá hejnka a zpěvem, který se podobá zpěvu skřivana, se může ozvat již na konci zimy. Skřivani obvykle přilétají koncem února nebo začátkem března. Kromě skřivana ohlašuje blížící se jaro také špaček obecný, konipas horský a čejka chocholatá, ve starých bukových lesích také málo známý holub doupňák. Od druhé poloviny března se postupně začínají vracet i další ptačí druhy.
Jen pro úplnost dodejme, že jaro se v roce 2020 přihlásí v pátek 20. března v 04.49 hodin.
Text a foto © Richard Sobotka