Schlattauer Rudolf – malíř (25. 4. 1861 Hranice – 3. 1. 1915 Valašské Meziříčí). Studoval na vídeňské Akademii a v Paříži, v Berlíně a v Mnichově. Cestoval. Věnoval se tkaní gobelínů v Scherebeku. Po návratu založil roku 1898 s Ladislavem Henčlem gobelínovou dílnu v Zašové. Roku 1908 byl jmenován ředitelem Jubilejní zemské gobelínové a kobercové školy ve Valašském Meziříčí. Celý život se potýkal s potížemi a nepochopením, uznání se mu dostalo až po smrti. Je zakladatelem českého gobelínářství. V měsíci lednu 2020 uplyne 105 let do jeho úmrtí.
Fr. Hlavica: Portét Francis C. Masarykové. 
Hlavica František – malíř (23. 1. 1885 Vsetín – 16. 7. 1952 Vsetín). Narodil se v rodině řezbáře a lidového muzikanta. Studoval Odbornou školu na zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. V Praze na AVU studoval v malířské speciálce u prof. Hanuše Schwaigra. Maloval na frontě během první světové války, po jejím skončení se usadil v Brně, kde patřil k vedoucím osobnostem brněnského kulturního života. V roce 1928 byl jmenován profesorem krajinářského a figurálního kreslení na VUT v Brně. V roce 1938 se stal děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství. Jezdil na Valašsko do Nového Hrozenkova a v roce 1931 si postavil chatku na Kohútce, kde básnil a maloval. Ilustroval knihy valašských spisovatelů. V roce 2020 uplyne 135 let od jeho narození.
PhDr. Arnošt Kubeša – vlastivědný pracovník (26. 1. 1905 Vidče – 15. 12. 1993 Valašské Meziříčí). Byl uznávaný etnograf, sběratel lidových písní, vynikající pedagog, skvělý vypravěč a zpěvák, organizátor, vlastivědný pracovník a první ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Narodil se v učitelské rodině ve staré škole ve Vidči. Národopis ho naplno uchvátil roku 1923 po maturitě. Po absolvování Masarykovy univerzity v Brně se jako profesor zeměpisu a dějepisu věnoval učitelskému řemeslu. Prošel na tucet škol. Všude zakládal valašské krůžky, přednášel o valašské historii a hrál divadlo. Spolu s přítelem Janem Nepomukem Poláškem sbíral lidové písně, na pět tisíc jich bylo. Z nich pak Arnošt Kubeša sestavil osm zpěvníků, které postupně vydával od roku 1939 do roku 1993. V roce 1953 dovršil odborná studia doktorátem filozofie na UK v Praze a nastoupil jako národopisec do Krajského muzea v Gottwaldově (dnes Zlín). V letech 1956-1960 působil v jeho rožnovské pobočce, nejprve jako správce, v letech 1960-1964 jako první ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Urna s jeho ostatky byla 23. října 1994 uložena na Valašský Slavín ve Valašském muzeu v přírodě. V roce 2020 uplyne 115 let od jeho narození.
Šuleř Oldřich – spisovatel – (1. 6. 1924 Ostrava – 26. 1. 2015 Ostrava). Po gymnáziu ve Valašském Meziříčí absolvoval právnickou fakultu na UK v Praze. Za druhé světové války pracoval jako horník a po roce 1968 jako strojník v elektrárně a jako právník. Ve svých prózách zobrazil Valašské Meziříčí v době okupace v knize Na srnčích nohách a Dlouhé stíny. Převyprávěl valašské pohádky a pověsti. O Valašsku jsou knihy Je to chůze po kotárech! a Paměť domova. Román Sláva a pád valašského Pánbíčka věnoval meziříčskému starostovi Mikyškovi. A napsal další knihy. Člen Obce spisovatelů a PEN klubu. Působil jako předseda ostravské pobočky Obce spisovatelů. V lednu 2020 uplynulo 5 let od jeho smrti.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka