T. G. Masaryk – 170 let od narození
Dne 7. března 2020 uplyne 170 let od narození Tomáše Garrigue Masaryka. Je stále důvod připomínat tohoto člověka, který svou houževnatostí a snad i umíněností dokázal v období rozpadajících se monarchií a v čase zrození nové Evropy prosadit vznik Československé republiky.
I navzdory tomu, že z jeho dobře fungující multinárodnostní republiky zbyla po roce 1993 snad jen třetina, etnicky téměř krystalicky čisté země. Jeho myšlenky jsou stále živé a morální zásady nedokáže nikdo formulovat tak průzračně a jednoznačně, jako to dokázal právě Masaryk.
Tomáš Garrigue Masaryk (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937), český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. V letech 1878–1882 docent na univerzitě ve Vídni. Od roku 1882 mimořádný a od roku 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. V letech 1890–1893 člen Mladočeské strany, roku 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované roku 1906 na Českou stranu pokrokovou.
Po vypuknutí první světové války odejel v prosinci 1914 do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie.
Hanuš Schwaiger: Portrét T. G. M.
Od února 1916 byl předsedou Národní rady československé, kterou s M. R. Štefánikem a E. Benešem založil.
V květnu 1917 až v březnu 1918 jednal v Rusku o čs. legiích.
Dne 30. 5. 1918 podepsal Pittsburskou dohodu mezi českými a slovenskými krajanskými organizacemi v USA, která podporovala vznik čs. státu jako demokratické republiky, společného státu Čechů a Slováků.
Prezidentem Československé republiky byl prvně zvolen 14. 11. 1918 a pak znovu v letech 1920, 1927 a 1934. Dne 14. 12. 1935 abdikoval.
Měl výrazný vliv na veřejný život ČSR, udržel si zejména přirozenou mravní autoritu.
Masarykova politická dráha nebyla v počátcích vůbec snadná.
České tiskoviny dne 19. února 1887 tehdy o prof. Tom. Garrigue Masarykovi mimo jiné psaly: „I jdi k čertu ohavný zrádče, a přimkni se svou pochybnou duševní troškou a svou mravní mizerii ke komu chceš; jen neopovažuj se už ani užívati našeho posvátného jazyka a pokáleti jej svým padlým duchem a otravným dechem!“
A moravský protikandidát Vilém Povondra šířil tiskoviny: „Nevolte Masaryka a nepracujte o jeho zvolení. … Jeden Pražan pravil: „V Praze by do Masaryka ani hokynářka nekopla.“ … Masaryk je kandidátem židů. … Masaryk chce náboženství ze škol vyhodit! … Kdo miluje svou vlast a jazyk, nevolí Masaryka. … Kdo miluje přímou, srdečnou a upřímnou povahu, nevolí Masaryka. … Kdo miluje svou manželku, nevolí Masaryka. … Který otec miluje své děti, nevolí Masaryka. … Kdo věří v Krista, nevolí Masaryka. … Kdo se zpovídá a modlí, nemůže volit Masaryka. … ale všichni tito volí a pracují pro živnostníka, křesťana národovce a vůdce moravských živnostníků: Viléma Povondru z Kroměříže.“
T. G. Masaryk se nenechal zastrašit.
Výjimečný byl Masarykův vztah k Valašsku. V roce 1907 ho vyslalo třináct moravských měst jako svého zástupce do vídeňského parlamentu. To byl začátek jeho politické dráhy.
Střediskem jeho volebního obvodu bylo Valašské Meziříčí s rozsahem od Bojkovic, přes Zlín, Rožnov, Nový Jičín až po Příbor. O svém vítězství se dozvěděl ve Valašském Meziříčí, kde ho 23. května 1907 nadšeně vítaly zástupy občanů.
Při návratu Tomáše Garrigue Masaryka z emigrace do vlasti 21. 12. 1918 ho mezi prvými vítali v Praze na nádraží krojovaní Valaši z Rožnova. Na čele třicetičlenné valašské družiny byl člen městského zastupitelstva Čeněk Janík.
„Drahý náš Tatíčku, vřele milovaný pane Presidente! Jako do Betléma pastýři šli se poklonit novonarozenému vykupiteli lidstva, tak my Valaši přišli jsme s hor, Vás drahý náš Tatíčku, přivítat co osvoboditele našeho národa a poděkovat Vám za všecko, co jste pro národ udělal. Podle staroslovanského zvyku našich předků, přijměte naše pohostinství chlebem a solí. Buďte nám srdečně vítán a mnoho a mnoho roků zdráv.“
Pan Prezident si ukrojil malý krajíček, vzal špetku soli a jedl. Pak stiskl Čeňku Janíkovi ruku a děkoval Valachům z Rožnova za milé přivítání.
Na Valašsko Masaryk rád zajížděl. V Brňově na Žabárně trávil s rodinou letní dovolenou, chodil do kopců kolem Píškové na procházky, kde jsou dodnes na památku této události pomníky.
Navštívil také Rožnov pod Radhoštěm. Stalo se tak 24. června 1928 při zájezdu na Moravu. Na náměstí přišlo Masaryka, v té době už prezidenta, nadšeně přivítat obyvatelstvo celého kraje. Po uvítání starostou Františkem Doležalem a jinými reprezentanty města, a po představení spolků se pan prezident podepsal do Pamětní knihy a byl obdarován Památníkem. V Rožnově pod Radhoštěm se prezident Tomáš Garrigue Masaryk zdržel jen dvacet minut a pokračoval v cestě do Frenštátu a pak na Radhošť.
Na památku této události bylo náměstí pojmenováno Masarykovo a v jeho středu byla v roce 1936 postavena jeho socha.
Beneš Metod Kulda – 200 let od narození
Beneš Metod Kulda (16. 3. 1820 Ivančice – 6. 5. 1903 Praha), spisovatel. V měsíci březnu 2020 uplyne 200 let od jeho narození.
Do Rožnova zavítal v červenci roku 1853 léčit se s plícní chorobou do zdejších klimatických lázní. V té době působil v Brně v ústavu pro zanedbanou mládež. V Rožnově se ubytoval v domě u Kramolišů v Horní ulici č. p. 120.
Náhrobek B. M. Kuldy v Paze na Vyšehradském Slavíně a pamětní deska v Rožnově p. Radh.
Do Rožnova přijel na radu Františka Sušila, sběratele lidové slovesnosti, který váhajícího Kuldu přesvědčoval, aby zaznamenal zdejší lidovou tvorbu. Tak se Beneš Metod Kulda začal zajímat o zdejší lidová vyprávění, pověsti a pohádky. Kulda neúnavně všechny příběhy zaznamenával.
Ke sběru pohádek a pověstí se B. M. Kulda věnoval i za svého druhého rožnovského pobytu v roce 1854.
Výsledkem jeho práce bylo vydání knihy Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského. Mimo jiné je v nich uvedena i pověst o sirotkovi v Radhošti. Svým dílem se B. M. Kulda řadí ke klasikům českého pohádkářství.
Metoděj Karel Bystřický – Drda – 45 let od úmrtí.
Kněz, básník a spisovatel Metoděj Karel Bystřický – Drda (11. 8. 1907 Vidče – 18. 3. 1975 Zašová).
Narodil se na Videčských Pasekách jako desáté dítě z jedenácti sourozenců. Přifařením Videčských Pasek do Valašské Bystřice prožil dětství a mládí tam. Po absolvování Reálného gymnázia v Uherském Hradišti vstoupil do řeholního řádu Salvatoriánů ve Valašském Meziříčí, působil také v Brně a v Prostějově. Jako římskokatolický kněz řádu koleje Salvatoriánů přijal řeholní jméno P. Irenej Metoděj Drda, SDS.
Věnoval se psaní článků a básní, zejména pro Noviny z Pod Radhoště, které vycházely ve Valašském Meziříčí. Jeho fejetony byly tištěny v kalendářích. Psal texty k písním, které byly zhudebněny např. Vojtěchem Říhovským.
M. K. Bystřický – Drda.
V roce 1950 byl v období represe proti církvi zatčen. V tomto roce byl tajně vysvěcen na římskokatolického kněze. Po zatčení byly jeho nedokončené práce i knihovna zlikvidovány. Posledních pět let života o něj pečovaly řádové sestřičky ze Zašové. Jeho ostatky jsou uloženy ve Valašské Bystřici.
O svém rodišti napsal knížku psanou v nářečí „Figurky zpod Radhoště“. Děj knihy „Za hlasem srdce“ se odehrává v Bystřici pod Hostýnem a na Hostýně. Napsal knihu „Bílé ruce“ (rok vydání neuveden). Román „Portáš Jurka“ zůstal v rukopise (rok napsání neuveden). Z celého literárního díla M. K. Bystřického – Drdy vyznívá jeho láska a obdiv k rodnému kraji.
Vladimír Štrunc – tanečník a muzikant – 20 let od úmrtí
Vladimír Štrunc (15. 7. 1929 Fryšták – 31. 3. 2000 Rožnov pod Radhoštěm), tanečník a muzikant dělil svůj čas o zaměstnání v Tesle Rožnov, rodinu a muziku. S mladším bratrem Jaromírem patřil k zakládajícím členům souboru Radhošť, byl jedním z jeho vedoucích, pečoval o mladé muzikanty, sbíral a zapisoval lidové písničky, byl autorem řady z nich a napsány byly tak dobře, že zlidověly. Nemalou pozornost věnoval mladým muzikantům.
Vladimír Štrunc.
Záslužným je jeho podíl na vzniku orchestru lidových nástrojů a také na konání Rožnovských slavností.
Ovládal celou řadu hudebních nástrojů a stal se tak v souboru univerzálním hudebníkem. Mohl se postavit v muzice na kterékoliv místo, každé spolehlivě zvládl a zahrál. Od primáše přes tercáše, kontráše, basistu, a také klarinet. Takových muzikantů je málo.
Vladimír Štrunc založil v Rožnově orchestr lidových nástrojů. Bylo to v 50. letech 20. století. Sám nacvičil a rozepsal všechno co bylo potřeba. Byla to veliká muzika se dvěma cimbály a dvěma kontrabasy.
Dělal všechny hudební úpravy pro soubor Radhošť a mnohá pásma, která se dodnes tančí jen s menšími úpravami. Dělal i úpravy písní sborových, které dodnes zpívají všechny soubory.
Spolu s mladším bratrem Jaromírem zapisovali u pamětníků písně do té doby neznámé, které nebyly v žádném zpěvníku.
Vzpomíná mladší bratr Jaromír Štrunc: „Nejdůležitějším počinem byla Malá muzika. Byla to naše odpověď na zákaz hudební výuky lidových písniček, úplný opak toho co se chce dneska. Všechny muzikanty jsme museli vychovávat sami. Bratr Vladimír velice obětavě a bez ohledu na čas rozepsal pro malé muzikanty základní písničky, a dřel s nimi, s některými i doma od rána do noci. A vytvořil muziku, která byla schopna vyjet na zahraniční zájezd do Belgie a do Berlína.
Také vycvičil celou řadu muzikantů, někteří z nich se hlásí k odkazu bratra Vladimíra.
Poslední práce, kterou bratr Vladimír ukončil ještě před svým skonem, byla jeho nemalá práce na celé textové korekci a celém hudebním zápisu valašských koled souboru Radhošť, na kterém však není uveden ani jako autor nebo jako spoluautor.“
Tolik vzpomínka na rožnovského muzikanta, vzorného táty, dědečka a dobrého člověka Vladimíra Štrunce.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka