Založení Zemské výzkumná pícninářská a travinářská stanice v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1920 z podnětu ředitele zimní hospodářské školy Emanuela Vencla byl významný a podnes nedoceněný počin v historii města Rožnova pod Radhoštěm.
Prvým podobným počinem byl vznikl klimatických lázní (1796-1950) a následujícím založení národního podniku Tesla Rožnov v roce 1949.
Výzkumná stanice travinářská v Rožnově pod Radhoštěm měla významný podíl na zvelebení lukařství, pastvinářství a pícninářství nejen na Valašsku, ale i v dalších regionech tehdejšího Československa.
Na začátky a existenci rožnovských traviček uvedl její vedoucí Ing. Dr. Ladislav Brada v publikaci: „Deset let činnosti Zemské výzkumné pícninářské a travinářské stanice v Rožnově p. R.“, kterou v roce 1933 vydal vlastním nákladem a vytiskla ji Tiskárna „Novina“ v Praze.
„Až do obnovení státní samostatnosti se u nás v historických zemích v pícninářství, t. j. v lukařství a pastvinářství – až na čestné výjimky (prof., Dr. Holý) – téměř nepracovalo,“ uvádí Ing. Dr. Ladislav Brada. „Proto jsme byli nuceni řídit se zkušenostmi z ciziny, hlavně z alpských zemí Rakouska, Švýcarska a Německa. Již roku 1913 působila v Rožnově p. R. Zemská hospodářsko-lukařská škola. V Tylovicích bylo zřízeno Pastvinné hospodářství zemědělské rady moravské. Ředitel hospodářské školy a zároveň i správce Pastvinného hospodářství, poslanec Emanuel Vencl poznal, že budoucnost horských krajů není v obilnářství, nýbrž jen v pícninářství, t. j. v lukařství a pastvinářství. Proto se snažil, aby na dosud zanedbané louky a pastviny nebylo zapomínáno, aby horský zemědělec nabyl přesvědčení, že jen v pícninářství a chovu dobytka jest jeho budoucnost.
Publikace k tématu travinářství. 
V roce 1920 byla z podnětu ředitele Emanuela Vencla založena první organizace tohoto druhu u nás Lukařská a pastevní jednota pro Valašsko, Kravařsko a Lašsko. Organizace si vzala za úkol starat se o zvelebení lukařství a pastvinářství v oblasti své působnosti, aby bylo dosaženo zvelebení chovu dobytka.
Zemské výzkumná pícninářská a travinářská stanice v Rožnově pod Radhoštěm se v roce 1923 stala pobočkou Zemského výzkumného ústavu v Brně. Že tato výzkumná stanice byla zřízena právě v Rožnově pod Radhoštěm nebylo náhodou, protože Rožnov pod Radhoštěm byl pro její činnost dobře připravený.
Od té doby stal se Rožnov pod Radhoštěm význačným střediskem pro zvelebení pícninářství nejen na Valašsku, ale i v celé republice. Jedním z hlavních úkolů bylo praktické šlechtění pícnin a jejich pěstování na semeno.
Travičky po žatvě a před sklizní na poli. Oslava 60. narozenin Emanuela Vencla.
Nepůvodní travní semena byla k nám dovážena především z Ameriky, Austrálie, Dánska, Anglie, Finska, Švédska, Německa, tedy z docela jiných poměrů, než jsou u nás. Z nich nové luční porosty byly pěkné jen asi 2 – 3 roky, pak začaly řídnout, některé trávy se ztrácely, vymrzaly a výsledek několikaleté práce byl zmařený. Dovážená semena se pro naše poměry nehodila, nedávala žádného užitku, ba často docela zklamala.
Zkušenosti ukázaly, že o jakosti osiva nerozhoduje jen vysoké procento čistoty a klíčivosti, ale také hodnota vnitřní a původ, že bez dobrých travních semen domácího původu to v pícninářství nepůjde. Proto naší snahou bylo mít dostatečné množství vlastních, zušlechtěných semen.“
Práce to nebyla snadná, horští zemědělci se smáli: „Kdo to kdy viděl starat se o trávu, ta přece roste sama!“ Přece se výsledky nakonec dostavily.
Někdejší budova Zemské pícninářské a travinářské stanice v Rožnově p. R., v současnosti restaurace „Travinář“. Má zde sídlo také Úřad práce.
V roce 1925 se pěstováním traviček zabývali jen 2 pěstitelé, roku 1933 už jich bylo 334. V závěru roku 1948 bylo v ČSR v 1055 obcích celkem 4417 pěstitelů travních semen (nejvíce na Valašsku: 172 obcí a 2110 pěstitelů), kdy na ploše 5 000 ha bylo vypěstováno přes 12 000 metrických centů vyčištěných semen (což představovalo 120 vagonů), semena v tehdejší měně reprezentovala cenu 100 000 000 Kčs. V té době bylo travní semenářství v Československu nejméně z 90 procent v rukou výzkumné stanice a sdružení množitelů travních semen v Rožnově pod Radhoštěm.
V roce 1923, kdy travinářská stanice zahájila svou činnost, dováželo se ročně do ČSR travních semen za 10 milionů korun. Po 15 letech existence činil dovoz méně než půl milionu korun a naopak se prudce zvyšoval vývoz.
Výzkumná stanice travinářská v Rožnově pod Radhoštěm měla významný podíl na zvelebení lukařství, pastvinářství a pícninářství nejen na Valašsku, ale i v dalších regionech tehdejšího Československa.
Odborný personál Výzkumné stanice travinářské v Rožnově pod Radhoštěm.
Vencl Emanuel (28. 4. 1871 Velký Radošín – 20. 23. 1939 Ostrava). Od 1. listopadu 1897 byl jako třiadvacetiletý jmenován ředitelem nově zřízené Zimní hospodářské školy v Rožnově pod Radhoštěm, kde působil 24 let, až do své smrti. Šířil zemědělskou osvětu na Valašsku. Zasloužil se o zvelebení lukařství, pastvinářství a pícninářství, ovocnářství a lesnictví. Na jeho podnět byla roku 1920 zřízena v Rožnově pod Radhoštěm Výzkumné stanice travinářská. Pastvinářsko-lukařská a lesní jednota a kromě dalšího také množství lidových hospodářských škol na Valašsku. Byl čestným občanem většiny valašských obcí a po tři volební období poslancem.
Ing. Dr. Ladislav Brada (1896 Hulín – 1990 Zlín). Od roku 1920 byl prvním vedoucím Výzkumné stanice travinářské v Rožnově pod Radhoštěm, ta se pod jeho vedením stala známou v celé Evropě. Téměř do svých devadesáti let radil při řešení zemědělských problémů a byl znám nejen na Valašsku, ale v řadách zemědělské veřejnosti v celé republice. V roce 2020 uplynulo 30 let od jeho úmrtí.
Ing. Dr. Demela Josef (15. 8. 1897 Čejkovice – 28. 4. 1996 Valašské Meziříčí). Odborný pracovník Výzkumné stanice travinářské v Rožnově pod Radhoštěm, který měl rozhodující podíl na vyšlechtění prvních československých odrůd trav. Je autorem a spoluautorem několika stovek odborných příspěvků.
V roce 2020 uplynulo 100 let od založení Zemské výzkumné pícninářské a travinářské stanice v Rožnově p. R.
Text a foto © Richard Sobotka