Hrad Rožnov, Zámčisko či nejčastěji Hradisko, připomíná ve své kronice Josef Tvarůžek (1878-1959).
Při vstupu do zřícenin hradu působí na návštěvníka melancholie, která ustoupí přerozkošnému pohledu do nádherné scenérie přírodní. Po celé 19. a počátkem 20. století bylo Hradisko velmi četně navštěvováno léčebnými hosty a turisty různých národností a věku. Jako každý starý hrad i ruiny jsou zahaleny tajemnými bájemi a událostmi, tak také naše Hradisko má svůj báječný nimbus o původu, založení a životě, kteréž se udržely až do naší doby ústním podáním.
O původu hradu jsou jisté nejasnosti, ale zakladatel Zubří Bohuslav z Krásna vydal již roku 1310 list fojtu Pertoldovi, aby činži v Zubří vybranou na hrad Rožnov donášel. Též pozoruhodné jest, že Zubří, Rožnov, Vidče a Tylovice tvoří jakýsi kruh kolem Hradiska. Hrad, ač stavba poměrně malá, je neobyčejně pevná a téměř nedobytná.
V roce 1505 prodal majitel panství Petr hrad Rožnov i s mýtem za 13 200 zl. moravských Janu Kunovi, což znamená, že Rožnov ležel na hlavní trati sítě cest na sever do Těšínska a Polska.
Také jest v Rožnově naprostou zvláštností existence šibenice, která se z paměti lidu vytratila, ačkoliv místo kde stála se dá velmi lehce zjistit z popisu v kupní smlouvě. Bylo to místo na vrcholu Láně, kde stojí tři památné lípy a sv. kříž datován rokem 1890.
Jan z Pernštejna držel Rožnov 14 let, ale nechal hrad zpustnout, nastěhovalo se do něj na šedesát lupičů. Z nařízení císaře Ferdinanda I. měl být roku 1530 hrad zničen. Loupežníci včas prchli a vojsko pobořilo jen hradby. I přesto se na poničeném hradě konaly až do roku 1670 posudky.
V plné síle byl hrad 220 let, spolu s vybíráním posudků 360 let. V roce 2020 si ruina kdysi pevného a nutného rožnovského hradu připomíná 710 let od první písemné zmínky.
Text a foto © Richard Sobotka