Bouřlivý rozvoj průmyslu v Rožnově pod Radhoštěm po roce 1949 znamenal zvýšení počtu obyvatel města z počtu po staletí kolem 3000 až na více jak 18 000. To vyvolalo potřebu výstavby sídlišť. Prvým bylo sídliště Záhumení. Dvoupatrové domy stavěné klasickou technikou z cihel byly stavěny v letech 1950-1960 severozápadně od náměstí, kde až do té doby byly obhospodařované polnosti.
Na toto období svého času vzpomínala rožnovská rodačka a učitelka paní Věra Klasová. „Když se ještě neříkalo Záhumení, ale Záhumní, prožívala jsem v této části města celé své dětství. Na jaře, když na Záhumní povyrostlo osení, jsme s několika mincemi v hrstičce nedočkavě čekali, kdy poprvé uslyšíme zakukat kukačku, že se nás podrží peníze po celý rok. Vzácností nebyl ani skřivánek. A když začalo kvést obilí, celé Záhumní bylo zlaté!“
Akademický malíř a spisovatel Jan Kobzáň. 
V souladu s tehdejší politikou o šíření kultury mezi pracující byly v počátcích výstavby sídliště Záhumení jednotlivé budovy vyzdobeny sgrafity. Výzdoba byla zadána akademickému malíři Janu Kobzáňovi (1901-1959) a jeho sgrafita tak na tomto sídlišti dodnes tvoří rozsáhlou a ojedinělou expozici jeho výtvarného díla.
Je s podivem, že v tehdejší politicky a ideologicky tak exponované době si Jan Kobzáň dokázal uchovat vlastní náhled na výzdobu sídliště. V jeho sgrafitech se objevuje symbolika starých časů, plných záhad a pověstí. Nevzdal se ani své příchylnosti k přírodní tématice. Takto motivicky a v souladu s okolní přírodou, historií města i krajiny, vytvořil před více jak padesáti lety originální výzdobu domů rožnovského sídliště Záhumení.
V ulici Partyzánská lze spatřit u balkonů dvou obytných bloků, které rámují vstup do ulice Julia Fučíka, rozměrná sgrafita. Impozantní výjev vychází ze starých bájí a pověstí. V horní části obrazu krmí dravý pták mláďata na hnízdě, kdežto ve spodní části další opeřenci klovají mýtického draka. Vše doplňují rostlinné motivy.
Výzdoba Záhumení.
Dvěma rozsáhlými sgrafity vyzdobil kolem roku 1955 také dva obytné bloky v dnešní ulici Pionýrská. Tato sgrafita se neuskrovnila do malého prostoru nad vstupy domů, ale tvoří u každého z obytných bloků dlouhý pás ve střední části domu. I když se jedná o dvě zcela samostatná díla, ideově jsou propojená.
Každému z obrazů dominuje žena: na jednom nalévá mléko, na druhém drží dítě v náručí. Postavy po obou stranách doplňují kolorit valašských hor prací, lidovou hudbou, tancem. Ani jedna z dvaatřiceti postav se neopakuje. Oba obrazy vypodobňují pospolitost horalů, hor a přírody a vyobrazují takto „Valašskou legendu“.
Originální výzdoba domů rožnovského sídliště Záhumení je už sedmdesát let přírodní galerií předčasně zesnulého malíře a spisovatele Jana Kobzáně.
Místo posledního odpočinku Jana Kobzáně na Valašském Slavíně.
Text a foto © Richard Sobotka