Lesní běsové
Tak dobře sa jim kráčalo, hora, údolí, planina, vzrostlý les, že jim až do zpěvu bylo.
Už sa těšili, jak si budú vykračovať po rožnovském rynku a promenádovať sa pískem sypanýma cestičkama mezi stromámi po Hájnici. Až sa jim o tem nekdy v noci aj zdálo. Robkám sa snilo o junákoch se širáněm na hlavě a s pistulů na řemenu u gatí, chlapom o děvuškách ve vyšívaných bilučkých pančuškách. A nekdy aji o dobré gořale.
Oddychovali v noci na pasinku uprostřed kterého pro trochu tého tepla odhořívaly na ohništi drva. Valaši břuchy za celý deň plné dobrot, že aji ďúrku u řemeňa museli povoliť, převalovali sa z boku na bok a z břucha na záda. A při tem obracali v tem snu o vybájeném městě Rožnově stránku za stránkú a každá další byla krásnější té předešlé.
Málem už v tem snu slyšeli rožnovské zvony, jak smutně bijú, že milí Valášci pořád eště majú tak daleko do tého pěkného a jak vymalovaného dřevěného městečka.
Tak dobře sa jim spalo, enem hvězdy na noční obloze ligotaly a nekeré, co sa tam pro ty spústy už nevešly, tak padaly dolů rovno mezi Valášky. Noční větérek jim šeptal do ucha rozmilú vyprávěnku. A když ich svrbělo kdesi na těle, tož sa poškrábali.
Šak čeho by sa báli? Psiska ohromné, které měli na ochranu oveček, co majú dobrý ňuch a dobrý sluch, a aji v temné noci vidijá o moc lepší než stařešina Kvinta, tož aji ti psi též spokojeně odfukovali.
Ale proletělo tú nocú nad nima s hlasitým ryrýkáním tajemné ptačisko. Či snad že by nejaká bohyňa či jiná tajemná bytosť sa šla na milé Valášky a jejich ovečky podívať? Stryga zapadla kdesi v černé lesní tmě. V té chvíli ryrykání odeznělo.
Na noční oblohu sa vykutálalo veliké kolo měsíca, celé stříbrné, jak by ho právě sidolem vypucoval. A blyštělo, až oči přecházaly.
Žádný z Valášků netušil, že v tu samú chvílu už na okraji lesa pomžurkávajú žádostivýma očima vlkové a namodralýma jazykama že olizujů mlsnů mordu. A zubiskama tvrdýma jak křemen o sebe cvakajú nedočkavosťú, kdy už vyrazí z úkrytu, rozplaší dřímající stádečko oveček a jednu z nich, možná aji dvě, či třeba aj věcej zamordujú.
V tem jedna ovečka měla zlý sen a zabečela. Zvoneček, co měla zavěšený na krku, cinknul jasným hláskem.
Jak kdyby vlkové čekali enem na to znamení. Vrhly sa ty šelmy do beránčího húfu. Hned zubisky trhali a mordovali až krev stříkala do všeckých stran.
Konečně aji psi, stateční ochránci stádečka oveček, sa probudili. Vrhli sa odvážně na útočící šelmy a v ničem si s nima nezadali. Vlci marně hryzali, skákali psom po hrdle, obojky pobité železnými hřeby psy spolehlivě ochránily. Rotyka byla, jak kdyby běsové celých hor sa slétli právě na tu mýtinu. Až sa od teho děsu musel měsíc v úplňku skrýť za mraky.
Ráno sa Valášsci nemohli oveček dopočítať, kolik je jich zamordovaných, kolik zatúlaných. Šak málem celý deň trvalo, než dali stádečko dohromady. A že na další cestu vykročijá spěšně hneď další deň, enem co slunéčko vyskočí nad obzor.
Kudy že to pújdú? Tož kde inde. Po horách po dolách pořád dál a dál za svým snem.
Okénko do historie
Jak Valaši putovali do Rožnova
K 750. výročí od první písemné zmínky o městě Rožnově pod Radhoštěm
Rožnov pod Radhoštěm 2017
Text © Richard Sobotka
Ilustrace © Vladimír Bartošek