Julie Jaroňková (9. 2. 1864 Zlín – 12. 7. 1945 Rožnov pod Radhoštěm), byla nejstarší ze sourozenců Jaroňkových. Z dochovaných pramenů se však právě o ní dozvídáme nejméně. Vlastně jen to, že vedla společnou domácnost obou bratrů, podle jejich návrhů tkala gobelíny, tomuto umění naučila i další ženy a že z její dílny vycházely umělecky cenné a žádané doplňky interiérů. Z nerozlučné trojice sourozenců se narodila jako prvá, ale zemřela ve věku 81 let jako poslední.
Co ještě víme o této ženě?
Vzpomíná na ni paní Libuše Porubská, dcera posledního rožnovského malíře porcelánu Bohuslava Pavláta, který 30 let maloval keramiku v dílně Aloise Jaroňka.
Paní Porubská nějaký čas bydlela v Jaroňkově vile. Na slečnu Julii si dobře pamatovala.
„Bohumíra jsem už neznala, zemřel když mi byly teprve tři roky. Zato Alois Jaroněk a jeho sestra Julie, i v pokročilém věku krásná dáma, oba zůstali svobodní, se velmi přátelili s mými rodiči a mne měli jako za vnučku. Jaroňkova galerie byla tehdy jakýmsi uměleckým centrem v Rožnově, scházeli se tam malíři Mervart, Hlavica, Schneiderka a také budoucí malíř Karel Solařík, všechny jsem je znala.“
Málo se ví, že právě Julie Jaroňková byla příčinou toho, že se celá sourozenecká trojice nakonec usadila v Rožnově pod Radhoštěm a že takto osudově ovlivnila vznik Valašského muzea v přírodě.
Oba bratři procestovali kus světa, Bohumír jižní oblasti, Alois naopak sever. Po návratu se roku 1900 všichni tři usadili ve Valašském Meziříčí a začali se věnovat vlastní tvorbě. Podmínky však nebyly uspokojivé. Byla to Julie, která rozhodla, že Rožnov, tehdy známé lázeňské město, bude pro jejich tvorbu, odbyt uměleckých předmětů i pro pobyt místem mnohem příhodnějším.
Roku 1909 se sourozenecká trojice v Rožnově skutečně usadila. Brzy se tady všichni tři stali významnými osobnostmi, více než tři desítky let ovlivňovali kulturní a společenský život a podíleli se na šíření věhlasu města jako kulturního centra, sídla uměleckých dílen a místa založení prvního muzea v přírodě ve střední Evropě.
I když zásluha o vznik Valašského muzea v přírodě je převážně připisována Bohumírovi, uznávané vůdčí osobnosti sourozenecké trojice, ve skutečnosti se o to zasloužili také Alois i Julie. Bez osudového rozhodnutí Julie, aby se nerozlučné sourozenecké trio usadilo právě v Rožnově pod Radhoštěm, s velkou pravděpodobností by Valašské muzeum vůbec neexistovalo.
Urny sourozenců Jaroňkových byly původně uloženy v Jaroňkově galerii. Dne 4. 7. 1971 byly přeneseny na Valašský Slavín, kde všichni tři sní svůj věčný sen.
Text © Richard Sobotka
Foto © Richard Sobotka, Archiv VMP