V České republice máme celkem 2832 železničních stanic a zastávek, všeobecně označovaných jako nádraží. V době parostrojních železnic se pro nádraží používal termín „dražiště“, také „dražeň“, „drahov“. Roku 1846 použil F. L. Čelakovský pro označení nádraží výraz z polštiny „kolejní dvůr“.
Ještě v polovině 20. století připomínala zejména venkovská nádraží kvetoucí zahrádku. Každý vedoucí nádraží o ni pečoval s láskou a projíždějící cestující se na ni rádi dívali z okna svého vagonu a ti co v místě vystoupili se jí kochali, než prostor nádraží opustili.
To už je minulost, ne však docela zapomenutá. Na některá nádraží je i dnes radost se podívat.
Na železniční trati z Valašského Meziříčí do Bystřice pod Hostýnem se v železniční stanici Kunovice-Loučka nabízí cestujícím pohled na makety dvou hradů, postavených pod lipami mezi železničními budovami. Hrad Šaumburk a pomocný hrad Zubříč. Toto dvojhradí bylo vybudováno na vrších Hostýnské hornatiny.
Hrad Šaumburk je v nadmořské výšce 608,2 m n. m. Pouhých dvě sta metrů severně na poněkud sníženém terénu v nadmořské výšce 530 m hrad Zubříč. Jejich význam musel být v minulosti dosti významný, když přilehlá obec podnes nese název Podhradní Lhota.
Hrad Šaumburk vybudoval roku 1272 na ochranu svého světského majetku biskup Bruno ze Šaumburku, svého času kancléř a místodržící Přemysla Otakara II. Šlo o dosti rozsáhlý hrad na malém kopci nad obcí Podhradní Lhota. Následovně byl majitelem hradu válečník a diplomat Mikuláš ze Šaumburka. Později se hrad stal správním střediskem celého kelečského kraje. Jak s plynoucím časem měnil hrad majitele, stal se také sídlem loupeživých rytířů, kteří tak těžce sužovali krajinu, že roku 1451 dal Jan z Cimburka hrad raději pobořit. Za krále Jiřího byl sice hrad ještě obnoven, ale všechna práva hradní a manská byla až do zrušení roboty přenesena do Kelče. Z kdysi pevného hradu zůstal po dnešní dny jen hluboký hradní příkop a zbytky obranného valu.
Mohutný hrad Šaumburk, „nejzapomenutější z našich hradů“, vystavený v gotickém slohu, který se vypínal nad obcí Podhradní Lhota, byl zamilovaným místem jeho budovatele olomouckého biskupa Bruna, ale stal se také pro lid útočištěm v pohnutých dobách.
Nedaleko na poněkud nižším vršku v nadmořské výšce 530 m n. m. se nachází hradní dvojče – hrad Zubříč. V minulosti měl několik názvů: Bašta, Vala, Nový hrádek a naposledy Zubříč. Zbudován byl ve 2. polovině 13. století na místě původní dřevěné tvrze, aby chránil hlavní hrad před nebezpečím nepřátelských vpádů. Osud hradu Zubříč byl stejný jako osud hlavního hradu Šaumburk, včetně obsazení loupeživými rytíři a následného zboření. Podnes se v místě dochovaly jen zbytky zdiva, hradní příkopy, místo kde stávala hlásná věž a malý rybníček.
O necelé čtyři kilometry dál směrem k Bystřici pod Hostýnem zastaví osobáček v železniční zastávce Rajnochovice. Obec se nachází v hornatém terénu v bezprostřední blízkosti obou zmíněných hradů. Má k oběma hradům vztah tak bezprostřední, že nedaleko železničního nádraží dokonce vymezila palouček s malebným výhledem na Hostýnskou hornatinu, je na něm vybudována masivní maketa hradu Šaumburk.
I jiné artefakty zdobí železniční nádraží. V podhůří Beskyd v městečku Zubří zdobí prostor železničního nádraží mohutná dřevěná plastika zubra Bohouše. V dávných dobách a v hustých lesích kolem Zubří žil ještě v první polovině 18. století jeden z největších přežvýkavců – zubr evropský. Dnes jeho někdejší existenci připomínají už jen místopisné názvy, například název obce Zubří. Původní záměr chovat na katastru města Zubří zubra živého se realizovat nepodařilo, tak alespoň zubr dřevěný. V roce 1995 se černá zubří hlava ve zlatém štítu dostala do znaku města Zubří. Jméno „Bohouš“ dřevěný zuberský zubr podědil po někdejším držiteli rožnovského panství Bohuslava z Krásna.
Nádraží a nádražíčka mohou být, a některá už zase jsou krásná.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka