Hradisko se zdvihá na jihozápadní straně Rožnova nad řekou Bečvou do nadmořské výšky 522 metrů.
Vrch je dobře viditelný po celé délce Rožnovského údolí od návrší Helštýn u Valašského Meziříčí až po vrchol Vysoké (1024,2 m n. m.) nad Horní Bečvou.
V minulosti byl vrch nazývaný jako Zámčisko, Hrad nad Rožnovem, Hrad Rožnovec, dnes prostě Hradisko.
Před sta lety se právě zde údajně odehrál romantický příběh rytíře Kuny a sester Berty a Juty kouzelnice, měl šťastný konec, zlo bylo potlačeno a pravda zvítězila.
Z kdysi pevného a nutného hradu jsou dnes už jen ruiny, pobořené valy, vstupní brána, sutí zavalené prostory. Sníženiny na dvou od sebe ne příliš vzdálených místech cesty do Vidče dávají podle pověsti tušit existenci tajných podzemních únikových či přístupových cest k hradu.
Stavbě hradu patrně předcházelo vybudování malé tvrze nebo hrádku. Postupným rozšiřováním nakonec došlo k mohutné výstavbě horního hradu do oválné podoby se zalamovanou masivní hradbou, která na východní straně obtáčela přistavěný věžový palác.
Hrad byl postaven v letech 1250 – 1310 a ve své době patřil k nejpevnějším na Moravě.
Jedním z majitelů hradu byl Petr, hrabě ze sv. Jiří a Pezinku, vojvoda sedmihradský, mnohomocný magnát uherský, který hrad získal sňatkem s Kunkou, dcerou Jana z Cimburka, ovdovělou paní po Jindřichu z Boskovic a Černé Hory.
Hrad vlastnil také Jaroslav ze Šelenberka a na Kosti, komorník království českého, označovaný také jako tyran lidu, který na hradě sídlil v letech 1531-1534 a pokusil se o kutání stříbrné a železné rudy na úpatí kopce. Ze msty za přetěžování robotou mu poddaní ze Starého Zubří doly zničili a uprchli do Uher.
Roku 1534 koupil hrad Jan z Pernštejna, člen nejmocnějšího moravského rodu, jenž držel četné hrady. Některých se zbavoval, jiné ponechal zkáze. Nechal zpustnout také hrad Rožnov.
Opuštěného hradu se pak zmocnili lupiči, bylo jich údajně na šedesát, protože tak zle obtěžovali okolí, byl hrad roku 1539 z rozkazu císaře Ferdinanda I. vojskem obsazen a pobořen.
Pobořeny byly jen důležité části opevněn. Hrad, tehdy už v majetku pánů ze Žerotína, sloužil nejméně ještě dalších sto let k pravidelným ročním posudkům, které se na hradě konaly až do smrti majitele panství Baltazara ze Žerotína (r. 1659).
K rozebírání hradu došlo v poprvé polovině 18. století při budování rožnovského pivovaru a také v průběhu přístavby hospodářského dvora „Na Hradisku“.
Úplný zánik hradu pak souvisel s rozhodnutím „slavného obecního ouřadu“ v Rožnově, který roku 1862 dal obyvatelům města „blaženú a příjemnú vědomost, že památka starého zámku rozebrána býti může“. Tehdy si jednotliví občané vymiňovali „dveře a okna s futrama, aby nějaké památky oučastni byli“.
Do současnosti se z kdysi pevného a nutného hradu zachovala jedna brána a úlomkovité zbytky zdí, příkopy a valy.
Podnes je ruina hradu hojně navštěvovaná. Návštěvník najde zbytky hradeb, klenby zasypaných místností, tušené zbytky hradních paláců, hradní příkop. To vše vzbuzuje fantazii a vybavuje možné příběhy, které se tady mohly v dávné minulosti odehrávat.
Hrad nad Rožnovem, Zámčisko či Hradisko v plné slávě existoval po dobu 229 až 289 let si a v roce 2020 si připomínal 710 resp. 770 let od založení.
Stačí položit dlaň na některý kámen z poslední zachovalé brány a jako bychom ucítili van času ze druhé poloviny 13. století.
Text a foto © Richard Sobotka