Životní příběh československého parašutisty Františka Trpíka, vysazeného 3. 7. 1944 na okupované území protektorátu Čechy a Morava.
František Trpík se narodil 11. 10. 1914 ve Slezské Ostravě, zemřel 30. 5. 2000 v Rožnově pod Radhoštěm.
Absolvoval Baťovu školu práce ve Zlíně. Během prezenční služby byl z poddůstojnické školy vyřazen v roce 1938 v hodnosti četaře. Po propuštění z armády se vrátil k firmě Baťa, ale 1. 4. 1940 se rozhodl pro odchod do zahraniční armády. Přes Slovensko a Maďarsko pokračoval Tureckem a Sýrií do Bejrútu, odtud lodí do Marseille, kde byl 12. 5. 1940 zařazen do československé branné moci k pěšímu pluku. Dne 27. 6. 1940 odplul na lodi do Anglie. Dne 1. 4. 1941 byl povýšen na rotného a na jaře téhož roku se přihlásil ke speciální jednotce výsadkářů k plnění zpravodajských a sabotážních úkolů v okupované vlasti. Po absolvování Special Training Stations byl zařazen do paraskupiny GLUCINIUM.
Výsadku velel nadporučík Vítězslav Lepařík, členy byli rotný Ludvík Hanina, četař Josef Cikán a rotný František Trpík jako radiotelegrafista. Dne 2. května 1944 byla skupina přepravena lodí do Itálie na základnu ve Fasanu. Skupina byla vybavena dvěma radiostanicemi a šifrovacím klíčem. Každý z výsadkářů měl pod kombinézou civilní oblek, dvě pistole, dýku, čokoládu, konzervovanou a tabletovou stravu, ampuli s jedem, falešné doklady a peníze. A měli i záchytné adresy odbojářů na okupovaném území. Prostor působení výsadku byly Jižní Čechy, Táborsko a jižní Posázaví.
Parašutisté vzlétli bombardérem Halifax z letiště Brindisi 3. července 1944 v 19:30. Bombardér s kanadskou posádkou se několikrát dostal do palby protiletadlového dělostřelectva, letoun však poškozen nebyl.
Paraskupina byla vysazena 4. července 1944 v 01:00 hodin u Tábora, asi o 50 km jižněji u obce Purkarec nedaleko Českých Budějovic v hlubocké oboře. Při seskoku se Lepaříkovi uvolnil vak s radiostanicí, ta se volným pádem roztříštila o zem. Kromě Lepaříka všichni uvízli padáky na stromech. Sice se jim podařilo vyprostit z popruhů a dostat se na pevnou zem, padáky i většina materiálu, včetně druhé vysílačky, však zůstaly na stromech. a byly ztraceny.
Parašutisté pokračovali nočními pochody po levém břehu Vltavy. Při jednom průzkum narazil Trpík na četníka. Český četník vlastenec Trpíka propustil. Lepařík se pohotově ukryl pod můstkem, ale domníval se, že byl Trpík zatčen, proto odešel a trojice výsadkářů se s ním už nikdy nesetkala.
Dne 25. července 1944 doputovala trojice výsadkářů k Třebíči. Trpík tam navštívil kolegu baťováka Františka Žembu, ten mu nezištně poskytl jídlo a boty i pro oba čekající parašutisty. Hanina s Cikánem se však domnívali, že byl Trpík zatčen a raději odešli.
Osamělý František Trpík přečkal noc 27. července 1944 u Třebenic v kupce sena. Tam ho objevil místní sedlák, sice se tvářil, že uvěřil historce o útěku z totálního nasazení, ale namísto slíbeného jídla jej udal četníkům.
Při zatýkání se Trpík pokusil o sebevraždu, četník Vočka mu na poslední chvíli vytrhl z ruky tabletu s jedem, pak ho spoutal. Ještě na četnické stanici se Trpík marně pokusil o útěk. Byl převezen na jihlavské gestapo, pak do Brna a poté do Prahy na Pankrác. Tam se setkal se zadrženými parašutisty Haninou a Cikánem, kteří byli po udání zadrželi gestapem 5. srpna 1944 na mostě u Uherského Hradiště a posléze také skončili jako Trpík v jedné cele na Jenerálce.
Vítězslav Lepařík se na severu Moravy sice připojil k partyzánům, ale konfident Adolf Horák ho vylákal do Prahy, kde ho zadrželo gestapo. Po náročných výsleších Lepařík souhlasil se spoluprací. I tak ho gestapo 20. 1. 1945 předalo do Malé Pevnosti v Terezíně, kde byl bez soudu 28. 4. 1945 popraven.
Zleva František Trpík, Ludvík Hanina, Josef Cikán a Vítězslav Lepařík před odletem do akce. 
Ludvík Hanina, Josef Cikán a František Trpík byli během pražského povstání 5. 5. 1945 osvobozeni československou policií a zapojili se do bojů o Prahu.
Po válce byl Ludvík Hanina jmenován poručíkem pěchoty. Počátkem března 1948 odešel do emigrace a skončil jako farmář v Austrálii, kde v 80-tých letech zemřel.
Josef Cikán se roku 1950 přihlásil na půlroční brigádu do kladenských dolů, pak až do odchodu do důchodu v roce 1971 pracoval v podniku Chirana v Praze jako frézař. Zemřel 1. 4. 1985 v Praze.
František Trpík byl propuštěn z činné služby v hodnosti poručíka pěchoty v záloze. Roku 1949 nastoupil jako dělník v Gumárnách Zubří, kde pracoval až do důchodu.
V 50. letech byl opakovaně vyslýchán a v dalších letech sledován StB. Jelikož vykonával dělnickou práci a politicky se nijak neangažoval, měl celkem klid. Věnoval se pěstění jablek a v roce 1953 vyšlechtil zcela novou odrůdu jablka „Rožnovské citrónové“.
Milé tisky vycházejí pod patronací Městské knihovny v Rožnově pod Radhoštěm. 
Dne 7. 3. 1944 byla Františku Trpíkovi udělena Československá pamětní medaile, 29. 1. 1946 byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a Československou vojenskou medailí za Zásluhy II. stupně. Dne 16. 10. 1990 byl povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty.
V závěru roku 2020 bylo Františku Trpíkovi uděleno Čestné občanství města Rožnova pod Radhoštěm.
Příběh parašutisty Františka Trpíka vydala rožnovská městská knihovna jako Milý tisk č- 24 pod titulem Operace GLUCINIUM, kde je také k dostání.
.Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka