Poezie zimy
někdy k večeru
když hlas zvonů táhne nad závějemi
myslím na Vánoce
na cestě křupne došlápnutí
mráz vztekle kouše
do hustých kožíšků
zas klesá soumrak
a růženec stop se toulá
mezi noclehárnami
voní pryskyřice krvácejících stromů
všichni pláčou štěstím
které plaše došlapuje do nového sněhu
Text a foto © Richard Sobotka