Rok 2021 v údolí Zákopčí (Hutisko-Solanec) je plný výročí: 100 let od stavby pomníku T. G. Masaryka před budovou školy, 95 let od stavby památníku Charlottě G. Masarykové, 145 let od narození spisovatele J. F. Karase, 95 let kdy údolí Zákopčí opustil v němž v letech 1876-1931 literárně tvořil, a 90 let od jeho úmrtí.
Každý památník, ať okázale postavený na veřejném prostranství, nebo třeba v ústraní zapadlého údolí, vydává svědectví o osobě, které je určen, pak také o citovém vztahu, obětavosti a vlastenectví těch, kteří jej mnohdy stavěli vlastníma rukama.
Téměř neuvěřitelnou historii má první Masarykův pomník na Valašsku, postavený na tehdejším Hutisku v údolí Zákopčí z iniciativy učitele Cyrila Macha, který po dvě desetiletí vyučoval na tamní škole.
Počátkem školního roku 1921 začal Cyril Mach vyjednávat stavbu Masarykova památníku, odhalit jej chtěl k třetímu výročí vzniku Československé republiky 28. října 1921. Úmysl se zdařil díky nevšední iniciativě občanů. Dvacet místních mužů po deset dnů zdarma pracovalo na vybudování Masarykovy skály. Byla sestavena z kamenů i více jak deset metrických centů těžkých, opatrně vylupovaných ze země a přepravovaných tak, aby se nepoškodil mech na nich rostlý.
Masarykova skála, slavnostně odhalena 28. října 1921, se nezachovala. Dnes stojí v Zákopčí před školou památník s vyobrazením dvou dětí, které vztahují ruce k reliéfu T. G. Masaryka. Do bloku pískovce jsou vyryta slova: „Srdce jeho hořelo láskou k ukřižovanému národu“.
Na nedaleké škole připomíná pamětní deska, umístěna pod reliéfem učitele Cyrila Macha (1888-1945), že na zdejší škole působil v letech 1920-1940. V květnu 1945 Cyril Mach padl při obraně Čs. rozhlasu v Praze.
Druhá pamětní deska, zavěšena na školní budově, patří spisovateli J. F. Karasovi (1876-1931), který žil a sepisoval svá díla v domku ve svahu nad školou a kterého Zákopčané přijali za svého. Deska nese záznam: „Zde v Zákopčí žil a tvořil spisovatel J. F. Karas v letech 1814-1926.“.
Neobyčejně působivý pomník v údolí Zákopčí postavili Zákopčané roku 1926 Charlottě G. Masarykové.
Pokud jde o historii vzniku Československa, vždy je zmiňován T. G. Masaryk a vzpomínka na jeho ženu, paní Charlottu, je uváděna jen sporadicky. Obvykle se jedná o stručnou poznámku, že si na jaře 1878 vzal osmadvacetiletý doktor filozofie Tomáš Masaryk za ženu stejně mladou Američanku Charlottu Garigue. Poznal se s ní v Lipsku, kde studovala hudbu. Její dívčí jméno, ono „G.“ za Masarykovým křestním jménem, podnes připomíná všestranně vyvážené soužití tohoto manželského páru.
Přitom „Mladí manželé začínali ve velice skromných poměrech, neboť dráha neplaceného soukromého docenta, kterou Masaryk po své habilitaci na vídeňské univerzitě nastoupil, neposkytovala záruku hmotného zajištění“.
Paní Charlotta trpělivě stála po boku muže, kterému svou péčí, věrností a vytrvalostí napomáhala dosáhnout vysokých cílů, jež si předsevzal. A jako matka také vzorně pečovala o rodinu.
Manželé Masarykovi měli celkem čtyři děti.
Alice se narodila v roce 1879, stala se výraznou ženou 20. století, byla zakladatelkou a první předsedkyní Čs. červeného kříže a po smrti své matky hlavní oporou svého otce. V počátku první světové války byla Dr. Alice Masarykova zatčena a vězněna.
Dr. Alice Masarykova se v Československu na veřejnosti naposledy objevila v březnu 1948 na pohřbu svého bratra, ministra zahraničí Jana Masaryka. V padesátých letech se uchýlila do exilu v USA, kde 29. 11. 1966 v Chicagu ve věku 87 let zemřela.
Syn Herbert se narodil roku 1880, byl talentovaný malíř. Roku 1910 se oženil s Bohumilou, vdovou po slavném malíři a svém příteli Antonínu Slavíčkovi. Roku 1912 se jim narodila dcera Anna a roku 1915 dcera Herberta. Herbert Masaryk zemřel v pětatřiceti letech na tyfus.
Jan, pozdější ministr zahraničí Československé republiky, se narodil roku 1886. Zemřel v březnu 1948 v Praze za dosud ne zcela objasněných okolností pádem z okna Černínského paláce.
Dcera Olga se narodila v roce 1891. T. G. Masaryk ji měl po svém boku, když roku 1915 působil v zahraničí. Olga se po roce 1923 provdala za švýcarského lékaře Revillioda. Její starší syn Herbert zemřel v roce 1944 v londýnské nemocnici na nemoc žaludku, mladší syn Leonard tragicky zahynul o půl roku dříve při srážce dvou průzkumných britských vojenských letadel.
A babička Charlotta? „Pamatuji si ji průhlednou s velkýma modrýma očima,“ uvádí ve svých vzpomínkách vnučka Anna, která vystudovala dějiny. „Byla muzikantka a vždycky po mně chtěla, abych jí zazpívala.“
Válečné útrapy, věznění nejstarší dcery Alice, obavy o manžela a mladší dceru Olgu v čase pobytu za hranicemi, i bolest nad ztrátou syna Herberta podlomily Charlottě Masarykové zdraví. Zemřela ve věku 73 let v květnu 1923.
Na Charlottinu památku „Postavil učitel Cyril Mach s dětmi a Zákopčany roku 1926″ (jak je vytesáno do zadní strany bloku pískovce) paní Charlottě pomník v údolí hornatého Valašska v Hutisku – Zákopčí. Na čelní straně je do mohutného bloku pískovce pod Charlottin reliéf dvojjazyčně vytesáno: „Ženě trpitelce a všem jejím sestrám. To the suffering women and all her sisters.“
Tento (až do závěru 20. století) jediný pomník Charlottě Masarykové v Československu, pak i v České republice, vybudovaný obětavými vlastenci Hutiska v údolí Zákopčí, přečkal bez újmy období nacistické okupace i následných čtyřicet let poúnorového režimu. Prostor pomníku, kdysi zarostlého křovisky, je v současnosti upravený do podoby parčíku.
Zapadlé údolí Zákopčí podnes vydává svědectví o vlastenectví tamních obyvatel..
Text a foto © Richard Sobotka