P. Jaroslav Nohavica – 1. 2. 1921 Zašová – 27. 4. 1949 Hranice.
Dřevěná chaloupka nedaleko mostu přes zašovský potok, kde se Jaroslav Nohavica narodil, patřila k těm ubožejším. Přesto právě z ní vzešel zašovský novokněz.
Jaroslav Nohavica, syn Eduarda Nohavice (21. 3. 1888 – 3. 4. 1949) a Emilie (13. 10. 1887 – 4. 11. 1936), rozené Janoškové, narozený v Zašové 1. února 1921, studoval u Salesiánů ve Fryštáku. Pro chabé zdraví se vrátil domů a pokračoval ve studiu ve Valašském Meziříčí. Středoškolské studium dokončil v Moravské Ostravě, kde také maturoval. Theologii studoval v Praze. Po dvou letech přešel do semináře olomouckého, zde ve studiu pokračoval a ukončil je. Na podjáhna byl vysvěcen 21. ledna, na jáhna 4. března, na kněze 17. března 1945.
Dne 1. dubna 1945 na Hod Boží velikonoční novokněz P. Jaroslav Nohavica poprvé přistoupil k oltáři Božímu, stalo se tak v rodné obci Zašové. Primice zašovského rodáka P. Jaroslava Nohavice byly pro Zašovou radostným dnem.
Novokněz P. Jaroslav Nohavica byl přiveden z rodného dřevěného domku do kostela. Mše se konala za účasti šesti kněží, pěti bohoslovců a ohromného zástupu věřících ze Zašové i okolí. Slavnostní kazatel O. Štěpán Herat, profesor z Moravské Ostravy, pro blížící se válečnou frontu nepřijel, proto ho zastupoval P. František Hamrala, kaplan z Rožnova pod Radhoštěm. Smutné bylo, že se této slavnosti nemohl účastnit zašovský farář P. Heřman Štíhel, který byl pro těžkou chorobu upoután na lůžko. Pobočka „Svazu katolických žen a dívek“ koupila chudému novoknězi celé bytové zařízení.
Jaroslav Nohavica působil jako kaplan v Místku. Byl kněz horlivý, zvláště děti k němu lnuly. K lítosti všech se však jeho životní úděl nečekaně brzy naplnil. Předzvěstí byla choroba srdce, pro kterou byl hospitalizován v nemocnici v Hranicích.
I takto jej čekala smutná událost v rodině. Dne 6. dubna 1949 přijel místecký kaplan P. Jaroslav Nohavica z nemocnice v Hranicích do Zašové pochovat svého otce Eduarda. Nikdo se tehdy nenadál, že za pouhé tři týdny, právě na svůj svátek 27. dubna 1949, také on zemře.
Z nemocnice v Hranicích jej přivezli do Místku, kde se v pátek 29. 4. 1949 konal zádušní obřad. Odpoledne téhož dne byl přivezen do kostela v Zašové.
Na jeho pohřeb se sjelo na 28 kněží. Pochovával P. Josef Seget, děkan z Rožnova. Též byl přítomen místecký děkan, farář František Mastil z Palkovic. V kostele o 10 hod. bylo rekviem. Potom vyšel velký pohřební průvod, mnoho družiček a školních dětí, a obešel se starý hřbitov. Z Místku přijelo asi 150 lidí ve dvou autobusech. Též z Drahotuš, kde byl P. Jaroslav Nohavica dříve kaplanem. I z Hranic přijeli účastníci pohřbu.
V kostele měl krátkou promluvu o kněžství místní farář. U hrobu se loučily školní děti. Řídící z Místku mimo jiné řekl, že P. Jaroslav jako by tušil svůj blízký konec, proto se přímo dětem láskou rozdal. Nakonec se s ním rozloučil farář z Místku P. Zdislav Škrabal.
Jaroslav Nohavica nezůstal zapomenut.
Dne 8. 5. 1949 o 4. hod. odpoledne přijely do Zašové čtyři autobusy místeckých poutníků, vracejících se ze sv. Hostýna. Navštívili hrob P. Jaroslava Nohavice, zapálili na něm spoustu svíček. Také kostelu, kde měli požehnání, darovali svíce.
Někdejší dřevěná chaloupka u mostu přes zašovský potok kolem roku 1960 zanikla. Památka na zašovského kněze P. Jaroslava Nohavicu, který zemřel ve věku pouhých osmadvaceti let, však přetrvává podnes.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka