KOSTEL, KŘÍŽE A KAPLIČKY V OBCI PROSTŘEDNÍ BEČVA

Kostel, kříže a kapličky v obci Prostřední Bečva.

František Bil. 

Věnováno památce pana Františka Bila.

František Bil (1943-2002), rodáka z Prostřední Bečvy, místostarosty obecního úřadu na Prostřední Bečvě, který se v letech 2001 – 2002 zasloužil o výstavbu hřbitova v obci Prostřední Bečva.

František Bil pracoval jako strojní zámečník v OSP Valašské Meziříčí, později učil na podnikovém učilišti. V letech 1998-2002 působil jako místostarosta obecního úřadu na Prostřední Bečvě.

Už jako místostarosta nafotografoval a zaznamenal umístění Božích muk na Prostřední Bečvě, fotografie jsou vystavené v Pastoračním středisku kostela svaté Zdislavy na Prostřední Bečvě.

František Bil patřil k těm, kteří se zasloužili o stavbu kostela Sv. Zdislavy na Prostřední Bečvě (kostel byl dostavěn roku 2001), o vysvěcení zvonů 30. 6. 2001 a vysvěcení kostela 14. 7. 2001.

František Bil se zasloužil se o vybudování hřbitova na Prostřední Bečvě u kostela (dříve žádný hřbitov na Prostřední Bečvě nebyl, pohřbívalo se na Hutisku nebo Horní Bečvě). Obětavě jezdil obhlížet jiné hřbitovy, aby se nový hřbitov na Prostřední Bečvě stylově hodil k nově vybudovanému kostelu sv. Zdislavy.

Nový hřbitov byl dostavěn roku 2002 a v prosinci téhož roku byl zprovozněn.
Prvým pohřbeným byl 30. 12. 2002 František Bil, který předčasně zemřel ve věku 59 let.

  Obec Prostřední Bečva.

Obec se nachází 8 km východně od Rožnova pod Radhoštěm. Domy se jen z malé části rozkládají kolem řeky Bečvy, většina obydlí je roztroušena v horských údolích a na stráních Radhošťského masivu.

Nejvyšším bodem obecního katastru je Čertův mlýn (1 206 m n. m.), který spolu s Pustevnami tvoří severní hranici obce. Jižní hranicí je úpatí solanecké Kyvňačky a hutiské Poskly.

Jednotlivé usedlosti vznikaly na území dnešní obce od 16. století při pasekářské kolonizaci, a to ve směru od Rožnova pod Radhoštěm proti proudu řeky Rožnovské Bečvy. Na rozdíl od Dolní a Horní Bečvy se Prostřední Bečva ustavila jako samostatná obec počátkem 18. století, název Prostřední Bečva („Mitter Betswa“) se objevuje až roku 1717.

V letech 1855-1868 spadala obec pod smíšený Okresní úřad v Rožnově pod Radhoštěm, před rokem 1945 byla obec součástí okresu Valašské Meziříčí, od roku 1960 je součástí okresu Vsetín.

Hlavním zdrojem výživy obyvatelstva bylo v minulosti málo výnosné zemědělství. V prvé pol. 18. stol. existovala v údolí Bacov, pak v údolí Kněhyně sklářská huť. Příležitost k výdělku poskytovala práce v lesích, těžba dřeva a sezónní zemědělské práce. Velká část obyvatel odcházela za prací na Ostravsko. Mnoho lidí se vystěhovalo do zámoří.

JZD bylo založeno roku 1959. Roku 1971 připojeno k JZD Bečva se sídlem na Dolní Bečvě, roku 1977 připojeno k JZD Soláň se sídlem na Hutisku – Solanci.

Vzhledem ke své rozloze byla Prostřední Bečva přifařena na Horní Bečvu i do Rožnova, po výstavbě kostela na Hutisku i tam. Prostřední Bečva je jednou z mála obcí, která neměla svůj kostel a hřbitov. Tento stav trval až do 14. července 2001, kdy byl na Prostřední Bečvě postaven a vysvěcen kostel sv. Zdislavy.

O vybudování hřbitova v prostoru nad kostelem se v letech 2001-2002 zasloužil tehdejší místostarosta pan František Bil.

K architektonickým klenotům obce přináleží Pustevny, jedno z nejvýznamnějších rekreačních středisek v oblasti Beskyd. Nachází se zde soubor dřevěných horských staveb z let 1891-1900 vybudovaných podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče – ubytovna Maměnka a restaurace Libušín. Nejstarším objektem je horská chata Šumná. K areálu patří i hotel Tanečnice z roku 1926.

.Na území obce se nachází přírodní rezervace Pod Juráškou, další v prostoru Čertova mlýna a Kněhyně.

V obci žije 1567 obyvatel, je zde 432 domů.

Ve znaku obce v černo-červeně polceném štítě vyskakuje ze stříbrného trojvrší na modré vlnité patě se stříbrným vlnitým břevnem zlatý kozel s červeným jazykem.

List praporu obce tvoří pět vodorovných pruhů, černo červeně polcený, bílý, modrý, bílý a modrý. Z horního bílého pruhu vyskakuje žlutý kozel s červeným jazykem.

Znak obce erb.

Obcí prochází silnice I. třídy do Žiliny (Slovenská republika). V roce 1948 byla dokončena stavba silnice na Pustevny.

Pošta je v obci od roku 1913, počátkem 30. let 20. stol. byl zaveden telefon.

Na území obce je několik pomníků, připomínajících účastníky protifašistického odboje za 2. světové války.

Nedaleko známé restaurace Zavadilka se od roku 1995 nachází sportovní areál s tenisovým kurtem, cvičnou tenisovou stěnou, volejbalovým hřištěm a požární nádrží vhodnou ke koupání.

K významným osobnostem Prostřední Bečvy patří malířka Jaroslava Hýžová (1915-1992). Výtvarné dílo akademické malířky svědčí o jejím uchvácení velebností valašské krajiny a její barevností v proměnách ročních období, ale také o zaujetí osudu valašských žen. Ostatky malířky odpočívají na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě.

Další osobností byl prof. Alois Koláček. Oblíbený duchovní působil na řadě míst. Od roku 1921 vyučoval na řádovém velehradském gymnáziu matematiku, fyziku a ruštinu. V roce 1934 se stal velehradským rektorem, byl jím až do roku 1938, kdy odešel do Prahy. V Praze byl uznávaným a oblíbeným představeným pražské rezidence – superiorem. Zemřel roku 1970. Na poslední cestě na pražský hřbitov v Bubenči ho doprovázelo velké množství lidí, mnozí se chtěli alespoň dotknout jeho rakve.
Prostřední Bečva je v současnosti centrem sportovního vyžití s letní turistikou a vyjížďkami na horských kolech po cyklostezce údolím Rožnovské Bečvy. Je také centrem zimní turistiky, především v okolí Pusteven, Soláně a Třeštíku. K ubytování slouží několik středisek i soukromé priváty.

Oblast Pusteven je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Beskydech.

Kostel na Prostřední Bečvě.

Za neobyčejně početné účasti obyvatel, zástupců společenských institucí, okolních i vzdálených obcí byl 14. 7. 2001 vysvěcen na Prostřední Bečvě v místní části Humenec nový kostel, zasvěcený sv. Zdislavě. Za zvuků kapely dospěl krojovaný průvod ke vstupním dveřím chrámu, kde byly proneseny úvodní projevy a symbolicky předány světícímu biskupovi Mons. Josefu Hrdličkovi klíče od tohoto filiálního kostela. Následovalo svěcení chrámu a mše.

Obec Prostřední Bečva usilovala o stavbu vlastního kostela přes 200 let. Přifařena k Hutisku docházeli věřící na bohoslužby také na Horní i na Dolní Bečvu. Poprvé chtěli postavit kostel už za Marie Terezie, ale majitel odmítl prodat vyhlédnutý pozemek. Další snahu zmařila 2. světová válka, ze sbírky byl alespoň pořízen zvon a zavěšen na hasičské zbrojnici. Pokus z roku 1968 ukončil vstup „bratrských“ armád. Teprve na přelomu 2. a 3. tisíciletí nastal příhodný čas pro realizaci myšlenky na stavbu kostela.

Bez nadšených lidí by uskutečnit smělou myšlenku nebylo možné. Místní obyvatelé založili Kostelní jednotu sv. Zdislavy. Kostel podle návrhu architekta ing. Jana Kováře postavil stavitel Vítězslav Křesina z Dubu nad Moravou za patronace duchovního správce otce Josefa Strbáka a starosty obce ing. Františka Juříka. Projektu se ujal stavitel kostelů olomoucké arcidiecéze Mons. ThDr. Jaroslav Studený. Dohled nad stavbou měl pan Miroslav Růčka.
Základní kámen pro kostel posvětil při návštěvě Olomouce 21. 5. 1995 papež Jan Pavel II.
Od výkopu základů do vysvěcení kostela uplynul téměř na den jeden rok.
Kostel je vysoký 28 metrů a pojme 240 věřících. Celkové náklady ve výši cca 13 mil. Kč. podpořil dar nadace z Německa, z třetiny je kryly práce místních obyvatel.
Součástí kostela je pastorační centrum.
Ve věži jsou umístěny 4 zvony o hmotnosti 80 – 334 kg. Tři nové byly odlity ve zvonařské dílně Josefa Kadlece v Halenkově a jsou do nich vyznačena jména všech, kteří se o stavbu chrámu zasloužili. Zvony jsou pojmenované sv. Zdislava, Cyril a Metoděj, Rodina, čtvrtý beze jména, všechny lahodných tónů. Zvony vysvětil 2. 7. 2001 biskup Mons. Josef Hrdlička.

Uvnitř chrámu je jediný hlavní oltář. V popředí je dřevěná plastika patronky sv. Zdislavy.
Při volbě patronky kostela napomohla náhoda. Ještě před zahájením stavby chrámu došlo v obci k nehodě s následným úmrtím občana. Jeho žena upadla do kómatu. Přivolaný kněz s posledním zaopatřením prohlásil, že bude žít. Modlili se ke sv. Zdislavě a žena se bez vážnějších následků uzdravila.
Ostatky sv. Zdislavy, patronky nemocných, přivezl z Jablonného tamní duchovní správce Bernard Špaček, který působil sedm let ve farnosti Hutisko-Solanec. Ostatky jsou uloženy v relikviáři a jsou volně ke spatření.

„S úžasem vidíme, že se toto dílo podařilo vybudovat během pouhého roku,“ bylo řečeno v úvodním projevu při vysvěcení kostela. „Teď jen toužíme, aby stejné nadšení provázelo i duchovní výstavbu obce. Právě posvěcením kostela tato práce začíná.“

„Společným úsilím se zrodilo toto dílo,“ řekl starosta obce Ing. František Juřík. „Je mimo jiné i důkazem toho, že idea a víra jsou mocnější než materie. Velmi oceňuji, že se to naší generaci podařilo. Všem, kteří se na stavbě jakkoliv podíleli, patří poděkování. Nechť tento náš kostel slouží mnoha budoucím generacím. Nechť je připomínkou 3. tisíciletí v naší obci.“

Střízlivý interiér působí klidným dojmem. Okna zdobí ručně malované barevné vitráže. Půvabná dřevěná plastika sv. Zdislavy je umístěna na zdi za oltářem. Nedaleko ní je umístěn z mědi tepaný kruh se symbolikou kříže. Originálně je řešená schránka liturgického náčiní.

Interiér chrámu je vhodný prostor pro meditaci i duševní odpočinek.

 

Pustevny – klenot obce Prostřední Bečva.

Dne 14. září 1884 byl z podnětu frenštátských rodáků  PhMr. Štěpána Ježíška a JUDr. Edvarda Parmy založen „Z lásky k hornatému Valašsku“ náš nejstarší turistický spolek Pohorská jednota Radhošť (PJR). V počátcích orientovala PJR svou činnost na Frenštátské Horečky, kde v letech 1885-1886 vybudovala dvě vyhlídky a označila turistické chodníky.

I tak se pozornost členů Pohorské jednoty Radhošť upínala k Radhošťskému masivu, který se jako mohutná hradba zvedá jižně od města Frenštátu pod Radhoštěm.

Prostor Pusteven byl místem příhodným pro vybudování turistické základny. Přístupný lesními cestami od severu z Frenštátu a také od jihu z Prostřední Bečvy, na jejímž katastru se pozemek nachází, nabízel západně poměrně snadnou túru po lysém hřebenu až na Radhošť, který byl vyhlášený nádhernými výhledy do širokého okolí. Východně pak bylo možné vystoupat na Čertův mlýn a Kněhyni  a doputovat po této hřebenovce až do obce Horní Bečva.

Podmínkou rozvoje Pusteven bylo zakoupení pozemků.

Roku 1884 se konečně nechala majitelka pozemků na Pustevnách, fojtka Malinová z Prostřední Bečvy, přímo na místě samém oblomit. Litkup byl uzavřen po dlouhém smlouvání, křtěném ostrou horalskou pálenkou a posvěceném jak ekrazit ostrým tabákem, protože fojtka kromě užívání tekutého zdraví byla také náruživou kuřačkou, a za přívalu slz nad ztrátou hrbatého horského palouku, velkého třináct měřic, konečně Pohorské jednotě pozemek na Pustevnách prodala.

Pak už nic nebránilo postavit na Pustevnách vůbec první dřevěnou turistickou útulnu. Práce  probíhaly od 20. května do 9. září 1891 a stavba přišla na 8 000 zl. Měla 25 lůžek a byla nazvána „Krčma“. Těch pojmenování měl objekt v průběhu dalších desetiletí víc: Krčma, Krčma na Pustevnách, Pustevně, Pústevňa, Hostinec, časem také nazývána Vojtinou.

Zájem turistů o Pustevny byl tak velký, že „Krčma na Pustevnách“ jejich přílivu brzy nestačila. A protože členové Pohorské jednoty chtěli mít hory nejen účelně vybavené, ale také zajímavé a pěkné, upravili poblíž lesní cesty „Mořské oko pod Pustevnami“. Tato hluboká vodní tůň, uměle rozšířena, byla návštěvníky Pusteven s oblibou vyhledávána.

Roku 1894 postavili na příhodném místě asi kilometr západně od Pusteven za 450 zl. rozhlednu Cyrilka odkud byl výhled na horské terény v okolí a také na osady v podhůří.

Poněvadž jedna budova turistické útulny Krčmy brzy velkému počtu návštěvníků nestačila, byla roku 1894 postavena opodál za 20 700 K zděná útulna, horská chata „Šumná“. Kamenná útulna Šumná byla postavena na návrh A. Parmy italským stavitelem G. Bertinim v těsné blízkosti první dřevěné útulny Pustevňa (původně Krčma). Otevření útulny Šumná se uskutečnilo 5. 8. 1894. Objekt s kapacitou 40 osob má v horském sedle na Pustevnách v nadmořské výšce 1018 m podnes ideální polohu a celoročně umožňuje přímo v centru Beskyd sportovní aktivity – pěší turistiku, cyklistické výlety, lyžování a také běžecké discipliny. Horská chata „Šumná“ v současnosti nabízí jak ubytování, tak i stravování v restauraci.

Jelikož PJR nemínila ve svém budovatelském úsilí ustrnout, zakoupila roku 1896 na Pustevnách dalších 200 arů pozemků.

Již roku 1897 byla severně na tehdy holém vrcholu Okrouhlém (986,8 m n. m.) postavena (jako protějšek k rozhledně Cyrilka) rozhledna Metodějka umožňující výhledy na Frenštát a severní podhůří Radhoště. Zatím co rozhledna Cyrilka je udržovaná a podnes dobře slouží, rozhledna Metodějka po zalesnění vrchu Okrouhlý nebyla schopna dál sloužit svému účelu, rozpadla se a obnovena již nebyla.

V roce 1898 zaměstnával PJR další stavební ruch na Pustevnách. „Krčma“ byla přestavěna na útulnu „Pústevně“. Následujícího roku 1899 byly pro veřejnost otevřeny objekty ubytovna „Maměnka“ a jídelna „Libušín“.

Jídelna byla nazvána Libušín podle bájné kněžny Libuše a útulna Maměnka, podle osoby každému nejdražší – matce. K vybudování budov bylo zapotřebí velkého úsilí a nadšení. Také mnoha sbírek a darů. Stavba objektů byla realizována přímo na místě bez jakékoliv přístupové silnice. Stavby prováděla Pohorská jednota Radhošť ve vlastní režii. Všechny budovy byly ze dřeva a byly velmi nákladné. Vyžadovaly od tesařů řemeslnou zručnost a dovednost.

Práce na stavbách vedl mladý architekt Dušan Samo Jurkovič. Budovy jsou umístěny na konci rozlehlého palouku, pozadí rámuje kulisa lesa a horský terén.

Dušan Samo Jurkovič (1868-1947), zvaný „básník dřeva“, byl slovenský architekt, návrhář nábytku a etnograf. Byl výrazným představitelem secesní architektury. Vytvořil velice osobitý styl, ovlivněný lidovým stavitelstvím.

Pro interiér jídelny Libušín navrhl D. S. Jurkovič také nábytek. V roce 1899 byla dokončena vnitřní výzdoba objektu. Výzdobu jídelny navrhl malíř Mikoláš Aleš (1852-1913). Další výzdobu podle návrhu Eduarda Parmy provedli frenštátští malíři. Nápisy byly vybrány z lidové poezie a hlavní nápis pochází od slovenského básníka Jana Kollára (1793-1852).

Jídelna Libušín nabízela možnost společného stolování dvěma stovkám hostí. Její interiér vyzdobil K. Štafer malbami na motivy akvarelových studií M. Alše.

Nad jídelnou byla v podkroví společná noclehárna.

Jurkovičovy stavby na Pustevnách měly v průběhu let pohnutý osud. Za druhé světové války sloužily německé mládeži Hitlerjugend z měst v Německu, bombardovaných spojeneckými nálety. Následně hrozilo zničení objektů od německých spojenců – maďarskými vojsky. Stav dřevěných objektů byl po válce tak špatný, že se uvažovalo o jejich odstranění. Za jejich renovaci se přimlouval sám Dušan S. Jurkovič. Oprava a rekonstrukce objektů na Pustevnách byla ukončena v roce 1947.

Po roce 1948 po následujících 40 let provozovaly objekty na Pustevnách Restaurace a jídelny (RaJ), a jejich stav byl v závěru 20. století opět velmi neutěšený.

Jelikož PJR od samého počátku chápala svou činnost komplexně, vybudovala v areálu Pusteven také letní tělocvičnu s kuželnou. A také Valašskou zvonici. Zatím co stavby sportovního charakteru časem zanikly, Zvonička slouží po dnešní dny.

Historické stavby na Pustevnách spravuje Valašské muzeum v přírodě.

V roce  1995 byly stavby na Pustevnách prohlášeny za národní kulturní památku.

V roce 1997 byla zahájena generální rekonstrukce Pusteven, dokončena byla v roce 1999 a přišla na 25 milionů korun.

 

Ohnivá tragédie chaty Libušín.

Libušín, objekt pojmenovaný po bájné kněžně Libuši v noci z. 2. na 3. března 2014 zcela vyhořel.

Libušín byla dřevěná srubová stavba ve slohu tzv. lidové secese s bohatým dekorem typickým  pro Valašsko a slovanskou lidovou architekturu. Libušín byl samostatně stojící objekt nepravidelného půdorysu se zastavěnou plochou 496 m čtverečních s jedním podzemním a třemi nadzemními podlažími.

V levé části se nacházela stylová restaurace Stará Pustevna včetně malé kuchyně, skladu potravin a zázemí pro personál. Ve středové části byla zřízena hlavní kuchyně, sociální zařízení pro hosty a výčepní pult. V zadní zděné části objektu navazovalo na původní stavbu oddělené technické zázemí. Obvodové stěny zděné části měly dřevěné opláštění, aby nenarušovaly původní stavební sloh.

V pravé části objektu se nacházel Jurkovičův sál, bohatě zdobený freskami a sgrafity s motivy valašských a slovanských pověstí podle návrhu Mikoláše Alše. Vybavení interiéru navrhl Dušan Samo Jurkovič a tvořily ho tři secesní lustry, příborník, skleník, hodiny a 100 vyřezávaných židlí.

Dne 3. března 2014 v 00.17 hodin přijal operátor Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje první oznámení o požáru chaty Libušín na samotě Pustevny. Na místo zásahu v 00.45 hodin jako první přijela jednotka z Prostřední Bečvy, následována jednotkou z Rožnova pod Radhoštěm.

Na likvidaci požáru se podílelo celkem 13 profesionálních a dobrovolných jednotek PO ze Zlínského a v rámci mezikrajské pomoci také z moravskoslezského kraje. Celkem u požáru zasahovalo 96 hasičů.

Požár byl zlikvidován ve 12.40 hodin.

Ve 14.45 hod. bylo místo zásahu předáno zástupci Valašského muzea v přírodě Rožnov p. R.

Oheň zničil zejména pravou část Libušína, nejvíce umělecky hodnotnou jídelnu.

Valašské muzeum v přírodě, které je vlastníkem objektů, se rozhodlo zbytky stavby zachovat, aby pomohly připravit projektovou dokumentaci pro vědeckou rekonstrukci.

Na místo se dostavily skupiny příslušníků pro zjišťování příčin vzniku požáru a Policie ČR, kteří zdokumentovali vnitřek objektu a také jeho bezprostřední okolí.

Místem vzniku požáru určili kriminalisté těleso komína.

 

Rekonstrukce chaty Libušín na Pustevnách.

Sbírky na rekonstrukci zničeného Libušína se účastnily tisíce drobných i větších dárců, celková částka byla 117,5 mil. Kč.

Dřevo pro stavbu Libušína bylo vyhledáváno v širším okolí a těžilo se v přibližně stejné nadmořské výšce – jedle, smrky a duby, které byly určeny na nové prvky ve stavbě. Jednalo se o kvalitní dřevo s rozměry, které byly vhodné na trámy a další prvky. Dřevo na obnovu bylo darem Lesů ČR.

Bylo rozhodnuto provést rekonstrukci totálně zničeného objektu tradičními postupy, které Libušín vrátily do podoby z roku 1925. Nový Libušín vznikl stejnou technologií jako původní stavba. Dřevo je ručně opracované a také olejové barvy, kterými je Libušín natřený, vyráběli podle původní receptury

Rekonstrukce byla dokončena 30. 7. 2020.

Během měsíce srpna 2020 probíhaly komentované prohlídky (zdarma) až do 31. 8. 2020.

 

Cena pro Libušín.

 

Památka se zařadila na prestižní seznam cyklu Pocta české zemi.

Zdařilá rekonstrukce  Cenu premiéra České republiky  Grand Prix Patria Nostra 2020 za vědeckou rekonstrukci vyhořelé chaty Libušín převzali generální ředitel Národního muzea v přírodě Jindřich Ondruš a architekt Jakub Masák.

(MFD 23. 1. a 24. 1. 2021.)

 

Drobná lidová architektura.

Patří sem boží muka, kříže a kapličky. Objekty jsou zpravidla situovány ve volné krajině. Obvykle jdeo pašijový obraz, sošku nebo reliéf ve skříňce, ve výklenku nebo i na sloupu. Některé nesou záznam o čase zřízení, někdy i důvod proč byly postaveny právě v tom čase a právě na tom místě, a kdo je postavil. Jiným schází letopočet pořízení i jakýkoliv záznam. Některé z nich jsou honosné, jiné prosté.

Památky drobné lidové architektury jsou většinou postaveny podél cest. Kdysi patrně měly přímou vazbu na polnost určité rodiny, ale proměnami času se cesty vytratily, polnosti se pozměnily, původní majitelé zemřeli, vazby rodin na půdu byly přetrhány. Dnes už lze kolikrát jen obtížně zjistit, kdo v těch místech kdysi hospodařil, kdo tam křížek nebo kapličku postavil a proč. Ani rodinní příslušníci v přímé řadě, třeba už také už letití pamětníci, mnohdy nevědí proč byla kaplička postavena, kým a kdy vlastně.

Prvky drobné lidové architektury, až na malé výjimky, nepodléhají žádné evidenci. Při jejich stavbě se obvykle jednalo o spontánní akci. Většinu těchto objektů lidé původně stavěli na soukromém pozemku. V historické proměně společenské, kulturní i hospodářské let 1948-1989 se pak tyto objekty často octly na pozemku veřejném, ani pak nebyl důvod k jejich ochraně a evidenci, naopak často byly ničeny jako nežádoucí církevní symboly.

Vyhledat prvky drobné lidové architektury v terénu bývá mnohdy obtížné a bez pomoci místních obyvatel často neúspěšné. Některé objekty se nacházejí na místě málo přístupném, nebo podél již neexistujících cest, některé památky jsou zarostlé křovinami nebo zakryté letitými rozkošatěnými stromy. Nacházejí se také v horském terénu. Pátrání po těchto památkách je záležitost zdlouhavá a vyžaduje i určité osobní zaujetí pro věc.

Některé objekty drobné lidové architektury jsou zachovalé a udržované. Jiné zůstávají opominuté a jsou zanedbané.

Snad nejvíce prvků této drobné lidové architektury vzniklo v 19. století. Určitý zlom a stagnace v zakládání dalších nastal po skončení 1. světové války. V novějších časech lze objevit památky drobné lidové architektury vskutku jen ojediněle, obvykle jako díkuvzdání za šťastné přežití druhé světové války, nebo na místě tragické události.

Zdánlivý obrat nastal až v současnosti. Až na výjimky se nejedná o žádné monumenty, nejsou to ani prosté stromové kapličky s obrázkem, či snad kapličky se soškou svatého ve výklenku, jako tomu bylo v minulosti. Jsou to přícestní památky, kříž, obrázek, fotografie či jen oznámení na okraji rušné dopravní komunikace v místě, kde došlo ke smrtelné dopravní nehodě. Anonymita a pomíjivost těchto památek jakoby charakterizovala současnou dobu, rychlou, nervní, plnou změn, netrpělivou a tragickou. Není čas k ohlédnutí. Je to doba rychlých proměn a rychlého zapomínání.

 

Památky drobné lidové architektury v obci Prostřední Bečva.

Kaplička v centru obce.

Uprostřed obce Prostřední Bečvě je u někdejší staré cesty, vedle vzrostlé lípy a oploceného  pozemku soukromé zahrady domku č. 239 (parcela č. 332/1 – střed obce), postavena mohutný kaplička. Výška kapličky je 250 cm. Betonový základ 145x 85 cm. Obvodový plášť zděný a opatřený jednovrstvou vápennou omítkou břízolitem, střecha sedlová, opatřená plechovou krytinou. Ve střeše hnědě natřený betonový kříž.
Uvnitř kapličky je Madona, obklopená květinovou výzdobou a svatými obrázky.
Nad jeskyňkou je na modré tabulce  žlutý nápis: Matko Páně, oroduj za nás.
Na zadní stěně je na textilní podložce vyšitý nápis: Kdo z boha jest, slovo Boží slyší.
Vedle Madony je pak vložený papírek s modlitbou: Pros za nás ó Matko Ježíše, aby na nás shlédl s nebes výše, by nám přes svou oběť přesvatou, ve všem žehnal měrou bohatou.
Kaplička je orientována k jihu, má elektrické osvětlení. Generální opravu kapličky zajistil p. Josef Vašek. Autor kapličky a ani letopočet vzniku uveden není.

 Kříž na novém hřbitově.

Kříž na nově založeném hřbitově u nového kostela na Prostřední Bečvě byl postaven v roce 2003, jak je vyryto do podstavce kříže. Kříž je dřevěný, vysoký asi 6 m. Před ním je ozdobné zákoutí s okrasnými rostlinami.

Už v říjnu roku 2003 byl hřbitov osazen asi deseti hroby.

 

 Zvonička na Pustevnách

Zvonička byla zhotovena podle návrhu Dušana Jurkoviče. Původní stavba vydržela jen do roku 1931. Nepodařilo se zjistit, proč vlastně byla demontována, jestli po zásahu blesku, nebo už byla v tak špatném stavu. Současnou Zvoničku postavila roku 1931 firma Kolář a Rudý z Moravské Ostravy pod vedením tesařského mistra Františka Nevrlého z Podolí.

Při opravě šindele na střeše Zvoničky v šedesátých letech 20. stol. objevil Karel Marek z Nového Hrozenkova v prostoru mezi trámy pod dřevěným křížem záznam z 9. září 1931, pořízený strážmistrem Ondřejem Krylem z Prostřední Bečvy: „Občané, až budete číst tyto řádky, vzpomeňte si na nás, kteří jsme žili v nynější době. Žijeme nyní ve velmi nejisté době, kdy život lidský nestojí za mnoho a kdy nemáme nic dobrého k očekávání...“ Dále přeje potomkům užívat hory ku prospěchu zdraví a vypít na památku svých předků porci plzeňského, pokud na to budou mít. Pisatel se raduje, že práce na dokončení Zvoničky úspěšně pokračují. Také měla Zvonička hlásat turistům, jak krásně je v Beskydech – neprší-li.
Generální oprava už velmi zchátralé Zvoničky na Pustevnách proběhla také roku 1997, přitom bylo bedno stříšky barevně vyzdobeno.
Historickou Zvoničku na Pustevnách v současnosti spravuje, spolu s dřevěnými skvosty Libušínem a Maměnkou, Valašské muzeum v přírodě.

Kaplička u Vachůnů.

Přibližně půl kilometru od odbočky z okresní cesty č. 35 (E442) směrem na Hutisko-Solanec, která pokračuje k někdejší restauraci Na Nové, jsou východně pod úrovní  cesty tři lípy. Na parcele č. 730/1 u Vachůnů je před prostřední lipou umístěna na dřevěném sloupu dřevěná kaplička o rozměrech 40x20x70 cm se stříškou.

Uvnitř kapličky je soška Panny Marie a květiny.

Datace vzniku kapličky uvedena není.

 

 

Kříž u Drozdů.

Na parcele č. 910/7, lokalita u Drozdů,dolní konec obce Prostřední Bečva, se na soukromé zahradě nachází pěkný kříž.
Základ je z pískovce 80×60 cm, kovový kříž a kovové tělo  výška 250 cm. Ramena kříže jsou ozdobena motivy květu.
Do spodní části podstavce je vytesáno: Památka milostivého léta 1875.
Ve zděném domku bydlela paní Skočková, rozená Drozdová, která vypověděla následující svědectví.
„Tady se říká u Drozdů. Já jsem bývala dřív Drozdová. Pozemek naši koupili. I s tou zahradou, i s tím křížem. Bylo na něm napsané: Ke cti a slávě Boží věnovali manželé Jan a Veronika Jurečkovi. To byli někdejší majitelé celého pozemku. Kříž postavili ke cti a slávě Boží a na památku milostivého léta 1875, jak je na patě kříže uvedeno. Vedle kříže původně rostli velký strom, jeho kořeny začaly kříž narušovat, proto jsme strom odstranili. O kříž pečujeme.“
Kříž je orientovaný k západu. Za původní starou cestou protéká řeka Rožnovská Bečva. Za protější stranou zahrady je nová cesta z Rožnova pod Radhoštěm na Horní Bečvu č. 35 (E442), za ní je výhled na skálu a zalesněný svah.

Kaplička v údolí Bacov.

Asi 200 m na odbočce z hlavní cesty mezi Rožnovem p. R. a Horní Bečvou je v údolí Bacov postavena po levé straně mezi dvěma mohutnými lipami dřevěná kaplička.
Dřevěný sloup má rozměry 15x15x80 cm. Uvnitř zasklené kapličky je plastika Madony se sepjatýma rukama.
Kaplička je orientována k východu.
Na lípě je vyznačena zelená turistická značka ve směru Bacov – Pustevny.
Poblíž kapličky je zástavba rodinných domků. Od kapličky je výhled na svažitou louku a křovinatý porost.
Datace kapličky není uvedena.

 

Kaplička „U Šírů“.

Přibližně 1 km  severně odbočkou od hlavní cesty z Rožnova p. R. na Horní Bečvu je u zastávky autobusů „U Šírů“ po levé straně cesty postavena z kamene pěkná a rozměrná kaplička. Kaplička je orientovaná k jihu. Zděný obvod obložený kamenem 130×110 cm. Ve zdivu jsou kusy barevného skla. Kaplička je obrostlá popínavou rostlinou.
Uvnitř kapličky v jeskyňce o rozměrech asi 60×80 cm a asi 40 cm hluboké je plastika P. Marie Hostýnské. Po její pravé straně  jsou menší plastiky Ježíše Krista se srdcem na hrudi a menší plastika Madony. Také květinová výzdoba.
Pod jeskyňkou je do kamene vytesáno a zlatou barvou vyznačeno: Na poděkování Panně Marii, že nás zachránila při válečném tažení. 4. května 1945.
Kaplička byla postavena v roce 1946 panem Janem Šírou.
V roce 2004 byla kaplička vyloupena, socha P. Marie zcizena a později nahrazena novou.
Nejbližší dům je čp. 52. Kaplička je umístěna na pozemku parcele č.570/1.

 

Kříž „V Huti“.

Kříž je umístěný na pozemku parcely č. 2795/3, Kněhyně, lokalita „V Huti“.

Spodní část se skládá ze tří kusů, pískovec základ 80×65 cm, výška 160 cm. Horní část tvoří dřevěný kříž, kovové tělo. Celková výška 250 cm.

Kříž je udržovaný, ozdobený květinami. Je u něj také lampa pro svíčku.

Uvedený letopočet 1875.

 

 

Kříž v Bacově.

V Bacově asi 300 m severně nad děkovnou kapličkou „U Šírů“ z konce druhé světové války je po levé straně úzké asfaltové cesty postaven kříž.

Kříž je orientovaný k východu. Vlastní kříž je kovový, zpevněný železnou podpěrou zakotvenou do spodní části kamenného podstavce.

V přední části je kolem kříže zavěšený obloukovitý dřevěný rám. Jsou v něm usazeny objímky pro elektrické žárovky. Celý objekt je nadstřelšený jednoduchou plechovou stříškou. Pod Ukřižovaným je umístěn dřevěná kaplička, ze tří stran prosklená, ze zadní strany krytá plechem. Podstavec pod kapličkou je krytý plechem. Uvnitř kapličky je plastika Madony se sepjatýma rukama a květiny.
Mohutný kamenný podstavec je opracovaný a z přední stran zdobený jednoduchými vytesaným rámečkem.
Celý monument je vysoký asi 4 m. Datace uvedena není. Před křížem leží rozměrná kamenná deska.
Kolem kříže je zástavba rodinných domků.

Kaplička nad Zavadilkou.

Kaplička je umístěna na pozemku parcela č. 1885, 1888/1, lokalita nad Zavadilkou, směr Kněhyně.

Sokl kámen, horní část cihla bez omítky. Rozměr 110×60 cm, výška 250 cm. Střecha sedlová, krytina taška. Vitrína dřevěná 70×90 cm. Uvnitř vitríny je soška Panny Marie, která má sepjaté ruce. Za ní je paprskovitá hvězda, ozdobená barevnými květinami. Po stranách jsou sošky andělíčků a dva malé svícny. Vpředu je malá soška Piety.
Do podstavce z opracovaného pískovce je vytesán a stříbrnou barvou zvýrazněn text: Věnoval J. R. Janíček. R. 1938.

Kaplička u Skalíkovy louky.

U poslední pravotočivé zatáčky před Pustevnami je odbočka na Skalíkovu louku. Po pravé straně je nad cestou umístěna kaplička. Kaplička je postavena nad pramenem nad úrovní cesty v nadmořské výšce asi 900 m. Nad vodou je do kamene  vytesáno: Studánka.
Kaplička se nachází na pozemku parcely č. 2584/8.  Sloup je kovový o průměru 50 mm, výška 150 cm. Kaplička je plechová, dvířka dřevěná, rozměry 50x70x10 cm. Uvnitř kapličky je obraz Panny Marie a květinová výzdoba.
Kolem kapličky vede zeleně značená turistická cesta od Pusteven na Prostřední Bečvu.

Kaplička v údolí Kněhyně.

Cestou od Zavadilky na Pustevny je pod hostincem U Skokana odbočka doprava do údolí Kněhyně. Asi 500 m dál po odbočení roste po levé straně cesty košatá vrba. Před ní je postavena kaplička, prostor je oplocený, je tam i lavička k posezení.
Kaplička je umístěna na železném sloupku, je dřevěná, má plechovou stříšku. Uvnitř kapličky j na zadní stěně umístěný kříž, po pravé straně je soška Madony se sepjatýma rukama a modrou šálou. Po levé straně kříže je soška andělíčka se sepjatýma rukama.
Naproti přes cestu je rodinný domek č. 529.
Kaplička je orientovaná k jihu, Datace uvedena není. Kaplička je vysoká asi 2 m.
Podle místního usedlíka se v Kněhyni tomu místu říká „U Kapličky“ a kaplička se v tom místě nachází asi od roku 1950.

Kaplička „U Vašutků“.

Kaplička je na dřevěném sloupu ukotveném do betonové patky 12x12x250 cm. Kaplička je umístěna na pozemku parcely č. 1088/3, lokalita „U Vašutků“. Na sloupu je upevněna dřevěná skříň kapličky o rozměrech 30x15x50 cm. Uvnitř kapličky je plastika Panny Marie.  V okolí rostly původně čtyři, teď už jen tři vzrostlé lípy. Datace kapličky uvedena není.

 

 

 

 

Kaplička ve Skálí.

Kaplička je umístěna na pozemku parcela č. 2450/1 v lokalitě Kněhyně n Skálí, postavená v letech 1910-1920. Otvor je zděný, opatřený hladkou omítkou. Rozměry 180×180 cm, výška 250 cm. Střecha sedlová, střešní krytina taška. Přední část kombinace dřevo a omítka. Vitrína 80×80 cm. Uvnitř výzdoba, dvě sochy, kříž a květiny.

Kapličku opravil pan Jaroslav Pavlica, údržbu a výzdobu zajišťuje paní Pavlicová.

 

 

Kaplička „U dobré vody“

Kaplička je umístěna na pozemku 1352/4 v Bacově „U dobré vody“. Sokl je kámen, horní část zděná a omítnutá. Rozměry 100×50 cm, výška 250 cm. Střecha sedlová, krytina taška.
Střecha je předsunutá na dvou dřevěných sloupech, v hřebenu je umístěn kříž.
Vitrína je zasklená o rozměrech 50×80 cm. Uvnitř socha Panny Marie, andělé, květinová výzdoba.
Kaplička je v dobrém stavu.
Po stranách rostou lípy.
O kapličce vyprávěl pan Michal Růčka, který se v červnu 1999 dožil 85 roků:
„Kaplička je asi 20 minut chůze od nás. Kdy byla postavena nevím. Postavili ji tam sousedé. O májových se u ní modlili a zpívali mariánské písničky. Říká se tam „U dobré vody“, protože je tam pramen. Chataři z něj udělali vodovod.  Moje manželka dělala u kapličky májové. Kterýsi soused  si postavil na svém natruc druhý obrázek, ale býval u něj sám, kdežto u kapličky všichni ostatní.“
O kapličce vyprávěla také paní Pařenicová, pochází z usedlosti kousek od Růčků: „Říká se tam „Kaplička u dobré vody“, protože je tam pramen dobré vody. Vždycky tam byla dobrá. Chataři to tam trochu pokazili, když si tam udělali studnu. Když jsem byla děcko, dělávaly se tam májové. Scházelo se hodně lidí z Bacova i z Kněhyně. Ve všední den se vždycky scházeli o půl osmé večer, v neděli tak ve čtyři nebo v pět odpoledne. Modlili se růženec, litanie, pak se zpívaly písničky, pak nějaké přímluvy a prosby a znovu se zpívalo. Kaplička se stále udržuje, ale ty májové už tam nejsou, lidé se tam nesejdou, mladí nemají zájem. Většinou už tady bydlí chalupáři a ti to neznají.“

 

Kříž u Blinků.

Kříž je umístěný na pozemku parcela č. 1592/2 v Bacově „U Blinků“.
Spodní polovina je opracovaný pískovec. Základ 80×80 cm, výška 2 m. Horní část kovová, kovové tělo. Výška kříže 150
cm.
Celková výška objektu 3,5 m. Kříž je opatřen nátěrem.
Na kříži je umístěna kovová skříňka o rozměrech 30x20x50 cm. Uvnitř skříňky je socha Panny Marie.

Kříž na Nové.

Dřevěný kříž na pozemku 6/2, 15/2 lokalita Na Nové, dolní konec obce. Dřevěný sloup je vsazen do betonové patky. Výzdobu tvoří umělé květiny.
U Nové je křižovatka staré cesty z Prostřední Bečvy na Hutisko-Solanec. Pod cestou je zchátralý hostinec Na Nové čp. 17.
Asi 20 m směrem na Hutisko-Solanec je po levé straně v louce kříž.
Původní kříž byl asi 5 m vysoký, nadstřešený půlkulatou plechovou stříškou. V horní části tabulka INRI. Kristus vystřižený z plechu.
Pod ukřižovaným zavěšený malý věneček, pod ním plechová schránka na svíčky.
Časem byl neudržovaný a zchátralý kříž nahrazen jiným, ten nemá půlkulatou stříšku.
Datace není uvedena.

 

Kříž Prostřední Bečva u domu č. 665.

Cestou od restaurace Zavadilka směrem na Horní Bečvu, asi 100 m za odbočkou na Pustevny, je vlevo ve svahu poblíž rodinného domku č. 665 kříž.
Kříž je postavený na vrcholu krátkého, ale strmého svahu. Vede k němu 17 schodů. Po obou stranách kříže rostou mohutné lípy.
V přední části podstavce je uveden letopočet 1865. Ve střední části podstavce je barevný obrázek Panny Marie , která drží v náručí Ježíška.
Kříž je litinový, zezadu zajištěný trnem. Kristus je natřený žlutě.
Ze zadní strany jsou ve spodní části podstavce vytesány obtížně čitelné nápisy: MATINA FRANC. A úplně dole snad VINCENCIA.
Od kříže je k severu výhled přes louky na Pustevny.

Výklenková soška Svatý Antoníček – Prostřední Bečva.

Proti cesty z údolí Mečůvka odbočuje doleva kousek staré cesty. Tam stojí domek, který má ve štítě sošku sv. Antoníčka. Říká se tam u Košárků.
„Byl to malý statek,“ řekl pan Košárek.
Číslo popisné je 335.
Pan Košárek se stará také o kříž u cesty nad hotelem Valaška. „Dávám ho trochu dokupy.“
K chalupě, kterou pan Košárek opravil patří dřevěnka přes cestu. Má ji jako chatu.
Pan Košárek byl v Ostravě za prací, když jeho otec a matka zemřeli. Tak se vrátil domů. Stará se o dům od osmnácti roků. Chalupa je stará kolem 200 roků. Zrekonstruoval ji.
„Tata už byl starý, nestaral se o chalupu. Když jsem šel do důchodu, tak jsem se hned o ni začal starat. A včil vypadá výborně.“
U zdi roste mohutná lípa, prý domku neškodí, jinak by ji dal pryč. Původní cesta končí u jeho domu.

 

Závěrem

 Proč se i dnes památkami drobné lidové architektury zabývat?
Kolikrát až při bližším prozkoumání je spatříme v docela jiném světle. Pokaždé z nich dýchne prostá krása.
Žádný z prvků drobné lidové architektury nebyl postaven samoúčelně. Ke každému se váže lidský příběh, žel mnohdy už zapomenutý.
Objekty drobné lidové architektury, boží muka, kříže, kapličky, patří i k naší současnosti, neodmyslitelně patří do krajiny a dotvářejí její ráz.
Drobná lidová architektura je součástí kulturního prostředí českého a moravského venkova.
Žádný z prvků drobné lidové architektury nebyl postaven samoúčelně. Ke každému se váže lidský příběh, žel mnohdy už zapomenutý.
Objekty drobné lidové architektury, boží muka, kříže, kapličky, patří i k naší současnosti, neodmyslitelně patří do krajiny a dotvářejí její ráz.

Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka.
Čerpáno z materiálu Františka Bila.