Učitel, historik a spisovatel Čeněk Kramoliš, rožnovský rodák, uvádí ve své knize „Rožnovský okres“, kterou v roce 1907 vydal v Brně Musejní spolek: K nejstarším zařízením průmyslového charakteru v Rožnově musíme počítat mlýny. Mlýny jsou dva a 3 nedávno zanikly. V roce 1507 to byl zmiňovaný mlýn horní a dolní. Z vrchnostenského dolního mlýna, který vrchnost koupila r. 1615 od Viktorína Nešvary, vznikla papírna.
Oba mlýny byly ve své době postaveny už na periferii města. Horní mlýn asi 200 m severně od náměstí na uměle vytvořeném derivačním kanálu – strouze, kterému Rožnované říkali struha. Voda do strouhy byla vpouštěna stavidlem nad tzv. horním splavem a při zachování vhodného spádu byla vedena v délce necelých dvou kilometrů středem města až do jeho jižní části, kde byla zaústěna do potoka Hážovky, ten se přibližně o sto metrů dál napojoval jako levobřežní přítok do řeky Bečvy.
V severní části města poháněla voda ze strouhy mlýn horní, a později také pilu, která byla k mlýnu přistavěna. V jižní části voda ze strouhy poháněla také dolní mlýn. Tento mlýn sice seděl na potoce Hážovka, ten však měl v průběhu roku kolísavý průtok od záplav až po téměř bezvodý stav za suchého období, kdežto voda ze strouhy zásobovala mlýn horní i dolní rovnoměrně po celý rok.
Není uvedeno, kdy bylo náročné a důmyslné technické dílo – strouha – vybudováno, ale zřejmě se tak stalo již před rokem 1507, kdy jsou oba mlýny – horní a dolní – zmiňovány. Strouha sloužila déle než 400 let. Po zavedení parního a posléze elektrického pohonu strojů strouha město už jen krášlila. Pro náročnost a vysoké náklady s údržbou byla strouha kolem roku 1970 z větší části zasypána. Zachovala se pouze úvodní část, ta zásobuje vodou Mlýnskou dolinu Valašského muzea v přírodě, kde pohání mechanická zařízení mlýna, valchu a hamr.
Dolní mlýn na potoku Hážovka vrchnost roku 1615 koupila a nechala přestavět na papírnu. Papírný mlýn byl pronajat papírníkovi spolu s papírnickým mostem, se všemi stodolami a chlévy. K nájmu patřily také příslušné pozemky a všechen inventář a příslušenství papírny.
Papírna se nacházela v trati na Okrúžku, byla vybavena třemi vodními koly, jedním kalandrem a pěti žumpami a děrami, což bylo 20 stoupních tlukadel. Papírna byla vystavěna z kamene a cihel. K papírně patřily rovněž pole a louky, které se nacházely mezi potokem Hážovkou a mlýnskou přípojkou a pak okolo farských stodol. Na své náklady měl papírník udržovat můstek přes mlýnský příkop, stodoly a chlévy, které k papírně patřily.
Roku 1855 majetný obchodník, měšťan a zaměstnavatel mnohých valašských tkalců Čeněk Janík, postavil dílnu k bělení, škrobení, sušení i mandlování všeho druhu bílého tkalcovského zboží… (dnes Sušák). Dalo mnoho práce a přesvědčování, než podnikatel obdržel povolení a právo k použití vody z příkopu čili strouhy. Bez toho nebylo možné s podnikáním začít, protože k pohybu valchy k praní, namísto mlácení cepy, nezbytně potřeboval využít sílu vody. Vodu potřeboval také do kotlů a kádí.
Na vodu ze strouhy tak měli oprávnění podnikatelé Eduard Fassmann, majitel papírny, a Jan Halamíček, mlynář v tak zvaném panském (horním) mlýně. Čeňkovi Janíkovi se po čase podařilo získat povolení vodu ze strouhy také využívat.
O údržbu a čištění strouhy se starali ti, kteří její vodu využívali.
V minulosti ubíhala voda ve strouze nejprve kolem úpatí Petřekovy stráně, pak kolem pěkných vilek, napříč městskou zástavbou a málem středem města, až nakonec vběhla do potoka Hážovky – o kousek dál se vrátila zpátky do řeky Bečvy. Mezi těmito dvěma body, vzdálenými od sebe téměř dva kilometry, vykonala kus práce, občerstvila, osvěžila, posloužila, obveselila i potěšila. A také zkrášlila město.
Lázeňští hosté, a lidé odjinud, jí říkali strouha, ale domácím nezněl ten výraz patřičně. Jakápak strouha? Přece struha! zdůrazňovali.
Strouha patřila k Rožnovu po staletí tak neodmyslitelně, jako Hájnice, městský rynek a řada krásných dřevěných staveb, klenotů lidové architektury, podnes uchovaných ve Valašském muzeu v přírodě.
Strouha sloužila až do druhé poloviny 20. století, kdy její voda přestala mít pro místní průmysl význam. Po vynálezu parního stroje, a později elektřiny, bylo k pohonu soukolí mlýnů, pily a továren využito této energie. O strouhu se muselo postarat město. Protože údržba strouhy byla nákladná, bylo rozhodnuto strouhu uzavřít a jejího koryta využít pro vybudování kanalizace. Tak někdy kolem roku 1973 strouha zanikla.
Torzo strouhy podnes začíná panským jezem nad horním splavem. Jeho stavidlo se otevírá vždy až před zahájením letní sezóny ve Valašském muzeu v přírodě a po jejím skončení se znovu zavírá. Strouha sytí parkový potůček. Také dvě jezírka v Mlýnské dolině, voda z nich slouží k pohonu mechanických zařízení. Strouha končí v areálu Mlýnské doliny Valašského muzea v přírodě, odtud je voda svedena potrubím pod městským parkem do řeky Bečvy.
Horní mlýn čís. 154 na levém a pila čís. 155 na pravém břehu mlýnského náhonu byly původně majetkem společnosti Hraběte Rudolfa z Kinských, Michala Barabáše, Martina Billa a Leonharda Dresslera. Voda byla od panského jezu vedena od řeky Bečvy náhonem k bělárně č. 491, pak ke koupelně č. 480 a odtud k mlýnu a pile č. 154 a 155.
Mlýn od paní Kamily Řihákové koupili dne 31. 5. 1919 Vincenc Paláček, mlynář v Bernaticích, a pan Eustach Paláček, poručík v Novém Jičíně.
Paní Kamila Řiháková prodala do rovnodílného vlastnictví Vincenci Paláčkovi a Eustachu Paláčkovi mlýn číslo 154, i s pozemky parcely mlýna, s bytem, chlév, sklep, pilu se stavením, a také parcelu číslo 3690/1, tedy mlýnský potok. A to se všemi stroji a vším příslušenstvím ku prodanému mlýnu a pile patřícím a tam se nalézajícím za cenu kupní obapolně umluvenou ve výši 170.000 K.
Bez srážky z ceny kupní převzali kupitelé následující práva a služebnosti na prodané nemovitosti váznoucí a to: Ze smlouvy ze dne 29. května 1857 ohledně práva vodovodu pro Eugena hraběte Kinského; Ze smlouvy ze dne 6. 12. 1868 ohledně práva odebírání vody z mlýnské strouhy pro Čeňka Janíka; Ze smlouvy ze dne 27. června 1888 pro Karla Herliczku a jeho právní nástupce v držení nemovitosti zanesené ve vl. 627. v Rožnově p. R. Za tyto služebnosti byly vyměřeny poplatky ročně za každou jednotlivou na 5 K.
Majitelům mlýna čís. 154 v Rožnově p. R. příslušela povinnost čistit mlýnskou strouhu jak od spodního ledu, tak od nánosu – od rožnovské lékárny až k můstku, nacházejícímu se před vilou p. Karla Herliczky.
Útraty spojené s vyhotovením kupní smlouvy zaplatili kupitelé.
Paní prodatelka uvedla pánům kupitelům, že na mlýnu nevázne žádný závazek ohledně správy jezu, že od nepamětných dob veškerou správu jezu nese rožnovský velkostatek, aniž by prodaný mlýn něčím přispíval.
V závěru kupní smlouvy, číslo jednací 1261, uvádí notář Jan Bernatík:
„Osvědčuji osobně znání: paní Kamila Řiháková, majitelka mlýna čís. 154. v Rožnově p. R., pan Vincenc Paláček, mlynář v Bernaticích a Eustach Paláček, poručík v Nov. Jičíně, tuto smlouvu kupní dnes přede mnou vlastnoručně podepsali.“
Kupní smlouva ze dne 29. 5. 1919 byla ověřená kolkem v hodnotě 3 K 30 h. a opatřená kulatým razítkem notáře s textem v česko-německé verzi.
Od toho času až po časy současné byl mlýn čís. 154 v Rožnově pod Radhoštěm nazýván jako „Paláčkův mlýn“.
Paláčkův mlýn byl v provozu ještě v polovině 20. století. V poválečném rozvoji města uvažovali majitelé o uvedení do provozu také pekárny, která je součástí mlýna, ale především o atraktivním využití budovy mlýna v rozvíjejícím se turistickém ruchu někdejších oblíbených klimatických lázních.
Po zprůmyslnění Rožnova se však historie města začala odvíjet jiným směrem. Prioritu mělo Valašské muzeum v přírodě. A razantní byl nástup průmyslu. Rozvoj průmyslové výroby začal směřovat k automatizaci výrobních procesů. Romantika ruční výroby chleba a atraktivního hotelu s klapajícím mlýnským soustrojím už byla minulostí.
Po nastolení 21. století byla z chátrajícího, několika požáry poničeného a devastovaného mlýna příležitostná noclehárna „nepřizpůsobivých“.
Razantní proměny se tato frekventovaná část města dočkala až v březnu roku 2021, kdy se historie Paláčkova mlýna definitivně uzavřela. Chátrající budova byla stržena, na jejím místě vznikne nové městské zákoutí.
Noviny MFD z 27. 3. 2021 uvedly: Rožnov pod Radhoštěm. Budova Paláčkova mlýna šla k zemi. Majitel nechal zbourat chátrající budovu v centru města, která nese zažitý název Paláčkův mlýn. Nevyužívaný objekt byl již několik let v neopravitelném stavu, třikrát vyhořel a v létě zde přebývali bezdomovci. Po dokončení bouracích prací odstartuje výstava bytového domu s několika obchody v přízemí. Po dokončení stavby bude radnice moci pokročit se záměrem na revitalizaci tržnice. (vm)
O využivání Horního – Paláčkova mlýna od roku 2009 do 31. 3. 2021, kdy se historie tohoto více než 500 let starého zařízení definitivně uzavřela, výmluvně vypovídá pořízená fotodokumentace.
Paláčkovův mlýn už mimo provoz a tržnice v kresbě Vladimíra Bartoška.
Situační náčtr vodního náhonu pro pilu a mlýn.
Paláčkův mlýn prvá polovina 20. století, následující snímek po požáru.
Rok 2009: Mlýn v období počínající devastace a po jednom ze tří požárů.
Rok 1913: Veřejná toaleta, noclehárna a další požár.
Rok 2019: I když zvenčí zdivo ještě drží, uvnitř devastace pokračuje.
24. 3. 2021: Likvidace mlýna trvala jen něco málo přes tři hodiny.
27. – 30. 3. 2021: Odvoz suti a úklid prostoru trval o něco déle. Už 31. 3. 2021 časně ráno odložený bicykl.
Záměr o rekonstrukci mlýna, oživení pekárny a proměnu budovy na atraktivní turistický objekt se neuskutečnil. Horní mlýn po více jak pěti stech letech přestal existovat.
Architektonická studie Ing. Arch. Karla Janči na zástavbu prostoru někdejího Paláčkova mlýna a jeho okolí.
Chátrající Paláčkův mlýn v Palackého ulici byl v závěru měsíce března s použitím výkonných mechanismů během několika hodin demolován. Na jeho místě na ulici Palackého má vyrůst nový objekt podle návrhu Ateliéru rožnovských architektů.
„Na místě po Paláčkově mlýně vyroste čtyřpodlažní objekt, který bude obsahovat obchody a bydlení,“ řekl Ing. Arch. Karel Janča. „Mělo by tam být celkem pět obchodů, každý přibližně o ploše padesát metrů čtverečních. V patrech bude 12 bytových jednotek. Ve vrchním patře s obytnými terasami budou největší, nejzajímavější a nejluxusnější byty.“
Nová zástavba bude zahájena v dubnu letošního roku a její dokončení je plánováno na druhou polovinu roku 2022.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresba © Vladimír Bartošek
Studie zástavby © Ing. Arch. Karel Janča