Tesařský mistr Josef Kramoliš se narodil 11. února roku 1871 v dřevěném domku č. 27 na Pivovarské ulici Josefu a Anně Kramolišovým jako prostřední ze tří dětí, z nichž nejstarší zemřel ve věku čtyř let, nejmladší padl v první světové válce, do které musel narukovat i Josef, ale měl větší štěstí a vrátil se jen se zraněním.
Dům č. 27 v Pivovarské ulici. Roku 1900 svatba s Růženou Tkadlecovou. Měli spolu sedm dětí.
V roce 1900 se Josef Kramoliš oženil s Růženou Tkadlecovou z Tylovic. Postupně se jim narodilo sedm dětí a kromě svých potomků vychovávali také dva osiřelé synovce. Před rokem 1910 si Josef Kramoliš pořídil v Příční ulici č. 140 (dnes Nerudova) obydlí i se stolařskou dílnou na výrobu nábytku.
Josef Kramoliš se narodil v čase obrození a národního uvědomění. V té době byl Rožnov známý jako dřevěné městečko a oblíbené klimatické lázně. Roku 1873 zavítal do Rožnova historiograf František Palacký a ubytoval se u pokrokového člověka a prvého rožnovského starosty Michala Jurajdy. Roku 1880 byl Rožnov povýšen na město. Když bylo chlapci jedenáct let, sežehl část dřevěného města zničující požár, hned následujícího roku byl založen hasičský spolek.
Josef Tkadlec na kresbě Jana Kobzáně z roku 1929. Na vedlejším snímku na dobové fotografii.
Dvacáté století se hlásilo záplavou nových a pokrokových myšlenek. V Rožnově se usadili sourozenci Jaroňkovi a jejich pozornosti neunikly dřevěné domy, skvosty lidové architektury na rožnovském rynku. Ke dřevu měl blízko i Josef Kramoliš a jakmile Bohumír Jaroněk založil Muzejní spolek s úmyslem zachránit dřevěné domy z rožnovského rynku, stal se Josef Kramoliš jeho blízkým, a při stěhování staré dřevěné radnice z roku 1770 do městského parku coby základ Valašského muzea, také odborně nápomocným spolupracovníkem.
Prvým předsedou národopisného spolku byl zvolen Bohumír Jaroněk. Josef Kramoliš se roku 1919 stal hospodářem spolku. A roku 1925, při velkolepém slavnostním otevření Valašského muzea v přírodě, byl Josef Kramoliš jedním z účinkujících v pořadu o rožnovské svatbě.
Když roku 1926 Bohumír Jaroněk rezignoval na funkci předsedy národopisného spolku, byl za předsedu zvolen Josef Kramoliš a zůstal jím po následujících devatenáct let až do své smrti v roce 1945.
Josef Kramoliš působil v letech 1913–1926 také jako člen městského zastupitelstva a byl i dlouholetým předsedou živnostenských společenství.
Roku 1928 Josef Kramoliš při vítání T. G. Masaryka na rožnovském náměstí.
V roce 1928, jako předseda Valašského muzejního a národopisného spolku, vítal oblečený ve valašském kroji na zcela zaplněném rožnovském náměstí prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a předal mu dar města Rožnova.
Josef Kramoliš při poklepu na základní kámen dřevěného kostlíka ve Valašském muzeu.
Josef Kramoliš byl při zahájení stavby dřevěného kostelíka ve Valašském muzeu, kde jsou na základních kamenech podnes čitelná jména měšťanů, kteří stavbu svými dary podpořili.
Josef Kramoliš se dokončení stavby kostelíka a ani konce druhé světové války nedočkal. Zemřel v dubnu roku 1945 ve věku 74 let. Při loučení s domem i s Valašským muzeem v přírodě jej doprovodila většina obyvatel Rožnova.
Josef Kramoliš odpočívá na přívětivém místě na dnes starém rožnovském hřbitově, obklopeném zelení letitých stromů.
Zpráva o úmrtí Josefa Kramoliše, loučení s Valašským muzeem a náhrobní kámen.
Hrob Josefa Kramoliše na současném „starém“ rožnovském hřbitově.
Pramen – Miroslava Baštánová: Vzpomínka na Josefa Kramoliše, předsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926 – 1945. Vydala Městská knihovna Rožnov od Radhoštěm v Edici Milé tisky, svazek č. 5, Rožnov pod Radhoštěm, 2012.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka
Foto archiv © Miroslava Baštánová