U zrodu Valašského muzea v přírodě byli sourozenci Bohumír, Alois a Julie Jaroňkovi.
Kulturní a společenský život v Rožnově na počátku 20. století významně ovlivňovali sourozenci Jaroňkovi. Julie (9.2.1864 – 12.7.1945) a její dva mladší bratři Bohumír (23.4.1866 – 18.1.1933) a Alois (16.6.1870 – 31.10. 1944) se do Rožnova přistěhovali v roce 1909 a po následující desetiletí se významně podíleli na šíření věhlasu Rožnova jako kulturního centra vybudováním uměleckých dílen, nabízejících dřevoryty, malovaný porcelán, gobelíny a další artefakty, ale především založením Valašského muzea v přírodě, vůbec prvního ve střední Evropě.
Bohumír, Julie, Alois Jaroňkovi, zakladatelé Valašského muzea v přírodě.
Sourozenci Jaroňkovi byli nerozlučnou trojící od doby, kdy se oba bratři v závěru 19. století vrátili po několikaletém pobytu v zahraničí na Valašsko.
Byla to právě Julie, která rozhodla o návratu do rodného kraje. Sourozenci Jaroňkovi se nejprve usadili ve Valašském Meziříčí, ale v roce 1909 přesídlili do Rožnova pod Radhoštěm.
Byla to dobrá volba. V hojně navštěvovaném lázeňském Rožnově pulzoval bohatý kulturní život a nabídka produktů Jaroňkových uměleckých dílen brzy nacházela u lázeňských hostů početné obdivovatele. Vedle Bohumírových dřevorytů nabízeli Alois drobné dekorativní předměty ze dřeva a malovaný porcelán, Julie se věnovala tkaní gobelínů.
Dům, který ve dvacátých letech zakoupili a zčásti přestavěli na umělecké dílny, se stal jejich domovem až do konce života.
Všichni tři sourozenci se záhy stali významnými osobnostmi rožnovského kulturního života. Bohumír stál u založení prvního uměleckého spolku na Moravě – Sdružení výtvarných umělců moravských a byl jeho významným představitelem. Julie se podílela na činnosti místního Sokola.
Bohumír se kromě jiného také zajímal o uchování památek lidové kultury. Často navštěvoval nedaleký Štramberk. Jeho zájmu neunikly ani roubené budovy na rožnovském rynku. Při snaze o jejich uchování inicioval v roce 1911 založení Muzejního spolku, jehož posláním měla být záchrana památek lidové kultury ve všech projevech.
Impulsem k tomuto počínání se stala návštěva Aloise Jaroňka švédského skanzenu ve Stockholmu, kde viděl realizaci Haseliova muzea lidových staveb.
Obraz představy, jak by mělo muzeum v přírodě v Rožnově vypadat, oslovil řadu obdivovatelů.
Snahou Bohumíra Jaroňka bylo přemístit dřevěnou radnici a další objekty z náměstí do městského parku. Výjimečný záměr odvážného projektu se podařilo uskutečnit až roku 1925, kdy založení Valašského muzea v přírodě zaštítil velkolepý a neobyčejně úspěšný I. Valašský rok.
Svou prozíravostí a nezdolnou snahou zachránit co nejvíce z pokladnice lidové kultury Valašska dali sourozenci Jaroňkovi městu Rožnovu do vínku ojedinělou památku, která byla základem do dnešních dnů trvajících snah o uchování všeho, co lidová tradice může poskytnout národní kultuře .
Peripetie Muzejního spolku.
Podnět k záchraně dřevěných staveb z rožnovského náměstí dal Bohumír Jaroněk. K tomu účelu založil 29. 6. 1911 Muzejní spolek. Jeho činnost omezila první světová válka a k opětovnému oživení došlo až 16. 11. 1919.Bohumír Jaroněk zastával funkci předsedy Spolku až do roku 1926. V jeho čele pak stáli Josef Kramoliš (1926-1945), Miloš Kulišťák (1945), Josef Seget (1945-1948) a Věra Otevřelová (1948-1951).
Místo posledního odpočinku sourozenců Jaroňkových na Valašském Slavíně.
Až do roku 1925 to byl „Okresní muzejní spolek“, od roku 1927 až podnes „Valašský muzejní a národopisný spolek“.
Činnost Spolku neustala ani za druhé světové války, kdy byl postaven dřevěný kostel (vysvěcený v srpnu 1945). Soumrak nastal až po vydání zákona č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích, v důsledku čehož Muzejní spolek v roce 1952 zanikl.
K obnovení Valašského muzejního a národopisného spolku došlo na popud PhDr. Jaroslava Štiky v lednu 1997.
Valašskému muzejnímu a národopisnému spolku a Valašskému muzeu v přírodě popřál Bohumír Jaroněk do vínku: „Přeji Tobě, mé dílo, jemuž jsem věnoval mnoho šťastných i rmutných chvil svého života, aby zkvétalo a bylo všemi milováno! B. Jaroněk v máji, L. P. 1928.“
Sourozenci Jaroňkovi by měli radost.
V roce 2018 došlo k zásadní proměně Valašského muzea v přírodě, které bylo přeměněno na Národní muzeum v přírodě, jenž vzniklo transformací příspěvkové organizace 11. prosince 2018 a sdružuje Hanácké muzeum v přírodě, Muzeum v přírodě Vysočina, Muzeum v přírodě Zubrnice a Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které je zároveň sídlem Národního muzea v přírodě a také metodickým centrem pro ostatní muzea v přírodě v České republice.
Budova generálního ředitekství Národního muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Generálním ředitelem Národního muzea v přírodě byl jmenován Ing. Jindřich Ondruš, dosavadní ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Umístění generálního ředitelství nově vzniklého Národního muzea v přírodě je v Rožnově pod Radhoštěm
„Jedná se o čtyři jedinečné instituce z různých částí republiky, působící v odlišných podmínkách se společným posláním,“ uvedl generální ředitel Národního muzea v přírodě Ing. Jindřich Ondruš na schůzi Valašského muzejního a národopisného spolku. „Projekt optimalizace muzeí v přírodě představuje významnou kvalitativní změnu v postavení a činnosti muzeí.“
Valašský muzejní a národopisný spolek i po 110 letech nadále úspěšně vyvíjí činnost v rámci Valašského muzea v přírodě.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka
Snímky © Archiv Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm