Městský park, les či háj, v minulosti zvaný „Hájnice“, který na levém břehu řeky Bečvy obklopuje půlobloukem město, je neodmyslitelnou součástí Rožnova pod Radhoštěm.
Rožnované si Hájnice vždy náležitě považovali. Už roku 1813 ji zkrášlili výsadbou topolů a jiného stromoví. Zvláště za rozmachu klimatických lázní dbali o přívětivý vhled městského parku.
Za ředitele panství Josefa Drobníka byly roku 1820 zřízeny v Hájnici promenádní chodníky i s lavičkami k odpočinku. V tomtéž roce Drobník založil léčebný ústav, zřídil z hájnice park, postavil v ní pec na ohřívaní žinčice.
O městský park pečovali zahradníci, kteří jej přetvářeli do podoby anglického parku.
Tou dobou se věhlas rožnovských klimatických lázní tak rozšířil, že bylo rozhodnuto vybudovat v Hájnici Lázeňský (v současnosti Společenský) dům. S kopáním základů se započalo 1. června 1874 a stavba byla dokončena 10. listopadu téhož roku. Budova měla divadelní sál, knihovnu, i lázeňský lékař zde měl své místo. Arkáda sloužila k promenádě za nepříznivého počasí.
V roce 1884 byl v lázeňském parku postaven podle návrhu Antonína Skaldy hudební pavilon. Lázeňská hudba tehdy hrála na náměstí a také dvakrát denně v parku. V čase lázeňství se v Rožnově vystřídalo mnoho hudebních skupin. V polovině sedmdesátých let 20. století byl chátrající hudební altán namísto opravy rozebrán a zničen. Na stejném místě pak bylo několik let pouze podium, i to bylo následně odstraněno. Hudební altán byl ve stylu významného evropského architekta Dušana Jurkoviče opětovně zřízen až v roce 2009.
Roku 1921 byla v Hájnici vysazena lipová alej. V té době pražský architekt Josef Kumpán o rožnovském parku poznamenal: „Jest to velice vzácný případ, že město jako Rožnov, jež čítá jen přes 3000 obyvatel, má rozsáhlý park, který svou polohou a krásou může být chloubou obyvatelstva a který cizincům zajisté zpříjemní pobyt v tomto městě.“
Roku 1921 byla zaznamenána prvá zmínka o jezírku v parku. V architektově návrhu bylo tehdy uvedeno: zvětšit rybníček. V polovině 20. století bylo nutno jezírko rekonstruovat kvůli narušené spodní izolaci, když voda prosakovala do sklepních prostorů tehdy už Společenského domu. Další rekonstrukce jezírka byla provedena roku 1970 a prozatím poslední v roce 1997.
S jezírkem v rožnovském parku je úzce spojena historie rybářského spolku, který vznikl v roce 1924. Spolek měl pouhých 7 členů, každý měl nějakou funkci, někteří i dvě. Jeho členy byly vážené osobnosti Rožnova.
Revír byl na řece Bečvě a přilehlých potocích, kde byla vysazována násada pstruha potočního, pstruha duhového a lipana.
K vysazování kaprů byl využíván také rybníček u Lázeňského domu. Doba lovu byla každoročně individuálně stanovena výborem spolku, někdy také na Velký pátek a Bílou sobotu. Revír byl pro členy spolku rajonován, takže každý měl stanovený úsek jen pro sebe. Pro hosty „udičkáře“ byly vydávány lístky jen mimořádně. Chytalo se na řece Bečvě, Hážovce a potocích, kromě Dolnopaseckého, který byl hájen vždy a uskutečnil se na něm jen jediný výlov za účasti všech členů spolku. Chytalo se také v městské strouze.
Rekonstrukce jezírka a okrasná výsadba břehů, ta dlouho nevydržela, vše sklouzlo po izolační igelitové plachtě.
Velké problémy měl spolek s pytláky. V roce 1932 byla dokonce dojednána ostraha jezírka u Lázeňského domu u hlídací a zamykací společnosti ve Slezské Ostravě.
Toho roku vypustili rožnovští rybáři do parkového jezírka 12 kusů kilových kaprů, kteří zbyli z velikonočního prodeje, byli přidáni k 265 kaprům vypuštěným již na jaře roku 1931.
Pohoda na jezírku při letních slavnostech.
K výlovu rybníčka v roce 1932 byl mimo přátel spolku přizván také místní hasičský sbor s motorovou stříkačkou. Očekávala se velká sláva i slušný zisk z prodeje kaprů. Kapři byli jak spolkovým hospodářem, tak i letními hosty dobře krmeni.
Při slavnostním výlovu parkového rybníčka se však očekávaný úspěch nedostavil. Navzdory dojednané ostraze zamykací společnosti ze Slezské Ostravy byl z parkového jezírka vyloven pouze jeden kapr. A byl chycen také pstruh, který ač velmi hubený vážil 76 dkg.
I když členové rybářského spolku dospěli k závěru, že rybníček k chovu kaprů není vhodný, přesto do něj kapry dál vysazovali.
To už se čas přichýlil k době, kdy město Rožnov začalo psát novou historii. Roku 1911 založil Bohumír Jaroněk Muzejní společnost, která si vzala za cíl uchování dřevěných staveb z rožnovského rynku v podobě Valašského muzea v přírodě, slavnostně otevřeného v areálu městského parku roku 1925.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka