Po vzniku n. p. Tesla v roce 1949, rychlým nárůstem zaměstnanců a budováním sídlišť začalo být zřejmé, že tehdy jediné hřiště na Harcovně nebude stačit zájemcům o sportovní aktivity.
Odpověď na naléhavou otázku, kde nové hřiště vybudovat, nebylo třeba dlouho hledat. Rovinatý prostor v těsné blízkosti rozrůstající se továrny, severně ohraničený zvýšeným terénem, vhodným pro vybudování tribuny pro diváky, byl ideální. Západně vyrostl „starý internát“, který kromě ubytování sloužil také jako Klub pracujících, zastřešující téměř všechny volnočasové aktivity, které se v 60. letech 20. století začínaly intenzívně rozvíjet: divadlo, akvarijní rybky, taneční večírky, jazzové poslechové sedánky a další.
Fotbalové hřiště u Tesly sloužilo především kopané, ale odbývaly se na něm i atletická klání. Největší popularity dosáhl teslácký stadion při natáčení filmu „Metráček“, které se odehrávalo právě v tomto prostoru.
Rožnovský fotbal měl své hráče, kteří by domovský klub nevyměnil, své skalní fanoušky i svou historii v původně dvou samostatných družstvech TJ Spartak a TJ Jiskra. Oba byly v roce 1958 sloučeny v jeden celek TJ Rožnov p. R. Vedle fotbalového oddílu mužů působil roku 1972 v TJ Rožnov i samostatný oddíl kopané žen.
Všechny vítězné i méně úspěšné zápasy byly odehrány na hřišti lemovaném topoly, na pozadí s kulisou továrních budov n. p. Tesla.
K radikální změně došlo se zahájením výroby barevných obrazovek, které tehdy znamenaly „Mezník čs. Elektroniky“. Jediný vhodný prostor pro vybudování samostatné továrny na výrobu barevných obrazovek byl právě na fotbalovém hřišti u Tesly.
Výstavba továrny na barevné obrazovky byla zahájena v roce 1980, zkušební provoz výroby v roce 1984 a ještě do konce toho roku bylo vyrobeno 160 000 barevných obrazovek.
Fotbalová klání se pak odehrávala na Harcovně a později také na nově vybudovaném sportovním stadionu východně od křižovatky Eroplán.
Na Teslácký stadion zůstala už jen vzpomínka a několik fotografií z archivu dlouholetého zaměstnance n. p. Tesla Rožnov pana Svatopluka Juříčka.
Text © Richard Sobotka
Foto © archiv Svatopluk Juříček