Bylo jím úterý 14. března 2017 kdy se při, příležitosti stého výročí narození tvůrkyně zašovských kytiček paní Milady Jaroňové uskutečnila v zašovském Domě kultury výstava zašovských kytiček od zašovských tvůrkyň. Výstava zašovských kytiček byla spojena s ukázkou tvorby nových adeptek, hudebním vystoupením zašovských dětí a také se křtem knížky Richarda Sobotky „Zašovské kytičky“.
„Z háčkování zašovských kytiček se stala tradice,“ řekl v úvodu vernisáže starosta spojených obcí Zašová a Veselá pan Jiljí Kubrický. „Jde o sdílení mezigeneračních schopností, znalostí, obyčejů. Kdybychom svým dětem nepředali, co jsme sami pochopili, poznali, naučili se, lidstvo by se určitě neposouvalo tak rychle dopředu, jako za poslední staletí.
My zde dnes chceme vzdát hold tradici, která je určitě hodná zachování. A nemusíme ji ani obnovovat, ani vytvářet, protože je stále živá, a proslavila naši obec dokonce i daleko za hranicemi naší země.
Chceme zde vzpomenout ženy, tety, tetičky, které svým umem dokázaly okouzlit tolik lidí. Především paní Miladu Jaroňovou, rozenou Vrbíkovou, která by se letos dožila sta let.
Myslím, že se na zašovské kytičce ukazuje, jak vše, co se dělá s láskou, když člověk dělá něco krásného, co se lidem líbí, co jim působí radost se velice brzy stane tím, čemu se ostatní obdivují, a čemu přísluší označení – umění.“
Historický exkurs připravila Mgr. Marie Brandstettrová.
Zašovská kytička je na Rožnovsku druhé poloviny dvacátého století pojem tak nezaměnitelný, jako zuberské vyšívání. Posláním obojího je zdobit oděv především žen, ozvláštnit sváteční chvíle, ale třeba i přispět do rodinného rozpočtu v době, která výdělky pilných a tvořivých ženských rukou potřebuje. Ani zašovské kytičky nevzešly z ničeho, vykvetly z letité dovednosti, obohacené vynalézavostí a odhadem potřeb žitého času. Osobitostí kytiček, které jsme si několik desetiletí připínaly na společenské šaty nebo na klopy kostýmků, je plastické ztvárnění háčkovaného motivu.
Háčkování je jednou z technik výroby krajek a uvádí se, že technikou z nejmladších, spojenou až s 19. stoletím. Spolehlivá písemná svědectví o užití krajek v oděvu jsou doložena ve větším rozsahu až od poloviny 16. století, kdy už existovaly dokonce i vzorníky k jejich zhotovení. Nejnáročnější a nejvíce ceněné byly krajky šité, hojně užívané byly krajky paličkované v mnoha provedeních, ale i krajky síťované s následnou výšivkou na síti, frivolitky, pleteniny s výšivkou i na stativech hotovené. Uživateli krajek byly nejvýše postavené společenské vrstvy, šlechta a církevní hodnostáři. Ostatní měli dokonce pod trestem zapovězeno krajky užívat, i když by jim to jejich sociální postavení případně dovolilo. Teprve 18. století přineslo průnik zdobných technik k běžnému uživateli. Dovednost hotovení krajek postupně pronikala z klášterů, kde se tradičně pěstovala, mimo jejich zdi. Osvojovali si ji často tam, kde bylo třeba podpořit rozpočet rodiny, tedy v horských oblastech nebo tam, kde bylo třeba překonat těžké existenční období. I háčkovaná krajka, která je východiskem našich kytiček, tak řečená irská, byla údajně vyvinuta v irských klášterech jako napodobenina jemné paličkované benátské krajky. Jeptišky tuto novou techniku zvládly, naučily ji irské ženy a jejich rodinám tak pomohly překonat nejhorší období hladomoru v zemi v roce 1846. Proto irské háčkování.
Celé 19. století je v Evropě poznamenáno zájmem o užití krajek ve všech jejich podobách. Měšťanstvo bohatlo, toužilo připodobnit se šlechtě jak v oděvu, tak i ve zdobnosti interiéru, i móda tomuto trendu přála. Krajky bylo třeba na bělostné halenky žen, vsadky do bluzek i do sukní, na klobouky, taštičky, slunečníky, prádlo i slavnostní odění křtěňátek, v interiéru na pokrývky, záclony, přehozy. Požadavkům času vyhovělo i tehdejší školství. Od roku 1876 tak řečené industriální učitelky vyučovaly všechny dívky ručním pracím a ty šikovnější z nich pak našly v textilní tvorbě nejen zálibu, ale i možnost přivýdělku pro rodinu. Podle mého soudu to tak mohlo být i v případě tvorby krajek v Zašové, kde navíc působila i klášterní škola s výukou textilních technik, včetně irského háčkování. Háčkování na zakázku se v Zašové věnovala řada žen, ty nejzdatnější navíc tvořivým způsobem. Osobitost irské háčkované krajky je v tom, že uniká symetričnosti a krajka je plastická, ač stále ještě plošná. Jednotlivě háčkované hutné květinové motivy vystupují nad povrch řídké půdice, která jednotlivé motivy spojuje. A odtud už je jen krůček ke vzniku zcela plastického jednotlivého kvítku, k němu přidán lísteček, další kvítek, stužka a je tu kytička. Ale přece jen byl třeba nový pohled na umné irské háčkování, silný inovační podnět a pod šikovnýma rukama vznikla skutečná kytička, osobitý plastický doplněk svátečního oděvu žen. Stalo se tak brzy po druhé světové válce, kdy zájem zejména o interiérové doplňky už mizel.
Zašovská kytička se však líbila a následné kurzy jejího hotovení vyškolily řadu dalších krajkářek. V encyklopedii lidové kultury je zašovská kytička uvedena jako textilní bižuterie. Velmi zdařilá. Nelze se tedy divit, že zaujala průzkumníky Ústředí lidové umělecké výroby, když po válce hledali v kraji esteticky hodnotné výrobky tak řečeného domáckého průmyslu. Zašovské kytičky pojali do svého programu a celou řadu let s tvůrkyněmi spolupracovali jak zprostředkováním prodeje v obchodech s uměleckými předměty, tak po stránce výtvarné. Z této spolupráce vzešlo i světové uznání kvalit zašovského háčkování, kdy závěs zhotovený ze stovek samostatných motivů právě paní Miladou Jaroňovou získal první cenu na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958, ona sama pak titul Mistr zašovské krajky. Dokumentace spolupráce je uložena v archivu ULUVu, který naše muzeum z pobočky v Uherském Hradišti po jeho zrušení převzalo. Obsahuje fotografie výrobků určených pro prodej, postup zhotovení některých vzorů a přímo od paní Jaroňové popis postupu při praní kytiček s tím, že kdo si netroufá, může jí kytičku přinést a ona ji dá za 4 Kčs zase do pořádku.
Ve sbírkách Valašského muzea v přírodě máme soubor 28 kusů zašovských kytiček, nakoupených v roce 1984 a 1985 od paní Ruskové a paní Kubátové po 45Kč. A jak vidím, bylo by třeba soubor doplnit o nové vzory z rukou jejich pokračovatelek.
Tvůrkyně Danuše Trtíková pohovořila o tvorbě zašovských kytiček.
V průběhu vernisáže se uskutečnila ukázka lekce tvorby zašovských kytiček paní Danuše Trtíkové.
Kdo by se chtěl zašovskými kytičkami potěšit, může si je prohlédnout v zašovském Domu kultury. Výstava potrvá do 30. dubna 2017.
Přijďte si prohlédnout jedinečnou sbírku a obdivovat živou tradici.
Obrazová příloha
O vernisáž zašovských kytiček byl v zašovském Domě kultury velký zájem.
A bylo na co se dívat.
Půvab zašovských kytiček byl nepřehlédnutelný.
Danuše Trtílková předvádí techniku háčkování zašovských kytiček.
Publikace „Zašovské kytičky“ Richarda Sobotky uvádí historii i současnost tohoto ojedinělého umění zašovských žen.
Křest knížky „Zašovské kytičky“ pravým šampaňským. Zleva Pavel Trčka, Mgr. Marie Branstettrová, Richard Sobotka, starosta Jiljí Kubrický.
Foto © Jakub Sobotka a Richard Sobotka