Sesuv je výsledek pohybu hornin po svahu s neuspořádanými odtokovými poměry. Jeho hlavní části zahrnují odlučný prostor, prostor transportu a akumulační prostor. Sesuv není podmíněn strmým terénem, například laterální sesuv má rovinnou, téměř vodorovnou smykovou plochu.
A právě to je případ největšího sesuvu půdy v někdejším Československu.
Vše se odehrálo na katastru obce Oznice v oblasti mírně zvlněného náhorního terénu v místě Na pasekách v nadmořské výšce kolem 530 m.
Pan Zdeněk Vinklárek nad rýhou sesuvu, časem a erozí už značně zasypanou.
„Rok 1965 byl velmi deštivý, tehdy v půdě vznikly jen poměrně malé trhliny“ vzpomínal pan Zdenek Vinklárek, který s manželkou obývá někdejší selskou usedlost v těsné blízkosti sesuvu. „Velký sesuv se udál až následujícího roku. Stalo se tak v pondělí 25. července 1966. Celkem 16 hektarů země se dalo do pohybu. Doma v chalupě byl tou dobou jen děda. Všechno se odehrálo právě v poledne. Stromy vydávaly strašné rány, voda stříkala v gejzírech 20 m do výšky. V konečném důsledku se masa zeminy posunula asi o 70 m níž. V horní části vznikla přibližně 120 m dlouhá, značně široká a 20 m hluboká propadlina s ostře ukrojenou hranou. Asi 300 let stará lípa se posunula z prostoru nedaleko horní části o 70 m dolů po svahu až pod zahradu. Elektrické dráty, zakotvené konzolou na chalupě, potáhly štít asi o 15 cm, než se roztrhly, jinak zůstala chalupa neporušená. Všechno trvalo jen asi půl hodiny.“
Oblast kolem vrchu Píšková je turisticky velmi zajímavá.
V deštivém roce 1965 vznikla v půdě zpočátku jen asi 10 cm široká mezera, hluboká snad 8 m. Později se posunul jazyk zeminy o rozměru 10 x 4 m asi o 2 m níž po svahu. Odborníci tehdy tvrdili, že půda ujede ještě tak o metr a bude klid. Jenže opak byl pravdou. Plovoucí zeminu zadržel až protisvah. Kluznou vrstvu mohlo tvořit třeba jen půl centimetru jílu. Někdejší selské stavení, vzdálené od sesuvu asi 30 m, zůstalo nedotčeno díky skutečnosti, že stojí na podloží, které směřuje na druhou stranu návrší k obci Branky.
„Sesuv dlouho zkoumali odborníci. Na přírodní úkaz se také chodily dívat zástupy lidí, o víkendech se jich tady kolikrát sešlo na 2000. Celou zahradu jsme měli vlivem sesuvu zdevastovanou, ploty pryč, příjezdovou cestu jsme museli obnovit,“ vzpomínal pan Vinklárek. „Dnes už je průrva přirozenou erozí zčásti zavalená a hluboká jen asi 8 m. Staletá lípa, kterou sesuv přemístil o 70 m níž, rok chřadla, pak se vzpamatovala.“
Stopy po sesuvu jsou v tamním terénu patrné dosud.
Terény pro turistiku nejsou v okolí Píškové příliš náročné.
Text a foto © Richard Sobotka