Jak Otakar Bystřina doputoval do Městské knihovny v Rožnově pod Radhoštěm

Vše se odehrálo za pěkného letního dne 14. července 2021 v Městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm.

Z Brna přijeli vzácní hosté JUDr. Jan Kux, tajemník zájmového Sdružení právnických osob Slavkovského bojiště Austerlitz, člen KALFu (Klub autorů literatury faktu), autor knih literatury faktu, držitel Pamětní medaile Miloše Uhra, hrdiny Slovenského národního povstání, funkcionář Českého svazu bojovníků za svobodu, který se podílí na tvorbě muzea ve Svatobořicích v místě internačního tábora, pátrá po hrobech československých legionářů a obětí odboje za druhé světové války. Dále Jan Jeroným Kux, student práv v Brně, Kopecký František, předseda zájmového Sdružení právnických osob Slavkovského bojiště Austerlitz, autor literatury faktu, především o bitvě u Slavkova.

Dále ředitel Městské knihovny v Rožnově pod Radhoštěm Bc. Pavel Zajíc a místostarostka Městského úřadu v Rožnově pod Radhoštěm Mgr. Kristýna Kosová.

Důvodem sešlosti bylo udělení medaile Otakara Bystřiny pro Richarda Sobotku, spisovatele, za dlouholetou literární tvorbu věnovanou Moravě.

„Bylo to pro mne příjemné setkání s přáteli a se spisovateli, se kterými se po léta potkávám především na půdě KALFu ve Slavkově u Brna, v Letohradu i jinde. Potěšilo i to, že se jedná o ocenění ryze moravské a medaili moravského autora.

Spisovatel Otakar Bystřina, vlastním jménem JUDr. Ferdinand Dostál, byť zemřel roku 1931, tedy již před mým narozením, je mi velmi blízký, neboť patřil k Bezručově smečce. Básník Petr Bezruč ho oslovoval „stareček vesely“. Spolu s profesorem Antonínem Pirkem, kterého Petr Bezruč oslovoval „učený Antone“, nebo „paradny Antone“, se smečka vedená „starým ještěrem“, jak si Petr Bezruč říkal, vydávala na výplazy do okolních hor.“

Otakar Bystřina (vl. jm. JUDr. Ferdinand Dostál), se narodil 23. 5. 1861 ve Věrovanech jako pátý syn hostinského. Studoval na gymnáziu v Olomouci, odkud byl pro výtržnost vyloučen, maturitu složil roku 1879 v Chrudimi. Po roční vojenské službě začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, studia ukončil roku 1885, doktorát získal roku 1890.

Od střední školy se sám živil jako písař, korektor v tiskárně, železniční zaměstnanec a sekretář spisovatele Josefa Václava Friče. Zdrojem příjmů mu byly také honoráře za básně, které publikoval v různých časopisech.

Po ukončení studia pracoval jako advokátní inspicient v Plumlově, Prostějově, Vyškově a v Brně. Od roku 1893 působil jako advokát v Novém Jičíně a v letech 1921 až 1926 v Brně.

Byl členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů. Na jeho ustavující schůzi roku 1912 byl zvolen místopředsedou a v letech 1921 až 1923 vykonával funkci předsedy.

Bystřinův humor je jadrným humorem starých vesnických mudrlantů, je vlídný a jen zřídka přechází do satiry. Dialogy postav jsou vedeny v nářečí. Důrazem na zdravý selský rozum navázal Bystřina na tradici lidového vyprávěčství.

Vydal sbírky povídek Na vsi (1889), Hanácké figurky (1890), divadelní sólový výstup pro dámu v hanáckém kroji Hanačka v Praze (1896), povídku Hanácká legenda (1904), sbírky povídek Pápení (1912), Bystřinův smích (1917), Jak se naši škádlívají (1924), sbírku fejetonů Súchovská republika (1926) a také byla vydána díla z jeho pozůstalosti.

Z Brna se přestěhoval do Starých Hamrů na chalupu, kterou si roku 1920 koupil společně s Petrem Bezručem, svým důvěrným přítelem. Roku 1927 si opět otevřel advokátní kancelář v Novém Jičíně.

Otakar Bystřina zemřel roku 1931 během dovolené v Ostravici.

„Udělení medaile Otakara Bystřiny považuji za vysoké ocenění mé literární práce. Medaile Otakara Bystřiny „starečka veseleho“ zároveň patří i lidem zdejších hor, kteří svými životními příběhy poskytovali a stále poskytují náměty k mé literární práci.“

Richard Sobotka