Obec Špičky se nachází poněkud stranou současných rušných dopravních tepen v členité pahorkatině nedaleko města Hranice. Osada je považována za jedno z nejstarších sídel na Moravě. V čase existence obchodní jantarové stezky ze Středozemí na jihu k Baltu na severu byly Špičky důležitým bodem. V 9. století v době Velkomoravské říše v letech 864-867 vedla přes Špičky jedna z misijních cest po Moravě věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří v obci údajně založili křesťanský kostelík, který je po velehradském druhým nejstarším na Moravě.
První písemná zmínka o obci se objevuje v listině z roku 1169 v latinské podobě „in villa Spicky“.
Podle listiny z roku 1270 spadaly Špičky pod olomouckého biskupa. Ve 14. století to byli různí držitelé a jeho koncem obdržel Špičky lénem Lacek z Kravař a v roce 1522 držel manství Viktorin ze Žerotína.
Ani zlé časy se obci nevyhýbaly. V červnu 1642 ustupovalo přes Špičky císařské vojsko ze Slezska před postupujícími Švédy. Obě vojska krajinu zpustošila.
Také novější dějiny zanechaly v obci stopu. Od roku 1976 spadaly Špičky pod správu střediskové obce Hustopeče nad Bečvou. Samostatnost získaly v roce 1992. V roce 2002 byly obci uděleny symboly znak a prapor. Znak je tvořen modro-zlatě, pilovitě děleným štítem.
Také Špičky mají svá „nej“. Nejníže položené místo obecního katastru je v údolní nivě řeky Bečvy (250 m n. m.), nejvýše položené místo je kopec Vysoká stráž (372 m n. m.). Katastr obce má rozlohu 703 ha. Počet obyvatel obce 292 (k 1. 1. 2018). Průměrný věk obyvatel je 40,73 let. V obci je 104 nemovitostí, některé z nich jsou využívány k rekreaci.
Dominantou obce je kostel svatého Šimona a Judy. Roku 1798 byla k němu přistavěna dřevěná věž, vysoká 6 sáhů (11,38 m ), ta byla v roce 1831 nahrazena kamennou. V letech 1900-1901 byl kostel regotizován a od té doby se stavebně nezměnil.
Špičky mají svůj kulturní dům s pohostinstvím. V budově někdejší školy se nachází obecní úřad a společenská místnost s knihovnou. V místě jsou dva obchody se smíšeným zbožím. Aktivními jsou spolek žen, myslivecký spolek a sbor dobrovolných hasičů, také šachový kroužek a oddíl stolního tenisu.
Špičky mají také své kulturní památky. Především je to kostel sv. Šimona a Judy, jeden z nejstarších v širokém okolí, obklopený hřbitovem, postavený údajně v místě někdejší tvrze. Vzácná je celodřevěná monstrance z první poloviny 15. století, originál se nachází ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, ve Špičkách je replika. Kostel má neobvyklý kazetový strop. Také renesanční náhrobek s plastikou Kateřiny Podstatské z Prusinovic, za oltářem se ve stěně nachází pískovcový reliéf hlavy její matky.
K památkám patří také kamenné kříže, většinou postavené místními občany. Je to kříž uprostřed hřbitova (asi 1875), kříž Schwarzův na rohu farní zahrady (asi 1880), kříž Bartošíkův na jižním konci vesnice u cesty (asi 1885), kříž Strnadlův v poli u cesty k mlýnu na Kačeně (1903), kříž Váňův za vsí u cesty na rozcestí ke Kunčicím a Hranickým Loučkám (1886), kříž Proklův za vsí u cesty k Hranicím a Hluzovu (1863). Andělé na hřbitovní zdi po stranách hlavního vchodu (1918) a sloupek sv. Marka za vsí u cesty k Hranicím a Hluzovu (1925).
Autobusové spojení s obcí je zajištěno pravidelnými linkami. V katastru obce je i železniční zastávka na trati Hranice-Valašské Meziříčí, která je vzdálena 1 km od středu obce.
Obec přináleží k důležitému rozvodí a voda z hrníčku, vylitá před restaurací, může doputovat buď do Baltu, nebo naopak do moře Černého, to podle toho, je-li vyšplíchnutá spíš severně nebo jižně.
V roce 2015 byla vydána publikace „Špičky – dějiny a současnost obce“, která zachycuje bohatou historii Špiček.
Text a reprofoto © Richard Sobotka