Prvé zastavení s básníkem Augustinem Skýpalou
Narozen 22. 11. 1920 na Valašsku v obci Jarcová, dětství a mládí prožil v Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a později do státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi.
Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana.
Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent. V době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch létech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.)
Jako soukromý tisk vyšla sbírka veršů z let 1939 – 1945 „Konec sezóny s jojem“. V nakladatelství Svoboda vyšly verše k obrázkům Bohumila Štěpána „Veselý rok“, který vydalo později také nakladatelství Globus Verlag ve Vídni pod názvem „Das lustige Jahr“. V r. 1968 doprovodil verši leporelo Aleny Ladové „Zvířátka“. V r. 1969 vydalo nakladatelství Svoboda stěžejní sbírku „Podzim s Diogenem“. V polovině devadesátých let vyšly po letech autorovy nevydané sbírky „Nebe pro pěší“, Optys, Opava, 1994 a „Město můj Getsemanský sad“, Sfinga, Ostrava, 1995.
V r. 2000 k autorovým osmdesátinám vydala Okresní knihovna v Olomouci a Městská knihovna ve Valašském Meziříčí výbor z jeho poezie „Z mého zvěrokruhu“.
(Ostravské středisko OMS, prosinec 2001)
(Zleva Augustin Skýpala, Jan Kukuczka, Dajana Zápalková.)
Ve zbývajícím čase
Na poslední chvíli
co chceš stihnout? Už téměř nic
Sedmitečný brouk na špičce jehly
Vzlétneš? Kam?
Do sluníčka nebo do peklíčka?
Rozptýlen v plameni
dočkáš se vzkříšení?x
Na konci pevniny a času
na střípku osobního vesmíru
najednou máme všechno rádi
nevlídné ulice i nevlídné lidi
ošklivé bez rozdílu věku
stejné dny a stejné noci
stejnou vlastní hlavu
Vraťme ji zrcadlu!Anděle boží strážce můj
děkuji ti a pozdravuj
zemi mou vyvlastněnoux
Zatím je vzduch za dva zlaté
živá voda za tolar
Co by za ni dala má dávná milá V.
A dávný přítel P.
Smrt je zastihla bez víry
uprostřed dočasnosti
největší jistoty mého století
Proč přebíhají odněkud nikam
dřív než jim pošta doručí mé psaní?
Dojídám po nich misku
kolektivní bídy
viny a naděje.
Z básnické sbírky Nebe pro pěší.
Poezie © Augustin Skýpala
Foto © Richard Sobotka