Městský park, v minulosti zvaný Hájnice, je neodmyslitelnou součástí města Rožnova pod Radhoštěm.
I když město samo o sobě je plné zeleně, i když je obklopeno kvetoucími stráněmi a provoněnými lesy, podařilo se v průběhu staletí uchránit Hájnici před rozpínavostí civilizace.
Význam Hájnice poprvé vynikl v roce 1820 v čase počátků rozkvětu klimatických lázní, kdy tehdejší ředitel panství Josef Drobník založil léčebný ústav, zřídil z lesa či háje, obklopujícího v oblouku 2 km dlouhém město lázeňský park – Hájnici.
Jistě nemalou zásluhu na záchraně lesoparku v Rožnově pod Radhoštěm měl zakladatel Valašského muzea v přírodě malíř a grafik, ale především člověk mající cit pro krásu lidové architektury, Bohumír Jaroněk.
Jakmile vstoupily do Hájnice prvé dřevěné stavby z rožnovského rynku, získal městský park nový, kvalitativně zcela jiný charakter. Najednou už to nebyl jen les na okraji města, kterého využívali k procházkám lázeňští hosté, teď už to bylo místo plné krásných věcí.
Hájnice původně sahala až na pravý břeh řeky Bečvy, za dnešní nábřeží Dukelských hrdinů, tady se mezi stromy postupně vklínily vilky lázeňského charakteru. Některé věkovité stromy, rostoucí mezi domky, podnes tuto skutečnost dosvědčují.
Městský park, původně situovaný v okrajové části města, se rozšiřující zástavbou dostal do jeho středu a má v současnosti tak příhodnou polohu, že lze do jeho přívětivého prostředí vkročit při přecházení z jedné městské části do jiné, při návštěvě Valašského muzea v přírodě, cestou do zaměstnání nebo za nákupy, aniž by bylo potřeba samostatné výpravy k jeho návštěvě.
Takto se park stal zcela přirozenou součástí města.
Vzpomínka na Hájnici ak. mal. Karla Solaříka, jehož otec měl v Rožnově p. R. malírnu porcelánu.
„Po záboru pohraničí před 2. sv. válkou a během ní byly Beskydy našimi nejvyššími horami. Také Rožnov se povýšil na důležité lázeňské město. V tu dobu byl předsedou lázní Nývlt, plně se lázním věnoval. Lázeňských hostů přibývalo, ale scházel lázeňský pramen. Proto na radnici rozhodli vrtat studnu. Hledali pramen rovnou u lázeňského domu, aby byl pěkně po ruce. Bylo to asi 4 m od dnešní arkády směrem k borovicím. Nedopadlo to dobře, protože celá rožnovská rovina je Bečvou naplavený štěrk. Nedovrtali se ničeho. Na paměť tam zůstala plechová krabice, která díru zakrývala.
Tehdy jsem byl nedávno ženatý a bydleli jsme ve vile ing. Hesa na nábřeží v prvním patře. Když jsem poodstoupil do nitra místnosti, celé jedno okno byl samý park. Tak jsem jej viděl ve všech ročních dobách a to nádherné prostředí jsem několikrát maloval. Prostě jsem se do těch stromů zamiloval a maloval jsem je v různých stylech.
Park samotný byl tehdy zarostlejší. Byla v něm místa, kudy nikdo nepřešel. Cestičky nebyly udržované, jen ta část blízká městu. V parku rostla spousta hřibů, maminka a také my jsme tam na ně chodili. To všechno už je dnes minulostí.“
V průběhu let byla v parku provedena řada sadovnických úprav. Jednou z posledních je zřízení veřejného přírodního hřiště s řadou herních prvků, které se stalo oblíbeným a hojně navštěvovaným místem dětí předškolního věku.
Rožnovský park se také vyznačuje poměrně bohatým zastoupením fauny a tvoří významný ostrov biodiverzity uprostřed města. Kromě místa oddechu a příjemného prostředí pro obyvatele i návštěvníky města také slouží jako zdroj poučení o přírodě a mnohých zajímavých tvorech v ní žijících.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka