Metoděj Jahn prožil v Rožnově 23 let nejprve jako ředitel školy, pak jako básník, a tehdejší dřevěné městečko se mu svou podmanivostí zakořenilo hluboko v srdci, jak o tom svědčí jeho verše: To město v lesích uzavřeno / všemu, co kalí ticho dní. … Z pahorků věnce rubisk, lázů / silice vane léčivá. … Za chvíli tady v městě, v lese / jsi jako v novém domově.
Starý Rožnov ve druhé polovině 19. století.
A roku 1872 zaznamenal Emil Littera: „Přijď do Rožnova z které strany chceš, všude se cítíš být domácí. Zde se vlátí zlaté klasy na polu, tam zas usmívá se malebné údolí šťavnatých luk, dále spatříš se vršící stráň skal, k tomu pyšné buky, habry a smrky… a na vršinách tichých se pasoucích stád zvonku harmonické zvonění…“
Pravda, tehdy vrcholil zlatý věk Klimatických lázní, vzniklých před 225 lety v roce 1796 v dřevěném městečku Rožnově z popudu brněnského lékaře Františka Kročáka, a zdálo se, že neskončí nikdy.
Ovšem nespoutaný čas se vždy tvrdohlavě řídí svými zákony.
Když 29. prosince 1865 panovník rakouský císař a uherský král František Josef I. (1830-1916) slíbil dáti se korunovati také za krále českého, oslavován v Rožnově tento slib hudbou a osvětlením. Avšak marně. Císař měl své starosti. Roku 1866 v rakousko-pruské a rakousko-italské válce byl císař vytlačen z Německa a přišel o severní Itálii. Zklamané městské zastupitelstvo odhlasovalo, aby se „adresa loajality a díků císaři neposílala.“
Císařova hra na válku s Pruskem toho roku zle postihla i Rožnov, byť ležící hluboko uprostřed hor.
„Dne 13. května přitáhlo do Rožnova císařské vojsko, počtem 1 200 mužů,“ zaznamenal kronikář Martin Tkadlec.
Náměstí v Rožnově pod Radhoštěm počátkem 20. století, hotel Radhošť úplně vpravo.
Do Rožnova přijel i generál György Klapka, pomocník pruského krále. Žádal od starosty 300 bochníků chleba, do polévky kroupy nebo pohanskou kaši a dříví. Jenerality s důstojníky štábu bylo 50, ostatní vojsko 1 500 mužů. Oficírstvo se ubytovalo v panské hospodě Radhošť, pěchota se rozložila v Hájnici. Na náměstí zůstala jedna setnina k ochraně důstojníků. Druhého dne o půl deváté hodině večer Klapka odtáhl.
Avšak následujícího dne dopoledne přitáhlo do Rožnova jiných 1 200 mužů. Ti zůstali ve městě po tři dny a působili větší potíže, než vojsko Klapkovo.
Ke všemu dne 20. května napadl na svatého Ducha sníh a trval po tři dny. Pak nastal velký mráz a na poli vše pomrzlo. Obchody šly špatně, nebylo peněz a obchodníci přicházeli na mizinu. Lidé se stravovali bídně.
Slota vyvrcholila 30. srpna, kdy se objevila cholera. V sousední obci Tylovice trvala až do 10. září a právě toho dne přišla i do Rožnova a rychle se šířila. Denně bylo 15 až 19 pohřbů. Nemoc zhoubně řádila až do 26. září, pak se zmírnila.
„Každý byl připravený loučiti se s tímto světem,“ zaznamenal Martin Tkadlec. „Hrůzu není možno pérem popsat. Večer 18. září přišel déšť s velikým blýskáním a hřměním, lidé se chvěli strachem, byli jako u vytržení a křižovali se a takto vyděšeni umírali ještě více. Jedni chodili pro kněze, druzí pro lékaře a jiní vynášeli mrtvoly na hřbitov.
Dne 20. a 23. září sloužena mše na ochranu rožnovské obce. Od 26. září se nemoc zmírnila a ustoupila do Zubří. Na svatého Havla (16. října) nebylo pohřbů. Poslední pohřeb zemřelého na choleru byl 14. října – zemřel Josef Navrátil, kostelník.“
To vše se událo v dřevěném městečku Rožnově před 155 lety během milostivého léta roku 1866.
Generál György Klapka se narodil 7. dubna 1820 v Temešváru a zemřel ve věku 72 roku 17. května 1892 v Budapešti v tehdejším Rakousko-Uhersku. Národnost maďarská. Zaměstnání: armádní důstojník. Angažoval se v uherské revoluci v letech 1848-1849. Původně byl dělostřelec c. k. armády, později to dotáhl na generála uherské revoluční armády.
Text a reprofoto © Richard Sobotka