Každé Vánoce jsou ve znamení návratů. Pokaždé se v nás rozzáří světýlko dětství a v úžasu nad dávnou legendou postojíme před betlémy lidových tvůrců s darovníky, kožicháři, kalhotáři, velmoži i prostými pastýři oveček, které před dvěma tisíci let pásli valaši u městečka Betléma, kde se klaněli Novorozenému, přinášeli prosté dary, než se vypravili se svými stádečky oveček horami až do líbezné končiny, které se od těch dob říká Valašsko.
Ing. Ivan Hejtmánek: Pohyblivý, ozvučený a osvětlený „Betlém z Rožnova“.
Vánoce roku 2021 a nástup roku 2022 přivítala rožnovská Kulturní agentura rozsáhlou výstavou betlémů lidových tvůrců betlémářů z Valašska a severní Moravy ve výstavním sále Brillovky. A betlemáři se měli co činit s instalací svých betlémů s tolika ze dřeva ručně vyřezávanými figurkami, v nejrozsáhlejším pana Aloise Zádrapy z Lidečka je jich víc je tři sta.
Celkem je na výstavě 65 exponátů, jsou to betlémy reliéfní i betlémy deskové, tzv. oltářní, jsou to betlémy figurkové, a také 4 betlémy pohyblivé.
Hned v prvý den otevření navštívilo výstavu bezpočet užaslých i žasnoucích návštěvníků.
Betlemáři a příprava výstavy.
Jednání o uspořádání výstavy trvalo více než rok a samotná příprava znamenala rušný týden v polovině prosince, kdy bylo potřeba upravit výstavní sál a jednotlivé betlémy instalovat na určené místo. Pro některé betlemáře to znamenalo dennodenní pracovní nasazení od rozbřesku do soumraku.
Betlém Milana Ptáčka a betlém Aloise Zádrapy.
Nejrozsáhlejší betlém má pan Alois Zádrapa z Lidečka.
„Betlém jsem začal vyřezávat v roce 2006, to mi bylo 67 let, kompletní byl o deset let později. Teď scénu už jen doplňuji o některé nápady, nebo nahrazuji ztracené figurky.“
Alois Zádrapa, betlémář z Lidečka. 
Pan Alois Zádrapa je vyučený zedník, po absolvování průmyslovky dělal mistra, stavbyvedoucího, vedoucího výstavby, projektanta a také učitele na učňovském středisku. „Původně jsem chtěl udělat malý betlémek na doma. Zkusil jsem první figurku, pak jedna ovečka, druhá a od té doby jsem u toho seděl pořád. Tak mne ta tvůrčí práce uchvátila, že jsem u ní vydržel sedět dvanáct i čtrnáct hodin denně.
A Lidečko? Krásná vesnice v jednom údolí. Však ji mám vyobrazenou ve svém betlému od Čertových skal, přes kostel, kapličku v Račném, mlýn i s vodníkem. Pokaždé to byl takový nápad, třeba vyobrazit i řemesla, strouhání šindele, krouhání zelí, kočárové saně. Je v betlémě kolem 320 figur. To všechno je taková vzpomínka. Mám rodokmen až do 17. století, můj otec byl z osmi dětí, já jsem z pěti – bylo nás pět ogarů. Tady v Brillovce je pro výstavu betlémů nádherný prostor.“
Ing. Ivan Hejtmánek . Richard Sobotka a Alois Zádrapa.
Lidový řezbář pan Milan Ptáček z Horního Lidče. „Profesí jsem tesař. Řezbou se zabývám tak osm roků. Kromě betléma jsem vyřezal Pannu Marii jako sochu, i nějakého svatého mám. Vystavoval jsem v Uherském Brodu, v Hovězí, ve Frýdlantu nad Ostravicí, na Soláni, ve Valašských Kloboukách. Všecko je vyřezané dlátkama, když je dlátko ostré, tak stačí i na vyhlazení dřeva, ale musí být dobře nabroušené. Všecko je lipové dřevo. Lípa musí schnout dva tři roky venku nařezaná na fošny, nebo štípy, pak dám dřevo do chalupy a může se s tím dřevem pracovat. Všecko je z přírodního dřeva, má to svou hodnotu.
Vystavený betlém je už kompletní.
Mám rozpracovaný pohyblivý betlém, používám k pohonu otáčivé součástky ze současných moderních strojků.
Práce na betlému je pro mne jakýmsi návratem do dětství. Jako kluk jsem byl ministrantem, pořád mám před očima barevné kostelní betlémy. Nějaký menší barevný chci zkusit. Dnes pro děti musí být betlém pohyblivý a barevný.“
Cimbálová muzika Aldamáš
Ing. Ivan Hejtmánek. Předseda Spolku betlemářů Valašska. Na výstavě je zastoupený betlémem pohyblivým ozvučeným a osvětleným.
„Myšlenka uspořádat výstavu betlémů v Rožnově pod Radhoštěm vznikla před třemi roky, kdy jsme během výstavy ve Zvonici na Soláni založili Spolek valašských betlémářů; jsme součástí Spolku českých betlemářů, která v roce 2021 slaví 15 let od svého založení. Máme dvacet členů a přibližně stejný počet příznivců. Jsou to lidé dělní s obrovským entuziasmem pro věc, a betlémy, které tvoří, jsou krásné.
Prostor pro výstavu betlémů ve výstavní síni Brillovky je neobyčejně vhodný. Výhled z galerie je na Radhošť, a když k tomu přičteme tu krásu lidové tvorby těch betlémů tak si myslím, že je to velmi příhodné místo.
Tradice betlemářská v Čechách je zhruba 350 let, kdežto na Valašsku přibližně 150 až 200 let, přesto ta stopa nože a dláta bez polychromie má svůj půvab.
Můj betlém je pohyblivý, zpívací a svítící, sestavit ho znamená přibližně 8 hodin práce. Mám ještě tatínkův betlém, už restaurovaný, je králického typu a původně byl také pohyblivý. Osudy některých betlémů jsou jako osudy některých lidí.“
Vernisáž výstavy „Já bych rád k betlému“, Brillovka 16. 12. 2021.
Výstavu uvedl Mgr. Jakub Sobotka, ředitel T – klub, kulturní agentura Rožnov pod Radhoštěm.
„Tuto výstavu uspořádalo Téčko – kulturní agentura v Rožnově pod Radhoštěm ve spolupráci s Brillovkou. Betlémy na výstavě jsou od Spolku betlemářů Valašska a východního Slezska. O výstavu se kurátorsky postaral Ing. Ivan Hejtmánek. Výstavu grantem podpořilo Město Rožnov pod Radhoštěm a koná se pod záštitou hejtmana Zlínského kraje Ing. Radima Holiše. Vernisáži je přítomna také paní místostarostku Mgr. Kristýna Kosová. Na úvod zahraje cimbálová muzika Aldamáš. Chci poděkovat všem betlemářům, kteří tuto výstavu chystali a instalovali, v čele s Ing. Ivanem Hejtmánkem. Přeji všem příjemný čas Adventu.“
Ing. Ivan Hejtmánek, předseda Spolku betlemářů Valašska.
„Milí hosté, přátelé betlémů. Chci poděkovat za vaši bohatou účast na vernisáži výstavy. Také těm, kdo se zasloužili o to, abychom mohli tak velkou výstavu zorganizovat. Je to Město Rožnov. T klub kulturní agentura Rožnova pod Radhoštěm, Spolek českých betlemářů, regionální pobočka Betlemáři Valašska.
Výstava je uspořádána také trochu jako oslava, protože Spolek českých betlemářů slaví v roce 2021 patnáct let od svého vzniku. Regionální pobočka Betlemářů Valašska nemá tak dlouhou tradici, vznikla v roce 2017, má 20 členů a skoro stejný počet příznivců, kteří chodí na naše setkání a také se podílejí na těchto naších výstavách.
Je v Brillovce výstava současných tvůrců z Valašska a severovýchodní Moravy. Jsou to naši kolegové, jsou to naši přátelé. Chtěli jsme touto výstavou také udělat průhled do tvorby ve 20. Století. V přilehlém sále jsme instalovali betlémy významného tvůrce Františka Vrzalíka ze Zlína, které podle námětů malíře Jana Kobzáně, otce naší členky Jany Dočkalové, vytvořil v letech 1940 a 1949 dva krásné betlémy. Takto je možné sledovat, jak se řezbářská práce u betlémářů vyvíjí.
Chci poděkovat všem kolegům řezbářům betlemářům, kteří velmi nezištně zapůjčili své betlémy a své exponáty.
Chci všem popřát hezké zážitky z této výstavy, a přeji vám krásný den.“
Úvodní slovo k výstavě měl Doc. Dr. Daniel Drápala, který pohovořil o betlemářské historii a tradici betlémů u nás.
„Zamýšlíme-li se nad betlémy, betlémáři a betlémářstvím, můžeme tomuto fenoménu bez uzardění vetknout jedno výstižné a vše charakterizující motto: Jednota v rozmanitosti. Není totiž jiného historického životního příběhu, který by se dočkal tolika ztvárnění, tolika rozmanitých přístupů. Narození Spasitele, betlémští pastýři i mudrcové od východu zaujali vrcholné mistry vlámské i italské barokní malby nebo romantiky 19. století, ale stejně niterně, upřímně a poctivě se jej snažili uchopit příbramští horníci, řemeslníci v městě Grulich, tedy v Králíkách na trojmezí Čech, Moravy a Kladska, stejně jako chudí frenštátští tkalci. Ti všichni, a mnozí další, vkládali do tohoto příběhu své představy i tužby. Skrze své dílo se ztotožňovali s lidstvím Božského syna, dělo se tak na rozměrném plátně, v podobě dřevěných figurek či postav malovaných levnými barvami na lepenku. Tento prostý příběh, který má sice v pozemském běhu života ve finále Velkého pátku dramatický konec, s sebou totiž přináší naději. Vždyť nad Betlémem svítí nová hvězda, hvězda vlasatice, která celému světu zvěstuje tu naději, kterou tolik potřebovaly nejen staro – a novozákonní postavy ve Svaté zemi, ale i lidé ve středověku, svatého Františka, toho pomyslného otce betlémů, nevyjímaje. A přiznejme si – i v našich životech tkví očekávání toho lepšího, v co věříme a v co pro sebe a své blízké doufáme.
V poslední době se setkáváme s odsudky a kritikou těch či oněch nařízení, zákazů či příkazů. Není ale na místě se na ně dívat jinak než optikou negace. Nebylo by je lepší chápat právě skrze poselství, které k nám přichází z betlémské krajiny, hledat v nich i nějaká pozitiva? Vždyť nebýt direktivního zákazu osvícenského císaře Josefa II., stěží by se české betlemářství rozvinulo do takových podob, s jakými se v posledním čtvrt tisíciletí setkáváme – a jehož tvůrčí potenciál vidíme i kolem nás na této výstavě. Tím, že se betlémská scéna dostává ze vznosného chrámového prostoru pod střechu obyčejných chalup, její poselství nevyprchalo, nezhrublo, neztratilo svoji poetiku ani punc tajemného. Spíše se dostalo o poznání blíže lidem. Jezulátko položené do jeslí bylo najednou zpřítomněno v domech měšťanů i vesničanů a stávalo se bezprostřední součástí jejich svátečních chvil. Spasitel se jim ještě více přiblížil. Vždyť kdo jiný než ti, jejichž denním chlebem bylo potýkat se s lidskou neochotou, zlobou a lhostejností, ti kdo museli v potu tváře chléb svůj dobývat, měli porozumění pro svatou rodinu hledající noclehu a přebývají o svaté noci v nuzném chlévě.
A pochopitelně tu byli i pastýři, lidé v minulosti považovaní za spodinu společnosti. Betlémský příběh se pro ně stal náležitou satisfakcí. Ne mocní mužové, vládci, obchodníci, velekněží – ale oni, prostí pastýři, když bděli se svými stády, jsou navštíveni andělem, který jim zvěstoval narození Spasitele. A jak inspirující musel být tento příběh pro obyvatele zdejší horské krajiny, jíž se rozléhaly zvuky ovčích a kravských zvonců? Postavy valachů nám tak zcela přirozeně zaplňují betlémské scény. Věru je to krásný exkurz do jejich života, ať již vycházejí z rukou tkalců z Frenštátu nebo příborských řezbářů. Naplňují své scény pohledem do života na salaši, reáliemi, které jim byly blízké a které považovali za přirozenou součást oné pastorelní části betlémského příběhu.
Blízkost osudem – to je to, co dokázalo oslovit v minulosti tvůrce betlémů, lidem v různých částech naší země. A jejich zručnost, um i fantazie daly vzniknout neopakovatelným dílům. Tu vyhotoveným zdatnější rukou, tu méně zdatnou, ale o to možná se silnějším poselstvím konečného díla.
Tomáš Důjka: Betlém z Velkých Karlovic. 
A že ani na prahu třetího milénia není inspirace příběhem z dalekých krajin zcela vyčpělá, svědčí i díla kolem nás. Pravda – dnes se smazávají regionální rozdíly, typičnost třešťských, příbramských, kralických i příborských betlémů je již uzavřenou historickou kapitolou, ani na Valašsku nevznikají nové malované postavy v duchu, jaký mu vtiskli řemeslníci za Pindulou. Dnes je můžeme obdivovat v muzeích a galeriích, případně jim vdechnout nový život tím, že si jejich reprodukce pořídíme do svých domovů. Není ale nutné pro to smutnět. Tvůrčí duch současných betlemářů rozvíjí betlémské motivy novými směry a cestami, každý pojímá námět jinak, vdechuje mu život a svou představu. Anonymitu někdejších tvůrců střídá výtvarný projev a fortel konkrétních, nám známých betlemářů. Můžeme tudíž mluvit o betlému Vrzalíkově, Chovancově či o kolektivním díle betlemářů účastnících se v minulosti Hejova nožíku ve Valašském muzeu v přírodě. Je to jedinečná příležitost, jak studovat betlémskou tvorbu bez roušky anonymity. Můžeme sledovat individuální vnos, nakolik se do betlémských scén promítá tvůrcova představivost, pohled na svět, i to jak ono nadčasové poselství vnímá on sám-betlemář a jaké způsoby volí, aby je předal dál. A že betlemářství je životné, ukazují všemožné podoby betlémského chléva – a dokonce i do takových extrémů jako je zobrazení narození páně v postmoderní autobusové zastávce, jak ukazovala jedna z rakouských betlemářských výstav.
A tak v duchu rorátních i koledních písní můžeme zvolat: raduj se a vesel betlemářské společenství, děkujeme vám všem, že příběh více než dva tisíce let starý není antikvovaný, že nepadá na něj prach a zapomnění.
Byl bych proto rád, abychom si do svých domovů odnesli z této výstavy nejen estetický zážitek, ale i respekt a úctu k ženám a mužům, kteří trávili desítky a stovky hodin, aby onomu příběhu vtiskli svou představu. A nezapomeňme také na samotné poselství, které ony různé způsoby zpracování a materiály sjednocují a které je více než dva tisíce let stále totéž: Gloria in excelsis Deo. A pokoj lidem dobré vůle všechněm.“
Pan Jiří Študent. 
Za výstavní síň a Brillovku promluvil také pan Jiří Študent.
„Jsem šťastný, že jsme se rozhodli a že jsme vytrvali, že jsme tuto výstavu získali. Už každý den, kdy se betlémy instalovaly a výstava betlémů se tvořila to byl velký zážitek. I z toho co umí současní řezbáři vytvořit. Je to nádherná práce a jsou to nádherní lidé. Jsem rád, že jsme výstavu betlému v Brillovce uspořádali, jsem rád, že jste přišli, a že sem budou chodit lidé podívat se na dílo, které všem přináší radost. Hezké Vánoce.“
Text © Mgr. Jakub Sobotka, Richard Sobotka, Ing. Ivan Hejtmánek, Doc. Dr. Daniel Drápala, Jiří Študent.
Foto © Jakub Sobotka, Richard Sobotka.